Heroin

Geniální hudba Gainsbourga a skvělý film-noir o heroinu a důsledcích a dopadech dealerství drog na obyčejné lidi. Pan Deferre, nejen, že uměl vycházet skvěle s Gabinem, Delonem, Venturou, Signoretovou, uměl jim i uložit skvělé role ve svých režijních i scénáristických Dílech, ano, takových již nebude... (09.12.2006)

Já nevím. U mne v tomto případě něco tak úplně stoprocentně nefunguje. Hudba ano, Gabin ano, vše kolem ano a přitom ne. Drsné a působivé to je, věrohodné už méně. Nemůžu si pomoct, ale Simone Signoret peroucí se za svá mláďata ve Spálených stodolách byla něčím mnohem, mnohem věrohodnější a zároveň i temnější než zde mistr Gabin. Každopádně skvělý a nezapomenutelný film, který mi ale říká jednou a dost, víc hladin neobjevíš. Ale to vůbec nevadí. (12.09.2011)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)

Trošku jsem se zasekl na malém detailu, který mi zkazil jinak skvělý dojem z drsňáckého poselství filmu o spravedlivé válce za čest a svou rodinu. Tím detailem pro mě bylo dobrácké jednání mafiánů, které ani nenapadlo vzít si to co se nabízelo a pak se dožadovat směny za svůj majetek a souputníka. Gabin se netvářil, že by se nechal jen tak zastrašit, tak nechápu, že když už obšťastnili ženskou část rodiny svou návštěvou, Gabinovic vnučku při té příležitosti zprznili ( i když těžko říct, nebyla zas tak otřesená), proč si hergot třeba tu holku nevzali sebou ? Zřejmě to nechtěl Granier-Deferre tak hrotit nebo to možná jen nedomyslel, zaslepen poctou chlapáckému postoji k obraně svého teritoria. Každopádně Gabina si zvolil dobře, ten by patrně ustál s kamenným výrazem ve tváři i vyvraždění celé své rodiny a přesto by to byl sympaťák. Ohrožení vlastního teritoria může mít různé odstíny a já si z tohoto filmu beru ponaučení, čili až mi zase zazvoní jehovisti u baráku, tak... (17.12.2013)

Heroin jistě likviduje lidi i celé rodiny, ovšem nikoli rodinu despotického a autoritativního farmáře Maroilleura (Jean Gabin). Jeho vnuk Henri se zaplete s překupníky drog, ale "děda" ho nekompromisně přivede na správnou cestu. Zabijáci chtějí zpět své drogy a Henriho a neváhají k tomu použít jakékoli metody. Farmář Maroilleur však přestane jednat v rukavičkách. Brzy se začíná policie ptát, ale vyšetřující komisař a ani soudce nedokáží prolomit neprostupnou bariéru mlčení. Henri nakonec dokáže, z jaké je krve. Drsné a tvrdé. (28.04.2009)