Poznamenaní

POZNAMENANÍ evokují knihu ŘÍKALI MI LENI nebo pozdější film KUKAČKA V TEMNÉM LESE; je těžké posoudit co bylo větším nacistickým zločinem: zda plynové komory nebo toto bourání rodin a znásilňování dětí a rodičů. Mezi dětmi a dospělými nebyl v tomto ohledu podstatnější rozdíl; byli zraňováni ve svém nejvnitřnějším lidství. Citovost (nikoliv emoce), která z tohoto skvělého filmu vyzařuje, není kýč; naopak, evokuje a uchovává duševní svět našich předků. Příběh filmu je i příběhem desítek našich životů právě těchto našich dědů apradědů či prababiček. Je to fakt nejen nostalgizující, ale také stále burcující a varující. (29.03.2023)

Dojímavé drama české matky a syna rozdělených v koncentráku v Osvětimi a hledajících se navzájem v poválečném Německu, přestože syn si kvůli prožitým hrůzám téměř nic nepamatuje a umí říci jen „Ich weiss nicht". Výjimečný film výjimečného, čtyřoscarového režiséra, autora skvělých filmů jako V pravé poledne, Stařec a moře a Šakal. Kromě toho film Poznamenaní získal až dosud jediný herecký Oscar pro Čecha - Ivana Jandla. Jeho maminku hraje Jarmila Novotná, mezinárodně proslulá česká operní sopranistka té doby, a amerického vojáka naleznuvšího a vychovávajícího vyhladovělé nalezené dítě hraje debutující Montgomery Clift. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=vK5n4D3jc44 (20.04.2015)

Viděla jsem německou verzi s velmi roztomilou lámanou češtinou. Z těch trosek šla úzkost! Dva roky po válce nebyl žádný problém točit ve vybombardovaném městě. Dostalo mě, jak se děti bály nastoupit do auta. Vlastně se bály úplně všeho. Škoda, že Jarmila Novotná nedostala víc prostoru pro zpěv. Přiznám se, že Ivan Jandl mi nepřipadal až tak přirozený, devítiletý Michael Koblic v Práčeti se mi líbil víc. (Doplnění pro Sarkastica Na začátku zazněla francouština, němčina, ruština, polština, maďarština, angličtina. Čeština zazněla až v písničce.) (23.05.2014)

Zpočátku téměř až dokumentární pohled na válkou poznamenané děti. Jejich zachránci jim nechtějí ublížit, avšak pro těžce zkoušené děti se pouze jedny uniformy vyměnily za jiné, strach zůstává - a není se čemu divit, vzhledem k hrůzám, jakými si prošly. Po slibném, chvílemi snad až mrazivém začátku se přibližně od onoho Karlova setkání se Stevem začíná míra patosu povážlivě zvedat, avšak únosnou mez jen tak tak nepřekročí. Pěkný film za 3,5* - přeci jen mám radši poněkud "syrovější" zpracování (i když uznávám, že vzhledem k době vzniku filmu se vlastně tomu optimismu a naději ani nelze divit). (08.05.2007)

Žiadna citová vydieračka, to je fráza. Už mám pocit, že pri každom filme, ktorý je emocionálny, tak ľudia toto slovo v komentároch používajú stádovito. Skutočnosť bola ešte viac emocionálna. Film o stratených a zdeptaných deťoch je bez pochýb silná vec a nanešťastie skutočná. Je smutné, že mnoho detí dokonca svojich životov nezistili skade sú, nenašli svojich rodičov, to isté platí pre rodičov detí. Z Poľska bolo do Nemecka na prevýchovu cez vojnu odvlečených vyše 200 000 detí, z toho sa ich späť podarilo dostať asi 15 000. Keď si pomyslíme, že Nemecko bolo tiež ako Poľsko zničené, tak veľká časť dnešných Nemcov sú vlastne pôvodom Slovania, ani o tom nevedia, lebo tie deti ktoré prežili sa dočkali dospelosti práve v rokoch najväčšej populačnej explózie v Európe v 50. a 60. rokoch a vtedy zakladali rodiny. Koľkým dnešným obyvateľom Nemecka by sme však mohli priradiť niektorú zo slovanských národností už nevedno, lebo každému už je jedno jeho história, aspoň mám posledné roky taký pocit, lebo všetko sa globalizuje a zisťovanie podľa telesných rysov je pre mnohých ľudí ponižujúce vzhľadom na to, že to robili práve nacisti. Film nie je ani naivný, ten koniec bol skrátka len vyústením náhod a určitých udalostí, ktoré často pomohli k vzájomnému stretnutiu, lebo vtedy pomohla snáď každá maličkosť a aj takéto veci boli bežné. Treba si uvedomiť, že je to nielen silná téma a skvelo zahraná, ale aj z roku 1948. Je to významný počin svetovej kinematografie. (06.07.2013)