Neuge

Partička vypiplaných a s velkým přehledem zahraných charakterů zasazených do dokonale vyvážené, tragikomické směsi absurdně nezodpovědné a nenažrané ekonomické praxe a neuvěřitelné míry lidské hlouposti a naivity, umocněná téměř dokonalým (původním i převzatým) soundtrackem a sympatickými řežijními blbůstkami (Margot Robbie ve vaně!). In your face Wolf of Wallstreet!

[Viděno v Mahenově divadle v rámci festivalu Be2Can]: Všechna čest Fassbenderovi s Cotillardovou...a taky kameramanovi se zvukařem. Přestože film samotný má příjemných 113 minut, působil na mě, jako by jich měl nejmíň o šedesát víc.

Naposled viděno v rámci Vaňkovka festivalu [16.10.2015] - Pod vlivem prvotního nadšení jsem před pěti lety dal počátku plný počet. Po pozdějších projekcích jsem musel jednu hvězdu ubrat. No a po poslední projekci ubírám další. Nolan se utrhl ze řetězu a s tou akcí to trochu přehání. Takový velký, nablýskaný, pompézní nic, které se navíc tváří mnohem chytřeji, než jaké ve skutečnosti je. Nejslabší Nolanův film a zároveň jeden z nejnadhodnocenějších filmů na ČSFD.

Akční scény jsou jako vystřižené z prvního dílu - nudná, tuctová šeď. Třísk, prásk, spadne barák. Bum, bác, roztrhne se silnice. Švih, plesk, lidi utíkají, auta bourají, mlask, plác, břims, ugháá a spadne další barák. Laser sem, laser tam, světýlka, částicový efekty, roztaví se hlava robota. Meh. Přitom Vision i Ultron byli skvělí. Humor solidní, hrdinové tradičně fajn. Vlastně když se to tak vezme, pokud se to tam zrovna neřezalo, tak mě to hodně bavilo.

Prvních několik řad se to dalo. Následujících zhruba deset řad byl absolutní vrchol Simpsonů. Do nějaké dvacáté řady se to pak zase ještě dalo. Pak to ale začalo být čím dál víc "meh" a kolem nějaké třiadvacáté řady se z toho stal totální poker face style.

Všemi dostupnými prostředky se Ex Machina snaží zakrýt svoji největší slabinu - v jádru naprosto banální myšlenkový konstrukt. Je třeba ale ocenit, že to v mnoha ohledech dělá velmi působivě. Teprve s blížícím se závěrem, kdy už tvůrci musí chtě nechtě vyložit karty na stůl, se ukazuje (a dokazuje), že příliš velká koncentrace pragmatismu a uvěřitelnosti občas zabíjí to nejdůležitější - divácký zážitek.

První (skoro) polovina byla naprosto výborná a zdálo se, že by mohlo jít o originální právnicko-filozofický thrilller. Pak přišla steaková scéna, jež sama o sobě je sice naprostým vrcholem filmu, nicméně zároveň udává odlišný směr, jímž se bude od dané chvíle děj ubírat. S vyhlídkami alespoň chytře vypointovaného finále, které by v nejhorším případě utlumilo mé mírné zklamání, v případě nejlepším by jej obrátilo mindfuckově naruby, jsem začal přemýšlet, jak to celé asi dopadne. Zásadní problém celé druhé půle a zejména poslední půlhodiny pak shledávám v tom, že s každou další minutou se z toho stávala větší a větší sračka, až se z toho úplně na konci stala totální velesračka. Škoda.

Víceméně zajímavý a inspirativní pohled na svět za doprovodu sympatických her se slovy. Bohužel některá témata Dušek/Ruiz podává a řeší tak naivně a subjektivně, že jsem měl chuť to vypnout. Asi jsem egoista, který to chce někam dotáhnout a neděkuje té inteligentní bytosti - vodě.

První třetinu táhne svýma očima a akcentem slečna Frisbee. Druhou třetinu táhne poměrně zajímavý děj. Třetí třetinu už sice netáhne nic, ale vše mi to vynahrazuje závěrečná scéna, kterou jsem sice prokoukl, ale zřejmě vlivem doprovodu geniálních Radiohead mě stejně smetla jako už dlouho nic. Nechal jsem se blbě nachytat a musím se hodně krotit, abych si udržel soudnost a zůstal u 4*.

Film se natáčel v průběhu dvanácti let. A to je tak to jediné, co je na něm zajímavé. Grow up, Mason.