Mahalik

A to já se zase budu věnovat Ivě Pazderkové alias "90-60-90, dobrý !"... A jako, vyšla jsem z knihkupectví a pod károu sem normálně měla čůrek! Ale čůrek jak sviňa!?Naprosto bezkonkureční člověk, tahle Iva. Ona nejenže dokáže lidi uhranout svou neskutečnou pohotovostí, ale především zvedne náladu každému v sále. Na bilion let dopředu. Moc bych ji přál, aby se prosadila, protože když už nic, tak anglicky umí perfektně. Všichni tady "vočumujou" a píšou o chlebu namazaným syflem, ale schválně pusťte si Ivu a její vyprávění a tom, jak psala IQ test. A jestli je pravda to, že 5 minut smíchu se rovná 30 minutám spánku, tak dneska budu čučet do stropu pěkně dlouho. Ivo, moc dík :D Lidi, mě už strašně unavuje to, jak jsem krásná!

Už dlouho jsem nebyl na svůj žaludek takhle pyšnej! On totiž zmáknul sled obrázků jako jsou : zvracející pupkáči, chlápek masturbující nad mrtvolou prasete, detailní záběr na kapičku potu padající do...ne, nechtějte ode mě rozbor tohoto filmu. Už je mi zase šoufl. Nevím, zda-li to byl Pálfiho záměr. Možná chtěl v divákovi vyvolat pocit úpadku lidského rozumu nebo chtěl říct, že všechny ostatní filmy jsou na rozdíl od toho mého strašně konzervativní a za každou cenu chci revoluci v kinematografii. Jenže to by, chlapík jeden ušatej, měl být víc... jak to říct... přesnější. Jo, jasně, můžu se vymlouvat na fakt, že jsem se do filmu jak se patří "nezachumlal" a neprožíval ho, ale prostě mi to přišlo strašně prvoplánový.__ Co ovšem zasluhuje obdiv, je kamera. Ta lítá ze strany na stranu a v některých scénách mi připomínala mou milovanou Amélii. Proč 3*? A víte, že ani nevím... Možná za to, že film nenudil a byl dostatečně kontroverzní, aby vyvolal vlnu zájmu o maďarský film (o kterém víme hodně málo!).

Pokud se nám podaří vlákat Peršany do soutěsky, bude jim početní převaha úplně na hovno! Sparta, jakožto jediný modrý čtvereček ve filmografii Seltzera & Friedberga, přeci jen měla namířeno k lepším metám než jejich předchozí snímky ze kterých si člověk pamatuje jediné: a to dno kýble ve kterém "tančí" váš nedělní oběd či bageta z Omexu. A ruku na srdce, lidičky, komu ani jednou nepadl zrak směr záchod? Já se klidně přiznám, že ač snesu hodně, tak například scéna s tučňákem a jeho varlaty byla ... no prostě ukázkový příklad ohozené obrazovky (ueee!).__ Země se ovšem zachvěla, když se začal před kamerou producírovat Ken Davitian, kterému měli raději dát přes celé tělo čtvěrečky ohledně cenzoringu, protože pohled na jeho tělo může ve slabších povahách vzbudit pocit husí kůže za krkem a nechutenství na dva a půl roku do budoucnosti. A co na to S&F ? Tak těm to je evidentně jedno, že polovina světa má z jejich děl noční můry! Jejich matka (prý je to samotná dcera Jidášova) je v tom 100% podporuje, čímž dostává ego těchto dvou exkrementů nafukovacích rozměrů. Nejraději bych je zbavil svéprávnosti, zavřel do cely spolu s Backstreet boys a na stůl jim položil kapsli s kyanidem. Kdo padne první? No divák, samozřejmě... 20% a doufám, že v e-shopech prodávají i nabroušené sekery!

Když čtete Parisovu biografii o Audrey, je to něco neskutečnýho. Máte pocit, že tato dáma sedí vedle vás, dýchá vám za krk a celkově její "imaginární" přítomnost je pro čtenáře obrovský přínos. To vžití se do rodiny Hepburnů jsem čekal i v tomhle dokumentu. A dá se říct, že se jedná o zmiňovanou biografii vzatou hopem a jako bonus jsou použity monstrózní záběry (zum Beispiel: děkovný monolog za Oscara). Možná že člověk, který četl a ví, nebude tolik překvapený, ale já, jakožto člověk milující tuto dámu, jsem vděčný za jakoukoliv informaci o ní, takže nebudu zastírat fakt, že tento dokument byl strašně příjemným společníkem na nedělní odpoledne.... Moon River, přátelé!

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku..

.....a to byl, milí studenti, Bedřich Smetana. Teď vám pro porovnání pustím Mozarta a chci slyšet váš názor! Hodina dějepisu, polovina prosince roku minulého. Studenti mají hlavu opřenou o všechno možný, koukají jak venku sněží, spí. Naše generace. Prý generace bezbožných antitalentů na vážnou hudbu. Generace bez hudebního sluchu. Ani já nejsem vyjímkou. Neřadím se mezi ty, kteří gramofonové desky s vážnou hudbou používají jako podložku pod květináč, ale ani tomu nějak výrazně neholduju. Amadeus mě donutil holdovat. Donutil mě poslouchat. A to je setsakra těžký, zvlášť když uvážím, že já jsem byl jeden z prvních, kteří měli při poslechu hlavu v dlaních. Tohle je momentálně největší poklona, kterou mohu Formanovi udělit. Poklona, kterou nedávám každému. On si jí, myslím, rozhodně zaslouží....... 95%

Myslím, že kdybych se koukal na Mamma Mia! a měl v sobě pár paňáků, rozhodně bych se nebránil tomu zatančit si (v mém případě "zatančit") před televizí. Vlastně bych ani nepotřeboval mít promile, protože tenhle typ písniček ve mě evokuje pocit, že člověk dokáže rozbít parket, aniž by měl po ruce zbíječku či tu železnou monstr kouli, která zapřičiňuje pády obytných domů. Mám je rád a myslete si o mě, co chcete.__ Je sice pravda, že jsem přistupoval k Mamma Mia! lehce kriticky, poněvadž jsem nechápal, co může být tak gigantického na filmu, který se odehrává dáááleko od civilizejšn a není v něm jediného, záběru aniž by se tam nevyskytovalo slunce. Ale právě ta letní pohoda je geniální. Obvzlášť, když se na něj díváte v době, kdy se ptáci rochní někde u moře a vy si mažete ruce Indulonou z důvodu ovátí chladným severním větrem. A není mi tady proti srsti ani přirovnání k matrjoškám, čili slovo kýč neberu (a to jsem chodící odborník na kýč). Herci si navíc užili film opravdu z gruntu a po pravdě jsem dlouho neviděl takovou hereckou rozjařenost (Streepová je skákající dobrá nálada) a prostě všechno je moc. Ale pro jistotu: Pierce Brosnana raději uzavřete do vypolstrované místnosti a pusťte mu ve smyčce jeho song. Já vím, nemůže za to, že není Kurt Cobain, ale když tohle bylo stejné jako přejetí nehtem po okapu. Pa ram pa!

Tak co, chlapi? Přiznejte se, komu v této chvíli poletuje Bianca ve skříni? (humor). No, psát o tom, zda-li je fouky/fouk ženská lepší než krev a mlíko, to je podle mě hodně nemístný. Proto se budu věnovat bludičce jménem Lars.__ Rád sleduji filmy o introvertních lidech. Nebo o človíčcích, kteří jsou nějakým úžasným způsobem zvláštní, divní. A nesnáším, když o nich někdo pronese větu, že nejsou normální nebo nedej bože nudní. Právě Lars ve mě vzbuzoval závan originality a pocit toho, že každý člověk je jedinečný. A není to jen proto, že za sebou vláčí den co den foukací pannu a nesnáší, když ho někdo obejme. On se zamiloval, ale dal to podivným způsobem najevo. A Ryan Gosling bravůrně vystihnul všechny klady a zápory podivínství. Ty letmé úsměvy a odvracení očí....ten herec je vážne dost dobrej.__ Trvalo mi dlouho než jsem napsal tenhle komentář, možná proto, že znám podobné lidi (akorát bez těch pannen). Lars a jeho vážná známost pro mě tak zůstanou asi navždy snímkem, ne ani tak originálním, ale neskutečně dojemným průvodcem ze světa podivínů.

Nesoustředil jsem se na děj. Nesoustředil jsem se na akční scény. Přemýšlel jsem. Proč? Protože jsem si sednul do vláčku směrujícím do strašidelnýho zámku, ale celou dobu jsem seděl otočený zády. Nechápete? Dobře, tak teď na rovinu. Pod dojmem, že jsem si sehnal Evil Dead, jsem úplně nadšeně metal k televizi. Po 20 minutách: Co? Evil se odehrává ve středověku? Divný.... Teď již po 5 minutách: "ÁÁÁÁ! Já si sehnal poslední díl! Pako jedno!!!!" Nu, netrvalo mi dlouho zorientovat se. Ale prostě sledovat trilogii od konce je neskutečně bizarní a hlavně je to znásilnění Sama Raimiho, který na 101% doufal ve fakt, že nikdo nebude takový blbec, aby nedodržoval posloupnost... A film? Chápu fanoušky, kteří mají Bruce Campbella rádi více než vlastní život a za další díl by rituálně upálili i svého medvídka z dětství. Věřte, že jo... Ale má cesta k tomuto fanouškovství byla u konce s dechem při scéně s trpajzlíky. Má cesta však nekončí! Já si ten první díl prostě vyčenichám, to vám povidám! Ale momentálně je to za 3*

Z nostalgie na Číslo 5 žije, jsem si chtěl ke sledování Wall-I(ho) připravit hromadu věcí, které by nějakým prazvláštním způsobem připomínali moje odfouknutý dětství. Kšiltovku s obličejem Čísla 5 bohužel nemám, ba ani tričko s úchylným R2-D2. Vytočenej na nejvyšší míru, že teď si ten film určitě nevychutnám, tak jak bych chtěl, zapínám, zhasínám....koukám. Wall-I si dokodrcá na scénu a já (i přes absenci těch různých "dětských artefaktů") mám neskutečně maniakální úsměv na tváři. Je neuvěřitelný, že film dokáže zaujmout diváky i bez dialogů. Je neskutečný, že animace je ještě lepší než v Ratatouille (a to jsem si myslel, že už lepší být nemůže). Wall-I je prostě celkově neuvěřitelné dílo, které vaše předsudky rozmetá na prach. A to je dobře... Negativní komentáře mě protentokrát nechali chladným. Divní lidé totiž nechtějí, aby jim někdo zničil jejich naivitu jediným máchnutím hasícího přístroje. Uíííííí :D