Láska

[SFF 2012, Sydney] Najlepší Haneke to nie je, po druhom pozretí mi navyše prekáža určitá dávka nepotrebnej doslovnosti a prílišnej učesanosti. "Love" však má neprehliadnuteľné kvality a spôsob akým sa tu komunikuje súžoba je fakt intenzívny. "Performance" dua Riva/Trintignant nemá slabé miesta a jedná sa o herecký koncert v ktorom do popredia vystupujú tie najcivilnejšie prednesy, nutno dodať, že Isabelle Huppert nijak nezaostáva. M.H. samozrejme povesť inteligentného manipulátora neoslabuje, i keď dáva priestor láskavým gestám, tak v talóne má dostatok zraňujúceho skepticizmu s ktorým neváha vyrukovať aby napokon aj tak priznal, že láska nemusí byť vždy slepá. Ako obvykle priezračne čisté a...ťažké. (11.06.2012)

Už jedna z úvodních scén, v níž Haneke ukáže divákovi koncertní sál z perspektivy pozorovatele stojícího na pódiu, tedy jakoby z druhé, opačné strany, než bývá obvyklým zvykem, kdy filmový divák sice slyší hudbu, ale sleduje diváky namísto koncertujícího virtuosa, svérázný tvůrce jasně naznačuje, že přistoupí k titulnímu tématu jinak a ukáže zcela netypickou podobu lásky, než jak je v médiu zvaném film obvykle prezentována. Láska je totiž schematicky asociována s etapou mládí, tedy s počátečním úsekem života, pootočením rastru ovšem před divákem ožívá podoba lásky prožívané na samém konci lidského bytí. Tomu odpovídá i forma - pozvolná dynamika, statická kamera, typický Hanekeho úsporný styl, výrazový minimalismus, na pouhý jeden byt omezená scéna, tedy formální nápodoba podzimu života. Haneke záměrně vystavěl svůj příběh na všech těch starých dobrých (křesťanských) hodnotách, které se staly v poslední etapě vývoje západní civilizace notně zaprášenými, neboť zbytnělý individualismus a neustálé zrychlování doby a životního tempa pomalu dusí dlouhé partnerské vztahy a cokoliv, co by se dalo chápat jako oběť. Hanekeho filmy obvykle bolí a nejinak tomu je i ve filmu o lásce - jakoby velký režisér cítil vnitřní potřebu sdělovat potřebné bolestivě. Věren svému uměleckému modu sleduje své hrdiny z odstupu, zůstává neutrální a netlačí na diváka, i když už samo téma a postavy neutrálními nejsou. Nejtěžší věci života přicházejí v okamžiku, v němž vyjde najevo neexistence lidského práva na důstojný konec... (09.12.2012)

Láska je film bez omáčky okolo. Je striktní a jde na dřeň. A v tom má jednoznačně svojí obrovskou sílu. Hlavní představitelé jsou fenomenální a naprosto mě fascinuje to, že Láska je film o starých lidech vytvořený starými lidmi a nikoli čtyřicátníky, kteří vloží do filmu nějakou hrubou představu o stáří a umírání. Velice jednoduchý a silný film. 8/10 (01.10.2013)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Amour / LOVE / Láska) - Od první chvíle jasné co se bude dít, jak vše bude pokračovat a také jak vše nakonec skončí. Seděl jsem na zemi v Puppu a říkal si, že se odehráva úplně stejný příběh jako loni, kdy jsem seděl na zemi na stejném místě o půl km dál v Richmondu a koukal téměř na stejný film Eldfjall. Jen zde to bylo hodně zmedializované, charakterním režisérem natočené a hereckými jmény zahrané. Ale nic víc... - 6. 7. 2012 - kino Pupp - Karlovy Vary - 60% (17.07.2012)

Haneke je režisér z mojej Top ten a predsa okrem veľkých očakávaní každý jeho film sprevádzajú aj moje obavy z jeho neláskavého, analytického, chvíľami až krutého pohľadu na svet a jeho obyvateľov. Láska je mi blízka nielen vynikajúcimi hercami, aj keď Emmanuelle Riva si pamätám iba z Resnaisovho filmu Hirošima, moja láska a Jeana-Louisa Trintignanta z viacerých kvalitných filmoch, ale aj mojim vekom, ktorý mi umožňuje empatiu tak potrebnú pre vnímanie tohto filmu. Hanekeho Láska polarizuje divákov, ako ostatne väčšina Hanekeho filmov. Po prečítaní časti komentárov som mal výrazné obavy, ktoré plynúcimi minútami mizli. Film nie je nepriateľský voči divákom. Ukazuje, ako láska postupne prechádza do bezmocnosti a zúfalstva. Napriek môjmu výslednému priaznivému pocitu si neviem predstaviť, že by tento film zaujal divákov v teenagerskom veku. (26.12.2014)