Psychor

Pilotní epizoda příliš hloubky nepobrala, avšak nenudila a do jisté míry i pobavila. Jenže druhý díl už je v některých místech vyloženě hloupý a tím pádem i otravný. Chápu, že je seriál určen převážně mainstreamovému publiku, které se spokojí s konzumací předložené "pravdy". Takový divák stále považuje 9/11 za dílo zlých teroristů, takže si ani nemůže povšimnout, jak neskutečně mizerně je vykreslena postava vysoce postavené agentky FBI v podání Maggie Q. Inteligentní, bystrá, zapálená pro věc, atd. Vzhledem k jejímu velmi příznivému profilu a ideální pracovní pozici by každý nabyl dojmu, že musí 9/11 okamžitě demaskovat jako inside job. Jenže agentka přesto setrvává v nevědomosti. Z logiky věci vyplývá, že nemůžeme být zároveň Sherlockem Holmesem a tupou ovcí. Takže buď její postava trpí mnohočetnou poruchou osobnosti a našla by uplatnění spíše v seriálu Mr. Robot, nebo je vysvětlení mnohem prostší a zkrátka se jedná o absolutní scénáristickou bezradnost, po které každý soudný fanoušek zahodí seriál Designated Survivor někam ke hranici odpadu.

Medvěda Barta mám rád, ale učinkování v této taškařici si rozhodně mohl odpustit. Ani on sám jistě netušil, že se Aljaška může pochlubit jednoznačně nejpohotovější záchrannou službou na světě, která vyjíždí na místo činu dokonce ještě před samotným zraněním. A že přechod mezi temnou nocí a slunečným dnem zde trvá pouhých pár vteřin. Závažné nedostatky týkající se kontinuity prostředí či důsledků chování postav bohužel patřily k tomu hlavnímu, čím snímek Into the Grizzly Maze upoutal mou pozornost. Tím pádem jsem ani nestihl dostatečně ocenit lehkost, se kterou se tento půltunový pořízek vždy zcela neslyšně připlížil až za záda nicnetušících nešťastníků či s jakou samozřejmostí po vzoru Nea tento obří kolos uhýbal letícím kulkám. O to více mě pak překvapil samotný závěr snímku. Proskok digitálním ohněm evidentně připravil Barta o všechny schopnosti a jeho smrtonosné tlapy, prostřednictvím kterých ještě před malou chvílí potopil velký člun, se znenadání změnily na obyčejné kočičí drápky, které hlavní postavě v souboji na život a na smrt pouze lehce potrhaly vestu. Snaha o napínavý medvědí survival se absolutně minula účinkem. Into the Grizzly Maze má ve výsledku mnohem blíže ke komedii a já tak ze své pozice hororového experta uděluji snímku jednu milosrdnou hvězdu za Bartův výtečný herecký výkon.

Jakožto hororový expert obvykle dokáži promptně a zcela pregnantně vyjádřit, čím mě daný snímek zaujal. U hororu Caretaker jsem však dlouho váhal. 80 minut uběhne a divák má pocit, že se během nich vlastně vůbec nic neodehrálo. Snímek za sebou nezanechá prakticky žádnou výraznější hororovou stopu. Přesto z něho vyzařuje jakási pohoda, kterou má nejspíše na svědomí fungující vztahová chemie mezi ústřední dvojicí postav. Především Meegan Warner v roli Mallorie bezpochyby stojí za pozornost, jelikož se na plátně proměnila v živoucí generátor pozitivní energie. Šalamounsky jsem se tedy rozhodl udělit snímku Caretaker dvojí hodnocení. Horor Caretaker ode mě obdrží dvě hvězdy, zatímco jakýkoliv jiný Caretaker si odnese plné čtyři hvězdy.

Jestliže hororového experta jako mě zaujme na snímku především úvodní půlhodina, jež slouží výhradně pro rozehrání zápletky, vypovídá to o kvalitách hororu mnohé. Letmé seznámení s jednotlivými postavami dávalo tušit, že si s sebou do autobusu přibalily i nějaké ty stíny minulosti, takže jsem tajně doufal, že budu překvapen sofistikovaností scénáře. Jaké bylo mé zklamání, když se Windmill Massacre po chvíli proměnil v klasickou klišoidní vyvražďovačku bez hlavy a paty. Atmosféru také nečekejte. Jestliže se budete nudit, můžete si zatipovat, která postava skončí jako další v pořadí na mlynářově kose. Přiznávám, že Japonce jsem odepsal předčasně. Jeho zázračný únik ze zdánlivě bezvýchodné situace nepochybně zaskočil i samotného scénáristu. Na nizozemský Windmill Massacre divák zapomene ještě dříve, než mlýnská vrtule dokoná svůj obrat o 360 stupňů a já ho tak fanouškům kvalitního hororu nemohu v žádném případě doporučit.

V případě kvalitní režie je tematika vymítání prakticky vždy sázkou na jistotu, takže jsem si od hororového seriálu Exorcist, který volně vychází z Blattyho slavné novely, sliboval mnohé. Rupert Wyatt patří od Zrození planety opic mezi mé oblíbené nehororové režiséry, takže mou jedinou nezodpovězenou otázkou zůstavalo, jestli bude Exorcist po všech stránkách i dostatečně hororový. Horor lze považovat za krále všech filmových žánrů, a tak není divu, že si na něm vylámala všechny zuby i mnohá hollywoodská esa. Stačí jmenovat například Darabonta a jeho naivní hororové pokusy, nad kterými se každý skutečný hororový odborník pouze rozpačitě ušklíbne. Věřil jsem, že Rupert Wyatt tady uspěje. Exorcist v lecčems odkazuje na Friedkinova legendárního Vymítače ďábla, přestože se příběhově ubírá vlastní, byť podobnou cestou. Seriál disponuje sympatickými postavami a kvalitními hereckými výkony; na druhé straně zároveň i mírně horšími CGI efekty. Jakožto hororový expert bych však přeci jen očekával o poznání větší míru hororovosti, jelikož z pilotního dílu byla skutečně děsivá až závěrečná 5-ti minutovka. Atmosféra se sice v průběhu celé délky stopáže vyznačovala svou pochmurností, avšak Exorcist musí v následujících epizodách výrazně přidat na hororové intenzitě, jinak si více jak čtyři hvězdy jednoduše nezaslouží.

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl zvědav, jak si Christopher Ray poradí se strašidelným domem, v kterém se bude muset obejít bez svých typických žraločích monster. Rayova profesní deformace vyplývající z úzké specializace na akční žraločí subsubžánr je u House Is Not a Home jasně patrná, a tak i jeho strašidelný dům doslova překypuje akcí. Bylo opravdu zvláštní sledovat režisérovu netrpělivost, s kterou vytahuje z rukávu jedno hororové číslo za druhým, jen aby se divák proboha nenudil. Atmosféra se tím pádem nemůže uspokojivým způsobem rozvíjet a s emocemi diváka dále pracovat. Navíc k závěru už Rayovi dochází nápady a snímku dech. Vůbec se mi nelíbily ani výkony "dětských" herců. V rámci jednoho použití se přesto jedná o dvouhvězdičkový koukatelný horor.

Sheldon Wilson se do povědomí hororových diváků zapsal především televizními horory béčkové kvality, takže jsem nejprve mírně váhal, jestli mu mám dát další šanci. Avšak má hororová intuice mi jako již mnokorát moudře poradila, abych si kanadský Unspoken rozhodně nenechal ujít. Hned na začátek je třeba uvést, že se jedná o horor a zdejší žánrové zařazení je tak nepřesné. Sheldon Wilson tentokrát odložil agresivní ptáky, vlkodlaky a další různá monstra stranou a konečně vytvořil výborný atmosferický horor vycházející ze strachu z neznámého. Pobyt ve strašidelném domě představuje opravdu nepříjemnou zkušenost a přítomnost zlovolného nadpřirozena divák cítí z každého záběru. Vyskytuje se zde i pár zdařilých lekacích scén, nějaký ten lehký gore, avšak základem je rozhodně již zmíněná mrazivá atmosféra. Jodelle Ferland svým výkonem v roli Angely potěšila a rovněž ostatní výkony jsou na solidní úrovni. Výtky pak směřuji k poněkud lacinému ztvárnění scény, v které Portia vystrašeně opouští dům a chování Pandy, která důrazně varuje Angelu před vstupem do domu, aby ho následně sama bez jakýchkoliv obav dobrovolně navštívila. Scénáři jako takovému by pak slušela větší nápaditost u scén odehrávajících se mimo interiéry. Ve výsledku však velká spokojenost. Za zmínku stojí i poměrně svěží shyamalanovský závěr. Jakožto hororový expert tak Unspoken bez nejmenších pochybností doporučuji ke zhlédnutí a uděluji čtyři hvězdy.

Jack Bauer si splnil svůj americký sen a z pozice budoucího předsedy Mezinárodního palačinkového výboru to za pomoci drobné detonace dotáhl až do Bílého domu, z kterého bude nyní ochraňovat Ameriku před všudypřítomnými teroristy. No ještě se národu ani nepředstavil do televizních kamer a už si stihl připsat první diplomatický úspěch v podobě odvrácení války s Íránem. Jenže pohádka nemusí mít dlouhého trvání. Během těch pár minut v prezidentském úřadu si totiž stihl vytvořit spoustu nepřátel, takže spiklenci již kují pikle na jeho odstranění. Jsem nadšen. V rámci oddechové televizní zábavy nemá podobný námět konkurenci a já už napjatě očekávám, jakým směrem se bude scénáristova fantazie ubírat dále.

Jakožto hororový expert mám po druhé epizodě definitivně jasno. Kdyby tvůrci upustili od nesmyslných dokumentarních prostřihů, které vytvářejí atmosferickou disharmonii, mohli jsme právě sledovat jednoznačně nejlepší sérii celého American Horror Story. Intenzivní mrazení v zádech. Střih. Obyčejná duchařská talk show. Kontrast je zjevný. Výpovědi herců možná zajímavým způsobem dokreslují celý příběh, avšak pro hororový žánr se zvolená forma absolutně nehodí. Fotbalovou terminologií se jedná o vlastní gol.

Jakožto zdejší hororový expert smekám před Adamem Wingardem klobouk. Nejenže nechal nepovedenou amatérskou slátaninu z roku 1999 definitivně zmizet v hororovém propadlišti. On prostřednictvím svého sequelu, jehož příběh se odehrává 20 let po zmizení Heather Donahue, dokonce pronikl k čiré hororové esenci, čímž tak pokračuje v odkazu Eggersovy jedinečné Čarodějnice z minulého roku. Běžný popkornový divák, který si neumí představit horor bez hektolitrů krve, bude při sledování Blair Witch nejspíše zklamán. Ano, vyskytuje se zde i několik kvalitních gore scén, ale ty slouží pouze jako taková nadstavba k bezchybně gradované atmosféře snímku, která diváka v závěru doslova roztrhá na kusy. Jakmile se společně s hlavními postavami rozhodnete vstoupit do tajuplných marylandských lesů, pocitů všudypřítomné tísně, zmaru, šílenství či paranoie se již nezbavíte. A jestliže se domníváte, že pro vás již nemůže být hůře, jste na omylu. V závěrečné intenzivní 20-ti minutovce vás Blair Witch vystaví tváří v tvář koncentrovanému strachu. A kdo bude následně tvrdit, že toto mrazivé setkání přečkal, aniž by se mu zrychlil dech, rozbušilo srdce, zvýšil krevní tlak či naskočila husí kůže, ten jednoduše lže. Veškerá další slova jsou zbytečná. Blair Witch lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za jeden z nejlepších hororů filmové historie a já ze své pozice zdejšího hororového odborníka apeluji na všechny distributory, aby se vzpamatovali z letargie a poslali tento hororový klenot do českých kin.