CSSML

Decentní dokument, který neurazí. Za profesora Tolkiena a závěrečný elfí zpěv si zaslouží čtvrtou hvězdičku. Pro skalní fanoušky povinnost. Ke shlédnutí na webu BBC.

Česká televize zase jednou vytvořila něco duc-hovního. Katoličtí světci a svědci jsou promícháni s kvazisvětci z východu a exoty typu Sørena Kierkegaarda či Jehudy ben Becalela – a samozřejmě nesmí chybět náš národní heretik Jan Hus. Guláš k pohledání. Navíc mají díly o katolících dost rozkolísanou kvalitu – když Duka vyzdvihoval u sv. Dominika dialog, tak jsem nevěděl jestli se smát nebo brečet. Sv. Dominik byl mužem dialogu s heretiky, ale ne takového jaký provozují modernisté. Díl o P. Josefu Štemberkovi snad jediný stojí za shlédnutí.

Není snadné z Yamadovy brilantní trojice samurajských příběhů vybrat ten nejlepší. Z několika důvodů jsem zvolil soumračného samuraje. Samuraje bojujícího klackem místo katany, aby zbytečně soupeře nezranil. Vdovce, který po práci pospíchá domů starat se o dvě dcery a senilní matku. Chudáka, který se bojí požádat o ruku ženu svého srdce, aby ji nepřivedl z blahobytu do nuzoty. Na rozdíl od druhých dvou filmů je není tento zaměřen pouze na lásku mezi mužem a ženou, ale i na lásku k dětem a k rodičům. Tím je výjimečný. – „Dívat se na své dcery, jak den za dnem rostou, je... Je to jako dívat na zrající úrodu na poli nebo na rozkvétající louku.“ Po druhém zhlédnutí doplňuji: Jednoduše nádhera. Samuraj odsouzený k harakiri chroupající popel vlastní dcery je vpravdě ztělesněním marnosti lidského pachtění.

Škoda, že tam nebyl prof. Durdík sám, byl by to kvalitní objektivní dokument. Pleslovy komentáře o temně temném a barbarském středověku byly vyloženě debilní. Mám rád, když o humanitě žvaní představitel pohanské společnosti, v níž matky jen v ČR nechají každý rok zavraždit více než 22 000 vlastních dětí. Tento počet je několikrát větší než počet heretiků odsouzený k smrti katolickou Inkvizicí v celé Evropě během 500 let jejího trvání! Pohani nemají žádné právo brát si Inkvizici do huby.

Realistický válečný film. Překvapilo mě, že režisér a scénárista jsou Američani, tipoval jsem Japonce. Američané často sklouzávají k černobílému vidění a patetičnosti, zde tomu tak není. Snad jenom to prozření Japonských vojáků z protiamerické propagandy je příliš násilné. A scéna s granáty mi přišla nereálná s ohledem na sílu granátu – zvlášť v jeskyni by střepiny z jednoho granátu zabili všechny okolo. Naopak příkaz Takeičiho Nišiho k ošetření zraněného amerického mariňáka je podle jeho biografie skutečnou událostí, nejedná se o výmysl tvůrců filmu, jak tu někteří tvrdí. Nejdřív si o tom něco zjistěte, než začnete vypouštět moudra o japonské hrdosti.

Jeden z nejdojemnějších filmů, jaký jsem v poslední době viděl. Po jeho shlédnutí snad nemůže zůstat jedno oko suché – moje tedy nezůstalo. Děj je prostý. Manžel je za války za své revoluční názory uvězněn a manželka se s neutuchající obětavostí stará o dvě dcery za pomoci přítele a některých příbuzných, kteří jí zrovna kvůli manželovi neopovrhují. Japonská věznice je sice oproti nacistické učiněným hotelem, ovšem shodného výsledku Japonci dosahují podstatným prodloužením pobytu – a tak je z manželky neméně obětavá vdova. Hlavní roli zde hraje láska mezi manželi a mezi dětmi a rodiči. Yamada je pro mě pan režisér přirozeného zákona. – „Už nejsi krásná jako dřív. Zestárla jsi. Ale teď vidím... Když se na tebe znovu podívám. Jak v hloubi duše záříš! To mi dodává sílu... Kráčet dál.“ – Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki byl do Nebe volající válečný zločin, za který nebyli Američani nikdy lidským soudem potrestáni – ovšem Božímu soudu nikdo neujde. Není bez zajímavosti, že ct. Fulton Sheen odvozoval od svržení bomb na nevinné civilisty současný mravní marasmus.

Záběry na těhotnou matku byly až vulgární, ale jinak by tento film měl vidět každý potratář, blouznící o pulcích a matčině těle, se kterým si dotyčná může dělat, co chce. Ve 3. týdnu má dítě vyvinuté základy nervové soustavy a srdce, v 7. týdnu má na rukou a nohou prsty a v 8. týdnu si můžete na 4D ultrazvuku prohlédnou, co všechno umí s rukama a nohama – nelepší čas jej zabít, že? Navíc je z dokumentu jasně patné, že vývoj dítěte probíhá spojitě, nikoli skokově, jak by se mohlo zdát ze zvrácených argumentů jejich vrahů – život dítěte začíná početím, a ne tím, že někdo přijde a řekne, že teď už je to dítě, ale ještě včera jste jej s posvěcením státu mohli jako shluk buněk vesele zabít. Na ukázku 4D ultrazvuku: krátké video pokrývající celý vývoj dítě .

Povedený film natočený podle historických událostí. Nacisté umožní křivoslavnému knězi v jedné z vesnic na dobytém území obnovit kostel znesvěcený sověty a pečovat o sirotky a zajatce, za což je po vítězství sovětů „po zásluze“ potrestán. Náboženské výjevy jsou zachyceny s velkým porozuměním – ekteníja mírna s přeletem nad krajinou jsou úchvatné. A ten konec – je vidět, že se Rusové snaží mravně působit filmy na diváky. Ovšem místy je film zbytečně vyumělkovaný: pohled očima mouchy, pohledy skrz kameru či knězův sen jsou nadbytečné. – Ženatý kněz působí divně, ale ne tolik, jako kněz udělující rozhřešení bez vyznání hříchů. Ke shlédnutí na Youtube. 4,5/5.

Je od Američanů pěkné, že po tom, co Třetí říši důkladně vybombardovali a poskvrnili se nejedním válečným zločinem, pomáhali dětem z koncentračních táborů. Film už tolik pěkný není. Opravdu by byli Američani tak hloupí, že by při velkém počtu Čechů v koncentračních táborech neměli tlumočníka znalého češtiny? Neřekl bych. Ale pokračujme dále. Vypravěčka mě vyloženě intelektuálně urážela, bez ní bych si opravdu nevšiml, jak byly děti zubožené a vystrašené. A oslava uspořádaná pro talmudické židy na rozloučenou – chucpe. Škoda, jinak to jsou rozpohybované fotografie Maxine Rude

Namlsán Yamadovými samurajskými snímky, byl jsem tímto chudším bratříčkem mírně zklamán. Stopáž je vzhledem k ději poměrně dlouhá, herci jsou občas toporní a scénář jim hraní rozhodně neusnadňuje. A závěrečná proměna samurajovy manželky z nechápající na chápající šla nějak mimo mě. Zkrátka tento film neurazí, ale ani dvakrát nenadchne.