Výchozí bod

Nevěřím na život po životě, jsem v tomhle směru spíše skeptik. Věřím na lásku, ale láskyplná první hodina tohohle filmu mi příliš neučarovala, pokud nepočítám fakt dokonalý oči Àstrid Bergès-Frisbey (jsou vůbec její? mně přijde že samotná herečka je má spíš tmavší) a hudební podbarvení, který filmu dávalo atmosféru. Skeptik neskeptik, co fakt musím vyzdvihnout, to je poslední půlhodinka, která má neuvěřitelnou sílu, ať už věříte či nevěříte, to si přiznejme do očí. Ze mě závěrečná scéna u výtahu vytáhla poměrně slušnej náhon slz podpořenej rozklepanou bradou, což se povede jen málokterému filmu. (24.01.2015)

Tak až takové překvapení jsem nečekal. Naprostá pecka, která je výborně natočená, skvěle zahraná a výtečně napsaná. Dialogy jsou realistické, postavy plně uvěřitelné a příběh, jehož hlavním motivem je střet materialistického a duchovního uvažování, až zaráží svou promyšleností a inteligencí. Okouzlující a dojemná zápletka je vlastně jednoduchá, ale realizovaná s chirurgickou přesností. Škoda, že trailer z ní nebetyčně vyzrazuje tři čtvrtiny, děj je totiž nepříliš předvídatelný a filmu se celkem daří tajit jeho směřování až do poloviny (podobné téma zpracoval výborně třeba Atlas mraků). A rozhodně si počkejte na úplný konec titulků, jinak byste se připravili o roztomilou pointu. (01.07.2014)

Ve městě je nový šerif a jmenuje se Mike Cahill. Autor s velkým A, který má co říct a umí to říct tak, jako jen pár lidí, co dneska točí. Je celkem jedno, kolik váhy budete přikládat tomu, o čem film pojednává, zásadní tezi to neubere nic na závažnosti - tj. vzájemně propojených osudů vědy a něčeho, co můžeme nazvat spiritualitou (viz. Dalajlámova odpověď). Ne, že by byl snímek jen o tom, samozřejmě. U finální (tj. druhé) výtahové scény jsem si tiše slzel do vousů, což se mi u filmu nestalo ani nepamatuju. Na oba Cahillovi filmy by se daly napsat obsáhlé traktáty o figurativním chápání světa/filmu a jestli se ještě nepíšou, možná se do toho někdy výhledově pustím sám. 100% P.S.: Nenechejte si ujít zajímavý, potenciálně strašidelný epilog po závěrečných titulcích. (18.01.2015)

Podle názvu jsem čekal spíš nějakou eroťárnu, no ale neva, na géčko já se mrknu jindy. Místo toho jsem čučel na tolik očí pokupě, až jsem na konci ani nevěděl, které že jsou vlastně ty moje. Zřejmě nám tu vznikl nový žánr, já osobně ovšem proti tomuhle melodramatickému sci-fi z bezcelní zóny artu a mainstreamu nic nemám. I proto, že moje léty vycvičené tyčinky s čípky úzce propojené s pánskou verzí dámského záhadného bodu si tu díky povedenému castingu ženské části družstva přišly na své. (30.12.2014)

Vybrat do rolí mikrobiologů herce, kteří nejsou úplně beauty, ale přitom by byli mezi ostatními rozcuchanými vědátory s dioptrickými brýlemi považováni za sexy krasavce, se castingu podařilo zkušeně. Teď už jen aby nepadla hláška o tom, že oči jsou brána do duše. No, vydrželo jim to do 75.minuty.. Tradiční střet vědy a duchovna tady končí remízou, nicméně nepřestává platit, že když se už nemůžete spolehnout na racionalismus, vrhnete se do široka otevřené náruče víry, ve které si každý najde to, co potřebuje. Na melodram a trendy spiritualismus sázející Cahill mě bohužel vtáhl tak zanedbatelným způsobem, že jsem postupně začal přemýšlet nad premisou „Lež má krátké nohy“.. Když variace na reinkarnační téma, tak lehce hororová Audrey Rose s Anthonym Hopkinsem.. (06.04.2018)