Mahalik

Připravoval jsem si ledový obklady a Aspriny. To víte, na americký komedie, aby už člověk předem k lékaři objednaný byl (přehodťe si slova do správného pořadí). Ale Bezva vejška odpálkovala ty nechutný pochybnosti a takový ty vize typu: kaluže ejakulátů či scény "zahrajeme si na filozofy, abychom dali americkému publiku trochu toho tvůrčího nasměrování" byli zahnány do kouta. Justina Longa si už všímám opravdu dlouho. Baví mě jeho komediální projev a narozdíl od jeho prcičkovských kolegů nezabřednul v jednom žánru. Tenhle kluk je pro mě prototypem hocha budoucnosti (ÁÁÁÁnoooo). To, že Accepted má scénář, který by vymyslel i můj hafan je sice malou vadou na kráse, ale když já se bavil. Ba co víc, já bych to možná sjel ještě jednou.... Supééééér

Kladivo je mechanický nástroj, který deformuje, co já vím, třeba kapotu auta vašeho soka. Ovšem Kladivo na čarodějnice jakožto film mistra Vávry, útočí totálně jinačím způsobem. Ničí vás. A to dost drsným způsobem. Třeba tohle: na scéně se objeví Vladimír Šmeral. Pro nezasvěcený lidi (ti co nečetli knihu---já se taky mezi ně počítám...) znamená jeho postava v úvodu něco jako spásu. Že třeba zastaví tu vlnu keců, která se valí po celý film. Ovšem pak si nasadí na hlavu dementní paruku, která značí, že teď tady velím já a všichni ostatní jste jen přisluhovačí ďábla atd. Šmeral začíná brnkat na nervy. Pak nastává ta část, kdy se odsuzují nesprávní lidé a vy máte hlavu zabořenou v dlaních, protože tohle kladivo asi jen tak nepřekousnete. Šmeral už pro vás začíná býti synonymem ke slovům jako: hajzl či Hitlerovo náhražka. Finální záběr (opět kralující Šmeral tentokráte ve stavu "mám v sobě tolik vína, že ve Francii momentálně nemají čím podlít kuře...") se dostává do dějin. Zuříte. To, že jste si mysleli, že všechno dopadne dobře a že půjdete spát s Jokerovským úsměvem na tváři, byla totální ubohost. Pořád vidíte ten zpropadený ksich Šmerala a ten fakt, že jste nemohli těm lidem pomoct, je až děsivě skličující. Vávra rozbořil mýty a to bravůrním způsobem...

Ian Curtis byl unavenej člověk. Jasně, byl i dobrej zpěvák, ovšem když se soustředíte na jeho vnitřní pocity, zjistíte, že se dostal tam, kam vůbec nechtěl. Jeho depresivní nálada, pocity smutku, štěstí, však stáli za mnou. Jako kdyby byli za sklem a já je nějak podvědomě ani nechtěl přizvat k sobě. Proto nehodnotím. Control je pro mě úžasným příkladem geniální nudy. Scény, které zásáhnou do lidské mysli tu však jsou. Ale já na tohle nemám....

Ani si nepředstavujte, jak moc se mi chvěly ruce, když jsem zasunoval Hru na schovávanou do přehrávače. Vidět totiž film Roberta De Nira v modrém čtverečku a navíc s komentáři typu: "Bobby to neukočíroval, tak jak by se mu líbilo..." jsou přeci jen pro zatvrzelého fanouška onoho chlapíka silným kafem. Nicméně Hra proběhla, skončila. A můj život probíhá pořád stejně. Režisér možná chtěl zapůsobit a taky, že se mu to v některých scénách povede, ovšem ohranou zápletku jen tak pod koberec nezamete, spíš jí rozvíří a vy akorát kýcháte a naříkáte, jak moc to bolí. Záporem budiž i fakt, že jsem se nejvíce lekl, když má kamárádka odsunula židli v tu nejnevhodnější dobu (otvírání skříně+ Charly)a ta nechutně zapištěla. A Robert? Myslím, že Bobby to neukočíroval, tak jak by se mu líbilo...

Největším problém vidím v hlavním představiteli. Chodicí plod incestního styku, Channing Tatum, už od prvního záběru postrádá...respekt, autoritu a hlavně vlasy. Jakkoliv je dobrým tanečníkem, tak v herecké poloze je úplný dřevo. Co dřevo, i nafukovací autopilot z Připoutejte se, prosím! má v sobě více emocí a hereckého nadání, než tenhle stroj na dívčí slzy a hysterický jekot. Let's Dance není o scénáristických vychytávkách. Nemáte z nich originalitou padat do mdlob, jsou především o tanci a hudbě. Ten druhý jmenovaný stojí za zmínku (byť songy z něj jsou omleté jako ----doplňte si vlastní věc---). Tanec je ovšem někde na hranici psychického týrání a bičování. Tanečnící jsou někdy vyloženě v křeči a oproti pokračování (které je o vlas lepším) mají dementní choreografii. V závěrečném vystoupení, které mělo zajistit snímku nesmrtelnost, se akorát střetnou dva rozdílné hudební i taneční žánry a vy místo toho, abyste zakřičeli:" Peace! " máte nutkání obmotat se dynamitem a stisknout *Boom!*__ Nejsem nějak naštvaný, vlastně jsem tohle čekal, ale až bude v obchodech k mání voodoo Channing Tatum (něco ve stylu panenka Nicolas Sarkozy), dejte mi prosím vědět....

Po Route 66 pobíhají zombies, Vegas je pod pískem, havrani mají oči jako lízátka a Milla se probouzí ze zimního spánku. Aby nakopala zadky. Všem. Po celém světě je vedro, které cítite i vy za zátylkem a aby toho nebylo málo, tak na Aljašce je blaze. Ano, Alice se svou početnou partou "výletníků" tentokráte jede za nadějí. Za životem. Nejdřív si ale musí vyřídit nezaplacené účty s ohavným mistrem, jehož jediným posláním je odzombíkovat zombíky a nastalolit na zeměkouli mír a klidnou harmonii__ Bu-bu Resident Evil po třetí. U mě poprvé. Protože chci jet v celé trilogii pozpátku (po vzoru Terminátora), musel jsem přetrpět počáteční flashbacky, které mi vůbec nic neříkali (má vina). Ovšem pak už nic nebránilo v béčkové jízdě za krví... Nu, musím konstatovat, že po HOTD (jenž jsem viděl nedávno) je sledování pořádných nemrtvých pastva pro oči a uši. Čili praporkama zamávati, už jen díky tomu strachu z nich. Ovšem po geniálním *shock* úvodu přichází bezbřehá nuda, kterou si proklestíte jedině tím, že se budete kochat krajinou (vlastně jen písečnýma dunama). Od útoku havranů se ale vše dostane do správných kolejí a bitka může začít.: Milla jančí jako umanutá a její detailní záběry na rozšířenou sítnici, dávají znát, že svůj herecký um neztratila ani po děsivém Ultraviolet. Džojntový konec zvedne láskyplně obočí radostí, ale ten fakt, že jste se více než hojně nudili, dává za pravdu všem, kteří dali Zániku za tři. Zlatej průměr....

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! "

Film, který dokazuje, jak je má generace blbá. A já vlastně taky :)

"Potřebuju čůrat! - Tak si dojdi. - Jasně, ale já strašně potřebuju čůrat!..." Uwe se zase předved, ovšem tentokrát je to trapas na celé čáře. Už od začátku jsem věděl, že to bude špatný.. Scéna na lodi je vyloženě pitomá (poblitý svetřík a následné řečičky o krucifixu a Gandalfovi, jsou vyloženě mimo hyperprostor) a aby divák byl ještě více vyveden ze soustavy, přimotá se do děje neznámý "vládce moří" ve žlutém hacafraku a vysokýma holinama, aby dokázal, že se herec může ztrapnit v rekordně krátkém čase. Ovšem nejvíc perlí ta černoška ("Nechoď tam! Copak jsi nikdy neviděla Scooby-Doo??"). A je to vlastně jediná postava, které jsem nepřál smrt. Nakonec i ona odešla, ovšem asi nejtrapnějším způsobem (mechoví mužíci sucks!). Scénáristický talent Uweho Bolla byl vždycky v záporných hodnotách, ale když dojde na vyprávění o historii ostrova a o tom, jak nějaký dement (navíc vypadá jako Marlon Brando, což je plus) uškrtí vojáčka řemenem, nestačíte se divit, protože váš mozek už od samého sabotování přestává fungovat. Uwe ale neztrapnil svůj rodokmen jen tím scénářem, on ani při natáčení soubojů nepobral vkusu.. Prolínání se hry se skutečností je snad vrchol jeho inteligentního myšlení a bullet-time už je zase jiná kapitola. House of the Dead je možná sranda, jenže Uwe to myslel smrtelně vážně! Pochybuju, že doufal v to, že si budeme vyměňovat pleny od samého smíchu. Tohle není béčko. Boll zavedl novou abecedu určující kvalitní filmy. Tohle je "bollševismus". 1% a to jsem ještě milý.....

Bezchybná inscenace. Především výkon Vlasty Fialové (kněžna) je neuvěřitelný. Tak těžké repliky zvládne odříkat málokdo. Respekt k ní!