Pete

Učit Marii chtělo svaté odhodlání a opravdu nekonečnou trpělivost, odměnou pak byla jen krátká, tichá radost. Hodně trpělivosti vyžaduje Příběh Marie také po divákovi, není snadné se na něj naladit, místo zábavy nabízí slzy - tady by se dalo jistě mnohé vylepšit. S ohledem na to, co dostala Marie do vínku, řekneme si: Bůh není. Postava řádové sestry Markéty se nám naopak snaží dokázat: Ale ano, ovšem že je - všude kolem, také v nás, i v Marii. A povedlo se jí to předat.

Perfektní casting. I ta Granada hraje s přepáleným jasem Balkán skvěle. Absurdita občanské války, marnost mise proti byrokracii v humanitárních sborech, nepřátelské chování místních civilistů, kde o mír zdá se nikdo nestojí. To všechno se vejde do jednoho dne zdánlivě banální snahy o získání provazu k vyčištění studny, v nečekaně zábavném úhlu pohledu jednotky Pomoc bez hranic při konfliktu souseda proti sousedovi kdesi v Jugoslávii. Realistický náhled, který přitom přímo nezobrazuje násilí, bez zbytečného sentimentu, s nadhledem, vtipem a jemným sarkasmem, jak jen to jde tváří v tvář postapokalyptické skutečnosti všude kolem. Film zkrátka nemusí být nervově zdrcujícím dramatem, kde několik přeživších hrdinů projde očistnou katarzí, aby pokládal zásadní vážné otázky. Takových není nikdy dost.

Čas nikdy neumírá, kruh není kulatý, před deštěm je dusno. Balkánský povídkový velkofilm, který sice není jako Kusturica, ale i tak je to pořádná pljeskavica. Opravdu krásné obrázky přírody se tu střídají s bezdůvodným zabíjením lidí, bratr proti bratru, potomci proti předkům a naopak. Kontrast života Makedonců a Albánců s Londýnem, současnosti s minulostí. Snímek trpí ve velké míře tradičním nešvarem časoprostorových skládaček - dvě třetiny sledujeme postavy a události, u kterých nevíme, proč by nás vlastně měly zajímat. V poslední třetí povídce se vše konečně začne splétat dohromady a dávat smysl.. ale také ztrácet naději, že ve všem tom chaosu zdejšího světa lze najít nějaký řád a spravedlnost.

Haneke nám v celé své tvorbě ukazuje věci, které nechceme vidět, před kterými zavíráme oči. A jako obvykle nás to nechá tento poťouchlý režisér vychutnat do dna. Zde došlo na stáří, pečování o milovaného člověka, který jím pomalu přestává být, a odchází. Toto téma je tu však až příliš ohlodané na kost, a vychází z toho primitivně jednoduchá otázka - co jediné zůstane na úplném konci cesty? Láska. Film má v té záplavě banalit všedního dne i několik krátkých a trefných silných scén, a i když patří ke slabší části Hanekeho filmografie, 4* tomu dám. Ale už to znovu nechci vidět.

Zajímavý a netradičně pojatý film o pomstě, která vůbec nechutná sladce, ale je hořká jak pelyněk. V pozadí pak také o konfliktu protikladných světů, dovedeného až do extrému - přístup romantický vs. materialistický, mužský vs. ženský, slabošký vs. násilný. Těch co umění tvoří vs. snobů, kteří na něm jen vydělávají. Chytrý vrstevnatý scénář vs. nekonzistentní nabubřelá režie na efekt. Z celého snímku si budu pamatovat hlavně úvodní titulky, a to je špatně ;-)

Svižná zábava pro děti i dospělé, a pěkně vymyšlený svět zvířecí utopie se spoustou drobných legrácek a paralel se světem lidí. Klidně se na to podívám někdy za čas ještě jednou, což je pocit, který u 90% animáků nemám.

Krize nekrize, tihle chlápci vidí jen další příležitost jak vydělat milióny papírků. A já si nemůžu pomoct, z těch vícero filmů s podobnou tématikou se mi tento jeví jako nejslabší. Ano, je to velmi realistické, Irons a Spacey jsou skvělí. Ale potřeboval bych do toho prostě dostat víc emocí, a nějakou postavu, která by mě ne*rala.

Nápad svěřit režii epického sci-fi Lynchovi byla od počátku producentská sebevražda, a těžko hledat obdobný případ takto bizarního velkofilmu. Ducha předlohy se vystihnout úplně nepodařilo, je lépe se snažit dějově s knihou vůbec nesrovnávat, a vzniklo cosi zcela mimo realitu. Sen o válce rodů, předurčení, pouštní planetě, sen o Duně. Sám o sobě pak film obstojí asi pouze u fanoušků Lynchova vizuálního stylu, dokonce i Herbert byl prý s převedením svého vidění vesmíru na plátno spokojen. Z dnešního pohledu je to takový celkem příjemně retro unikátní úlet, předmět k analýze spíš než zábava, a nejslabší mistrův snímek. Ale je to taková čestná prohra. Zhlédnuta 180 minutová neautorizovaná rozšířená verze, která je místy zdlouhavá, místy stejně příliš uspěchaná.

Tady si toho nabral autor okouzlujících ozvučených obrázků Schnabel moc. Palestinsko-izraelský konflikt ze zajímavého a potřebného pohledu, škola pro tisíce sirotků, terorismus, zneužívání žen a dětí, závislost na alkoholu, sebevražda, revolta, vězení, láska, ztráta nejbližších - je toho příliš na tak malé ploše, a jedno silné téma přebíjí druhé. Navíc formálně spíše povídkový film v první polovině skáče o desítky let v čase, a vypráví schizofrenně každou chvíli o jiné postavě, jako by se ani v tom nemohl rozhodnout. Škoda, pokud by si scénář vybral jeden směr, kterým by potom mohl režisér napřít svojí tvůrčí energii, mělo to daleko větší potenciál, protože i takto má roztříštěný snímek svoje kouzlo.

Nana se odehrává prakticky ve stejném prostředí, jako pozdější mistrovská Roma. Je autentická až dogmaticky minimalistickým zpracováním, ale chybí zde jakýkoliv příběh. Pobaví konkurenční válka služek mezi sebou, a potom dojme proměna nerudné ježibáby, která prostě potřebovala jen obejmout.