Tsunami_X

Skupina teroristů, díky své zaslepenosti a nevydařenému pokusu o loupež biologické zbraně, způsobí nákazu civilního obyvatelstva tropických ostrovů, která s postupem času přerůstá v extrémně nebezpečnou epidemii. Nemrtví se rozmnožují jako na běžícím pásu a malé skupinky nešťastníků bojují o holou existenci a to jak s nemilosrdnou a tupou armádní složkou, tak s věčně hladovými a rozpadajícími se těly, které nenašly pokoje. Konfrontace těchto tří uskupení je hlavním motivem spíše akčního trashe, který si nebere servítky s nějakou logikou, gradací či sebemenší psychologií hrdinů. Ti jsou zde bagatelizování pouze na pohybující se krmení, bez špetky představivosti a invence. Je to jenom dobře, protože režie či scénář, místo dějové ekvilibristiky, klade důraz na zběsilý boj o přežití, přičemž je velkým překvapením, že k některým postavám si lze vytvořit i jakýsi divácký vztah a se zájmem sledovat zakončení jejich osudů. Škoda jen, že Zombie chvílemi pobíhají závratnou rychlostí, aby se v zápětí vrátily ke klasické šouravé chůzi, při které je možná jejich pohodlnější eliminace. Masky nejsou nikterak dokonalé, ale v klíčových scénách nejsou ani odsouzeníhodné, tudíž si v celkovém kontextu filmu nemůžeme příliš stěžovat. Najde se i pár zajímavých scén, které stojí za zapamatování svou morbidností, které však mohlo být o něco více. Překvapením zůstává, že při veškeré horké a vlhké atmosféře, kterou prostupují klasické propriety žánru a to lehce obnažené a dle doby upravené ženštiny, prakticky nedojde k žádným erotickým scénám...

Forman umí vyprávět příběhy, ale co na tom, když se neustále točí v kruhu kontroverzních osobností, které haní systém, případně proti němu silně brojí a bez jakýchkoliv výčitek bojují. Jednoduše řečeno, zůstávají důkazem odlišnosti který popuzuje všednost, průměrnost a šedivost . Bohužel se v tomto začarovaném kruhu točí i celý film o známém porno průmyslníkovi bez servítek a morálních předsudků, který se rozhodl vydělat na animálních potřebách svých spoluobčanů. Kéž by se významný a nepřehlédnutelný český emigrant oprostil od stereotypní koláže soudních pří, doplněné rádoby šokujícími scénami, jenž se dotýkají palčivých problémů na které je především křesťanská konzervativní většina silně alergická. Závěrečný monumentální patos je neodpustitelný, stejně jako podsouvané heroizování a absence jakékoliv dobové hudby, která by dokázala podkreslit střídmé reálie.

Jeden z mnoha porevolučních distribučních úlovků společnosti Intersonic, který sice oplývá poměrně významnou osobností na režisérském postu, ovšem kvalita výsledného a v konečném účtování dosti mdlého produktu, tomu silně neodpovídá. Triviální scénář a adekvátně vypointované dialogy jsou pochopitelně a bohužel samozřejmostí, stejně jako dobový dabing, který přebije i poslední špetku originálního zvuku a dosti tím ruinuje celkový divácký zážitek. Bohužel hlavní koření žánru, kterým bezpochyby akční pasáže jsou, je trestuhodně nevýrazné, neoslovující a průměrné. Nevýrazní hrdinové umírají jako na běžícím pásu a neustálé souhrnné retrospektivy lezou krkem stejně, jako naivní psychologie a zmatečné jednání tupých postav, s nimiž se sžít představuje nadlidský a vpravdě nesplnitelný úkol. Gratulujme tvůrcům alespoň k několika solidním a zapamatovatelným momentům, které poněkud provětrávají nezáživný a zjevně horkou jehlou šitý produkt.

Trochu bláznivej, trochu špatnej. Ale co, nemilujeme my holky právě tohle?

Myslím, že nezaujatí filmoví fanoušci už můžou být na jméno Stephen King poměrně vysazení, protože s minimem výjimek platí pravidlo, co film to brak a nezvládnutá adaptace /tato novelka byla navíc napsána speciálně pro internet/. Jízda na střele je dalším z řady nepovedených video /i když pro tento formát snad ani není primárně určen/ horrorů, které neví čím zaujmout či případně šokovat. Příběh se odehrává koncem šedesátých let v USA a pojednává o mladém studentovi, který se vydává 200 mil stopem za svou matkou, která právě prodělala menší mrtvici. Bohužel trvá zhruba tři čtvrtiny filmu, než pochopíme o čem by to celé jako mělo být a i přesto že se nám dostane nějakých vysvětlení, zůstane nám na patře dosti odporná pachuť. A o čem to tedy celé mělo být? Taková povídka ze záhrobí, kterou měl dramaturg rozcupovat na kusy aneb trip plný nesourodných halucinací, který svou rozbitou skladbou bere i sebemenší touhu ponořit se do děje. Horrorová road-movie s trochou brutality, trochou moralizování a velkou porcí nudy. A to je na tom to nejhorší...

Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží...

Slabomyslný a neskutečně roztahaný vězeňský kýč, u kterého člověk neví, zda se smát, blít nebo brečet. Naprosto ploché a jednotvárné charaktery, snažící se díky triviálnímu scénáři o nějakou akci vyvolávající reakci, působí stejně směšně jako morální uvědomění a jasná orientace dobro/zlo všech zúčastněných. Dlouho jsem neviděl postavy, které by mi byly méně sympatické ať stojí na jakékoliv straně barikády. Herci odvádějí podprůměrné výkony, ale žádné strachy v naprosto unylé režii se ztratíte během několika minut a jediné co vás s postupem času začne čím dál více válcovat, bude letargie. Kéž by však snímek byl jen nudný, on je spíše otravný a agresivně humanisticky pumpující což je věc, která se mi příčí nejvíce. A s tou hereckou karikaturou Williama Holdena a jeho kšeftaře z nacistického lágru běžte někam...

Sladkobolný kýč s odporně ukoktaným a špatně nalíčeným hlavním představitelem, ve kterém chce režisér rozvrhnout několik rovin, aby pak sám sobě podrazil nohy a rezignoval na něco tak neskutečně tupého, až přechází zrak. Ze sledu sitcomových a notně ubrečených scén se za jistých okolností dá poskládat celovečerní film, ovšem proč to má někdo jako Spielberg sakra zapotřebí? Další variaci na téma otec a syn bych možná ještě pochopil, bohužel přímočaré „poselství“ plné rádoby komických figurek mi uniká, stejně jako nulová a tak trochu žánrově povinná výplň většiny filmu. Vývoj psychologie postav neznámý – známý – oplakávaný a oslavovaný už raději nezmiňovat. Film, který si zaslouží smést ze stolu...

Druhé pokračování deníkových záznamů s tlustou a nadrženou kuřačkou je mi mnohem sympatičtější než první část, která je v konečném účtování odporně bezkonfliktní a to hlavně díky morální jednoznačnosti a upřímné nezkaženosti hlavní hrdinky. Ve dvojce se nám z Bridget stala odporná „kráva“, která vlastně ani neví co chce (což je samozřejmě hrozně nereálné!) a tropí jednu hovadinu za druhou (jakbysmet!). Pokud se nad ní trochu zamyslíte, měla by vám být absolutně nesympatická, protože si vlastně šlape poštěstí a za celý film neudělá nic, čím by si získala váš obdiv. Díky bohu za to, už mám těch rádoby mrch, princezen a děvčat jasná hlava/srdce na správném místě až po krk! Jaké štěstí, že to celé tak obratně pracuje s kýčem, což dokumentuje zcela odporně cukrkandlová scéna ve vězení, která má stejně nereálný základ jako většina peripetií, respektive vyšlapaná cestička,jenž jim předchází. Odporně krásné a taková malá meziřádková revoluce, která je průměrně natočeným sledem epizod a přesto je v určitém úhlu pohledu bravurní mozaikou.

Krásný příklad nadhodnocování kinematografické výpovědi díky zvolenému tématu, ovšem ne že bych divákům nepřál syrovou podívanou a režisérovi splněný sen. Jen bych s těmi superlativy o nejlepším počinu v dějinách filmu dost šetřil.