Pete

Koncert Rázlové a Rodena tlačí tenhle film výš. Stejně je mi ale záhadou, odkud najednou vylétl tenhle Slavík, že to dokázal natočit tak přesně, výstižně, s citem, aby to nebyl úplný doják, ale nesklouzl přitom ani do příliš komické roviny. A není to kýč.

Švankmajer v sukních a na drogách. Talentovaná autorka opět řeší svůj daddy issue, velmi nápaditě za pomoci minima prostředků. Příště už se snad ale posune také k jinému tématu.

Spíš povedená parodie na nemožné Mise, než jedna z nich. Chybí tu kaskaderské kousky tahouna Cruise, zápletka není tak propracovaná, takže tím víc je vidět, jak je debilní. Bavilo mě to, ale zítra už si nevzpomenu ani na jedinou scénu - vypadaly všechny tak trochu lacině, na malém prostoru. Ritchie se stejně jako obvykle vyžívá hlavně v deklamovaných proslovech svých ujetých postav, než v nějaké velkolepé akci.

Žádná lež dlouho nevydrží, a komunistický režim ve východní Evropě byl už dlouho odsouzen k zániku - jenže v roce 1980 ještě pořád kousal, a kopal kolem sebe. V Polsku došlo alespoň k částečné obrodě, a po pokusech v 68 a 70 to konečně vyšlo - Solidarnosc byla na swiecie. Jak tohle Wajda dostal do filmu, který se zároveň odehrává v osudným dnech v Gdaňských loděnicích se skutečným Walesou, a přitom tvoří funkční fikci, nad tím zůstává rozum stát, a je to nanejvýš obdivuhodné. Vysoká škola filmařiny, velmi odlišná od toho, jakým směrem se ubírala kinematografie v té době u nás - představme si, že by třeba tehdy někdo natočil aktuální velkofilm o Chartě 77 - nemyslitelné. Možná to bylo také tím, že Poláci tehdy stále ještě neztratili naději na jakýsi socialismus s lidskou tváří, a neusilovali tedy o okamžitý přechod k demokracii a kapitalismu, jako pak v roce 89. Každopádně osobně mi byl železný Birkut 2 bližší, než mramorová generace jeho otce, a být Polák tak je 5 hvězd ještě málo. Oni jsou prostě jinde, a vždycky byli.

Přestože Robin Wright upletla svůj režijní debut z kýče, tak je to sympatická, subtilní podívaná, která emocionálně funguje.

Takže ono to jde, napsat nevšedně strukturovaný původní scénář, s dialogy, které netrhají uši, a přesto dávají vyniknout hercům. Scénář Alice Nellis postavám dovoluje uzavřít dějový oblouk, a dokonce má nějakou pointu. Režisér Mašín si to pak už dokázal technicky ohlídat. S přehledem český film roku 2023, vyjma Matyldy o koňskou délku oproti zbylému pelotonu.

Hned na okraj vypíchnu, že pro fanoušky lesbických vztahů bych určitě doporučil spíš takový Život Adéle, nebo mnoho dalších filmů, které se touto tématikou zaobírají hlouběji. Jinak jako komedie Panenky selhávají takovým způsobem, že mi fakt spadla čelist. Tohle že natočil jeden z nejlepších filmařů své generace, dřívější král nezavislé Ameriky? Nemůžu tomu uvěřit, protože jsem právě zhlédl přehlídku neumětelství a trapnosti, jakoby se nějaký nýmand za pár korun pokoušel bezúspěšně napodobit devadesátkový styl Coenů, nebo Tarantina. Fuj!

Osud Normy Rae se příliš neliší od normy - ženy žijící v Buranově Lhotě v 70's byly na tom asi všechny dost podobně. Její životní příběh je pro tento film nosný a zásadní, a Sally Field se mi v této roli líbila. Bohužel se k tomu přidává linie sociálního dramatu odborového hnutí v místní textilce, což je mnohem méně zajímavé, resp. z dnešního pohledu až úsměvně vyčpělé téma, které mě vůbec nebavilo.

Smířit se s tím, že už nikdy neuslyší hudbu, zpěv, hlas milovaného, blízkého člověka. Jen kovové zvuky, nebo absolutní ticho. A také se smířit s tím, že už nikdy mu v žilách nebude kolovat droga. Musí začít nový život, kde všechno bude jinak. Zvládne Ruben (v podání skvělého Riz Ahmeda) přes všechnu nepřízeň osudu najít krásu života, a na chvilku v ní spočinout?

Životopis lidí, kterým koluje místo krve benzín, měl být určitě mnohem temperamentnější. Režie je chladně profesionální, dost Mannýristická, a scénář se věnuje rodinným záležitostem mnohem víc, než budování firmy a závodům. Tvůrci zvolili cestu ukázat odvrácenou stranu automobilismu, a bohužel v téhle famílii není komu fandit, nebo s kým se ztotožnit. Takhle se tu místy vkrádá nuda, dokonce víc než v dost podobně pojatém krejčovském Klanu Gucci.