Kábé

Jamada sa od samurajskej doby posunul v čase do doby druhej svetovej a namiesto mužskej postavy je v centre príbehu žena - matka rodiny, ale inak je to úplne v rovnakom štýle ako jeho samurajská trilógia a pravdepodobne aj väčšina jeho ostatných filmov. Sleduje rôzne príhody behom ktorých sa hlavná hrdinka snaží postarať o svoje dve dcéry, kým je manžel v base ze protištátne názory. Našťastie jej príležitostne pomáhajú viacerí príbuzní, ale hlavne žiak jej manžela medzi ktorými postupne prerastie ich vzťah do nikdy nepriznanej lásky, presne v takom tom typicky britskom štýle založenom iba na náznakoch. Film má pomalé tempo, ale toto je ten prípad, keď mi to vôbec nevadí a v spoločnosti tejto rodinky by som kľudne strávil aj o hodinku viac. Prípadne by som sledoval ich osudy aj v seriálovej podobe. Síce zažívali ťažké časy, ale vďaka tomu jak spolu zakaždým držali, to pôsobí neskutočne príjemne. Vo finále sa dočkáme aj štandardného nekompromisného citového vydierania, ktorému je nemožné nepodľahnúť. Napriek tomu alebo aj vďaka tomu je to neskutočná pecka. Klasický film, ktorý neprináša nič nové, ale svoju žánrovú škatuľku naplňuje dokonale. 9/10. (21.01.2022)

Zvolna plynoucí a naprosto neokázalý portrét jedné (ne)obyčejné ženy (matky, manželky, dcery, sestry…). Zatímco její muž chátrá ve vězení kvůli "protistátním" názorům, ona si musí poradit s výchovou dvou dcer ve válečné době plné restrikcí a nedostatku. Ale nenastávají zde žádné vypjaté dramatické situace (vše navíc zjemňuje zvolený styl zpětného vyprávění událostí viděných dětskýma očima), tentokrát se přežívá skromně, laskavě, dokonce s milým humorem. Možná i proto zapůsobí závěr hodně silně (a nemyslím ten slzopudný dovětek skoro ze současnosti). (16.03.2015)

Pokial je dnes v japonsom kinbiznise niekto hviezdou, ktora nataca kvalitne a ziskove dramy, tak je to Y. Yamada, ktory na sklonku zivota dokonca ziskal aj oscara. Kabei nasleduje tento vzorec, komercna drama, ktora patri tohto roka medzi najzarabajucejsie filmy v japonsku. nic viac, nic menej. ziadne experimenty. jednoduchy styl, obcas trocha prilis vyumelkovany. (09.08.2008)

Yamada za posledních 10 let snad nedokázal natočit špatný film, nebo i průměrný. Po samurajské trilogii se vrhl opět do historie, tentokráte na začátek 40. let minulého století v Japonsku v období, kdy Japonci v roli agresora si chtěli podmanit Čínu. Yamada velmi dobře vsadil na útrapy jedné rodiny, kdy otec za spisy, které byly proti vládní politice, uvrhnut do vězení a starost o dvě děvčata a celé fungování domácnosti leží jen na matce. Naprosto skvěle se na tento snímek dívalo, Yamada opět odhalil krásné srdce v tomto jeho díle, které má hodně silných scén a jelikož podobnou situací jsem jako dítě musel také projít, to ještě více umocňovalo mé zážitky. Tento film krásně odhaluje, což je krásně znázorněno v závěrečných titulcích, jak neocenitelné matky jsou. Celkově jasných pět. (31.07.2011)

Jeden z nejdojemnějších filmů, jaký jsem v poslední době viděl. Po jeho shlédnutí snad nemůže zůstat jedno oko suché – moje tedy nezůstalo. Děj je prostý. Manžel je za války za své revoluční názory uvězněn a manželka se s neutuchající obětavostí stará o dvě dcery za pomoci přítele a některých příbuzných, kteří jí zrovna kvůli manželovi neopovrhují. Japonská věznice je sice oproti nacistické učiněným hotelem, ovšem shodného výsledku Japonci dosahují podstatným prodloužením pobytu – a tak je z manželky neméně obětavá vdova. Hlavní roli zde hraje láska mezi manželi a mezi dětmi a rodiči. Yamada je pro mě pan režisér přirozeného zákona. – „Už nejsi krásná jako dřív. Zestárla jsi. Ale teď vidím... Když se na tebe znovu podívám. Jak v hloubi duše záříš! To mi dodává sílu... Kráčet dál.“ – Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki byl do Nebe volající válečný zločin, za který nebyli Američani nikdy lidským soudem potrestáni – ovšem Božímu soudu nikdo neujde. Není bez zajímavosti, že ct. Fulton Sheen odvozoval od svržení bomb na nevinné civilisty současný mravní marasmus. (19.04.2014)