Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (3 517)

plakát

Sweet Country (2017) 

Jéééj.... ti než se vyžveeeeejknoooou.... Ale tak jako jó.. Austrálie je krásná a místní původní obyvatelé jsou fakt celkom inačí..

plakát

Extinction (2018) 

Nakonec to jakýs takýs smysl dávalo, ale stejně jsem měl pocit, že se tady zoufale rozpitvává a natahuje, sice zajímavá ale v rámci sci-fi žánru nerevoluční, povídka o sto stranách.

plakát

Psí ostrov (2018) 

Andersonův rukopis zdaleka není jen o hře s barvami, centrální kompozici obrazu atd. Mnohem důležitější je, že jeho filmy tvoří konzistentní mikrosvět upřímnosti, klidu a rovné páteře. Mikrosvět ve kterém se postavy i v nejbanálnějším dialogu nebojí jít až na dřeň věci. Mikrosvět ve kterém láska a přátelsví v přímém střetu s lstivostí a zlobou téměř automaticky vítězí. V posledních dvou filmech jsem měl lehký pocit, že vizuál a všechny ty barevňoučké detailičky okolo trošku zastiňují právě toto důležité jádro a přiznám, že jsem je zde i malinko nadhodnotil, ale v Isle of dogs je zase všechno v cajku.. Možná z toho pro mě čase bude, za nedostižným Zissouovským dobrodrůžem, vedle Pana Lišáka, jedna z nejoblíbenějších andersonovek.

plakát

Lost Boy (2016) 

Atmosféra parádní. Řemeslně zvládnuté. Interpretujte dle uvážení... Dobrý

plakát

Záhada písečného netvora (1992) (TV film) 

:D Hele, proč né? Amatérská kryptozoologická expedice která nevypátrala vůbec nic přestože si chlapi práskali petardama v poušti a na pícíčku v malování si tvořili "sofistikované" vzualizace.. Ale něco do sebe to má. Je v tom rozkošná naivita, touhou poupravované polopravdy, imaginativně interpretovaná (neexistující) fakta, tajemství, magie, drama... Olgij Chorchoj je reálný a vůbec není důležité jestli kdy opravdu existoval.

plakát

How It Ends (2018) 

Parádní atmosféra nejistoty podpořena nenápadným, ale silným, hudebním podkresem v komorním a v základní motivaci uvěřitelném a naléhavém příběhu. Něco málo tomu schází, některé situace působí prapodivně, ale v zásadě je to film který působí jak má.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Slabé jako čaj. Psychologie popkulturního odkazu je jednoduchá: Divák chytí popodkaz a má ze sebe dobrý pocit, jako když babka vyluští křížovku. No, a když je film založený jen na popodkazech tak je divák tak moc ujišťován, že je chytrej a bystrej, že nakonec získá pocit, že ten film je snad fakt dobrej.. A je asi úplně jedno, že to točil senilní dědek kterej z toho celého udělal kýčovitou omalovánku bez jakéhokoliv přesahu, invence či nadhledu. Mě osobně to nechávalo chladným. Jasně, je tam všechnomožné od wormsíkovského Holy Grenade až po Overwatch.... a co jako?

plakát

Godzilla: Kessen kidó zóšoku toši (2018) 

Godzillácký svět utržený ze řetězu a evolvovaný do všech stran. Jasně, to CGI je hnus a scénář píšou makakové na kokainu, ale pro fanoušky Godzilláckých filmů nejde o nic na co by nebyli zvyklí. Druhá část trilogie už se nedrží zkrátka a krom dávky nových nápadů do G-universa navíc naznačuje, že se ve finále pravděpodobně dočkáme ultimátního souboje božstev.. Jakože sorry, ale tenhle brak mě začíná fakt namotávat.. a jestli nakonec dojde na vše co bylo naznačeno, tak to bude Velké!

plakát

WolfCop (2014) 

Jakože v rámci trashem šmrncnutého subžánru je to naprosto do pohody. V zásadě to může vypadat jako další konina, ale když se na to mrknu střízlivým okem, tak co... Má to velmi rozumnou minutáž. Parádní triky a masky. Děj vnáší nové prvky do vlkodlačí mythologie. Má to dynamiku a parádní atmošku osmdesátkových braků kterou podtrhuje solidní hudební podkres. Herci jsou tak akorát.... Z mého pohledu prostě dobrý..

plakát

Já, Simon (2018) 

V první cca třetině jsem si pochvaloval jak je to krásně lehké, jak konečně někdo natočil film o homosexualitě, bez patosu a s nadhledem. Bavil jsem se barvitými charaktery, svěžími nápady a chichotal jsem se u toho jako malej. Pak se to ale přehouplo, film začal poučovat, moralizovat až nakonec z věže nadhledu sklouznul do vod laciného a sladkobolného kýče který se tváří, že je cool, ale ve skutečnosti se bere strašně vážně. Promarněná šance. Právě takovýhle přiblblý přístup je důvodem proč je i v dnešní době homosexualita pořád ještě téma. Pravdou sice je, že např. od Philadelpie jsme se posunuli o řádný kus vpřed a Love,Simon tak skutečně představuje jistý pokrok, ale asi to bude ještě nějakou dobu trvat než tohle téma přestane být zatěžováno pathosem, afektovaností a sklonem ke kýčovitosti..... Ale jinak, jak píšu.. Frky tam lítají solidní, prokreslené je to hezky a herecky není co vytknout. Hlavně teda Katherine L. je zase odzbrojujícím způsobem rozkošná.