Inozuka

Řeknu to asi takhle... ani ta nejdražší plastická operace z holky zajímavou ženskou neudělá. Nejde jenom o formální krásu, ale hlavně o osobitost a přirozenost. Přesně tohle se mi honilo hlavou, když jsem šel z kina. A také mě napadlo srovnání s dalšími thrashovými titány Slayer a jejich ReReigning Blood. Což je sice "jen" záznam z koncertu, ale z fandovského hlediska mnohem upřímější, než pokus Metallicy o "velké umění". Takové ty špatně hrané záběry, kdy Hetfieldovi nefunguje mikrofon, technici nemohou rozchodit jednu rampu se světly jsou těžko uvěřitelné a dělají z diváků blbce. O závěrečném rozpadu celého pódia ani nemluvě - to je vysloveně trapné. Příběh je blbost, ale to se dalo čekat. Vizuálně jsou vsuvky občas docela zajímavé a beru-li je jen čistě klipově, zas tak špatné nejsou. Co musím pochválit, je výběr skladeb, který jde napříč celou kariérou. Občas mi neseděly nové aranže a někdy se mi to zdálo malinko rozhozené, ale budiž. Hudebně je koncert super. Nejlepší je Master of Puppets, Battery a Hit the Lights. Paradoxně mi při koncertních záběrech krapet vadilo 3D, v některých místech to bylo až rušivé. No a co bylo v té tašce? No přece ručníky!!!

Líbily se mi obě části filmu... úvodní s perfektně vystihnutou atmosférou nudné díry kdesi v Jižní Americe, odkud není úniku. Banda looserů, která by ráda zmizela jinam, ale nemají nejmenší naději, krasavice a drsný cizinec, který trochu zamíchá kartami. Druhá akčnější část filmu je nadupaná adrenalinem a napětím. Ostatně střih kalhot hlavních hrdinů celou dobu napovídá, že mají všichni pěkně naděláno... Finální existenciální scéna se zjištěním, že za plotem nic není, je hodně dobrá a silná... Při druhém shlédnutí s odstupem cca 15 let jsem byl překvapen délkou filmu, která v době vzniku nebyla vůbec standardní, přesto adekvátní a také kolorovanou verzí, jenž překvapivě film ještě zvedla...

Jeden z vrcholů francouzské noir školy. Příběh statkáře, který se řídí heslem: "Tvrdý k sobě, brutální k ostatním." A pro rodinu a obranu svého světa i způsobu života nezná žádných kompromisů. K ruce má veterána z Indočíny, skříň narvanou brokovnicemi a krabice po domácku dělaných nábojů. Na tomhle oříšku si vyláme zuby kdejaký městský hejsek... překupíkem drog počínaje a policejním komisařem konče. Výborná hudba a civilně syrová atmosféra.

Chtělo by to sestříhat: úvodní bitka, všechny záběry na drsný Craigův ksicht, všechny záběry na krásnou Olivii Wilde, scéna s vypnutím mysli... výsledek 10 minut. Úspora: 125 minut života.

Klišovitá detektivka... policajti žerou koblihy, odepsaný hrdina na penzi, kterého všichni podceňují a vrahem je ten, koho byste "nejméně" podezírali. Film má ale jedno velké plus a tím je Clint Eastwood se svým sveřepě drsným výrazem a citem právě pro stylové momenty. Scény s koblihami na policejní stanici nebo palba brokovnicí na ulici jsou perfektní. Během děje jsem si uvědomil, že jsem film již jednou viděl, nicméně si nepamatoval. A to je asi jeho problém... průměrná podívaná, která rychle vyšumí. Narozdíl od jiných Eastwoodových režisérských kousků.

Dobře vystihnutá touha po životě za každých okolností. Čekal jsem ubrečené drama a dostal film prodchnutý černým humorem, který až ke konci sklouzne do temnějších vod. Ale tak už to na světě chodí... Film, který vás postaví znovu na nohy v okamžiku, kdy si budete myslet, že již nemůžete.