Mahalik

Mistr nadhledu, pan Gromit, si to peláši v pouťovém letadýlku po římsách a při tom se dokáže otočit kolem starýho chrliče, aby mohl svému protivníkovi (nějakej pan Phillip) přivodit špičkovej let mezi sýry. Hmmmm sýýýýr!!__Akčnost až na půdu! Fakt! Je s podivem, že se všechny ty lidičky, zvířata, vitamíny v podobě giga-zeleniny (nebo mám jen říct: "Ahoj, Temelíne?") nezamotali do sebe. Že nevytvořili jednu rozmáchlou čmouhu ze které člověk uzří támhle nohu, tuhle mrtvolu zeleninovou. Nick Park je animátorskej niggas, nebojí se čelit věcem, od kterých by ostatní kresliči sbalili štětce a čtvrtky. On jedná a své postavičky připravuje o morálku (Wallace), dodá tomu ještě šťávu v podobě moderního vybavení domu (oceňuju především trezor-skleník, něco podobnýho by se mi hodilo pro nepřátele...) a pokud přičtete klad v podobě kručení v břiše z těch všech možnej zeleninových výtvorů, nebude zklamán ani ten největší odpůrce výtvarné výchovy. Moc pěkný a kdyby se začátek tak pomalu nerozjížděl...dal bych luna-parku mistra Parků tu pátou. Vložte žetony, pedál, volant už to jede!! Masakr!

Bože, ten SCÉNÁŘ!!!!! Cameron Crowe si dřepnul za stůl, zápálil si cigaretu (pokud fajčí) a rozehrál ve své hlavě úchvatnou ódu na hudební svět. Ty detailní slovní přestřelky, filozofování, který vůbec není prvoplánový a hlavně ta svoboda všech postav...hmm, to mě vždycky dostane. Za zmínku stojí také Kate Hudson, která už pro mě není jen blbou ozdobou nevkusných filmů. Její nominace byla zasloužená, byť nakonec neproměněná. A Frances McDormand je bezpochyby třešničkou na tomhle výborným kusu "kytarovýho" dortu. Silných 4,5*

"/!"!_:!!'"!_*ÝČÁú)§-."!L!KH§// Totální výstřel směrem do vody.. 964 Pinocchio jakožto nejslavnější zástupce (čti: v životě jsem o něm neslyšel) kyberpunku a všech možných jiných vychytávek ze kterých bychom si měli stříknout blahem do nohavic, není až tak "uááá", jak bych očekával. Ano, jsou záběry, které lahodí oku. Ano, robůtek nadrženec je sladký ničema...ale s přibývajícíma minutama už film uklimbává. Mě doklimbal poměrně brzo. P.S. Druhý den jsem si musel pustit Mein Teil od Rammsteinů jako útěchu z předešlého večera s Pinocchiem :D

"Hello, my name is Truman Capote..." Kniha-film-rozhovory s Capotem na YouTube. Philip Seymour Hoffman mě svou hereckou genialitou donutil hledat i v těch nejzapadlejších koutech knihoven, internetových blozích a kdo ví, kde ještě. Chtěl jsem vědět o tomto autorovi všechno. Pokud byla kniha oslňivou zpovědí obyvatel Holcombu a jejich "vraždících hrdinů", pak je film bravůrní zpovědí Trumana Capota. Benneth Miller nejede podle pravítka, který určuje, kam až může zajít životopisný film. Jede vlastní cestou. Stejně jako Hoffman, který hraje neuvěřitelně přesvědčivě. Jeho pohyby, gestikulace, myšlenkové pochody, klady a zápory, vystihl více než oscarově. Mnozí by mohli tvrdit, že jeho podání Capota je přehnaný, já tvrdím, že to lepší být ani nemohlo. Prostě jsem se ho nedokázal nabažit. A to je rozhodně největší poklona, kterou mohu herci dát__ V závěru nedýcháte. Ten provaz, který je obmotán kolem krku Trumanovo hrdiny vám najednou připadá neadekvátní. Takový pocit mám i z knížky. Truman nechtěl popisovat proč a jak, chtěl dopomoci člověku k lepšímu odchodu ze světa. Aby alespoň odešel s napůl čistým štítem... Odešel. A Capoteho duše s ním. 95%

Kdybych při sledování neseděl na obrovským nafukovacím míči, neměl jsem chuť radši zavřít oči a spát, tak bych si film možná i užil. Pak je tu ještě jedna nepodstatná zálěžitost. Uklouznuvší věta mé spoluhledící: "Jo tenhle to přežije a zabije *** " totálně pohřbila veškerou napínavost a vlastně všechno to šlo do ostnatých keřů.... 45%

Na profil filmu Falling in Love jsem chodil poslední dobou s až maniakální pravidelností. Komentáře jsem už pomalu znal zpaměti, ale abych film sehnal, tak to ne (distributore, styď se!). Proč ten vyrvál? De Niro x Streep! Jména, která už jsou zhruba 35 let vytesána do mramoru někde v osvícené místnosti na hereckém Olympu, prostě furt táhnou. Což o to, to už nás učili v předškolním věku, ale v romantickém filmu je těžko uvidíte...v dnešní době pospolu. Ale teď k věci. Člověk si musí uvědomit, že filmy podobného typu nejsou žádná hromada filozofických myšlenek, mají nějakou dějovou linku a i když víte, že dopadnou tak jak dopadnou, pořád se bavíte. Já se bavil. Konkrétně Streepové probuzení z letargie byl úžasný zážitek. Robert De Niro taky válí, neb jeho postava není žádný Don Juan, on z ní vykřesal maximálně přesvědčivou osobu, která má všechny vlastnosti správnýho chlapáka. Ke konci jsem si uvědomil, že zírám se skleněnýma očima a uvědomil jsem si, že jim to strašně přeju... Moc milý!

Krutovládce Jiří Mácháček!...víc vědět nepotřebujete.

Každoročně se v Japonsku narodí okolo 145-ti tisíc dětí (by vočko..), vláda nelení (spíš zelení) a prosadí v parlamentu reformu téměř Mao Ce-tungovského ražení. Odkrágluje ty nejvíc zvlčelý. Studenty! Za pár dní už si to frčí po dálnici napodobenina Student Agency směr: někam, kde nebude slyšet řev dětí a výstřely z kalašniků. Pak začínáme být svědky degradací mysli žáků a jejich vzájemného odsuzování se atd., ...a možná přijde i japonská Britney Spears.__ Nevím jestli se to co teď napíšu dá považovat ze nějaký klad gorilých rozměrů, ale když ono je těžký napsat něco o filmu jehož dějová linka je totálně divná, ale přesto hodně originální. Zkrátka Battle Royale pro mě byla třídní fotka. Lidi s nimiž jsem film viděl, pořád dokola hledali nějaké podobnosti s naší "real" třídou. "Taky vám ta Tanako připomíná tu **** z áčka? Hej, ale úplně....taky stejně na pěst. Pravda, je těžký neztotožňovat se. Obvzlášť, když se jede podle třídního výkazu (můj fanda byl student číslo 23 :D). A co na tom, že jste si nepamatovali jména děcek, prostě jste jim napařili jména česká, podle toho koho vám přípomínali. Film je blbost, ale už jen za tu originální myšlenku, nemůžu jít pod 3*. Super, jen tak dál...

Vlastním Идиот od Dostojevského, řadu gigantických zápisků o tomto pisalovi z hodiny češtiny, ale chybělo mi to nejpodstatnější. Zážitek, který by umocnil všechnu tu genialitu... Zelenka přiběhl s nápadem, který se na první pohled zdál jako totální krok vedle. Kdo by šel do kina na film, který představuje vlastně totéž, co návštěva Dejvic a navíc je všechno natočený v santusáckém prostředí ocelárny? Všichni. Zelenka rozehrál monstrózní hru, která se nedá popsat. Šílený na tom všem je, že herci se nesnažili předbíhat v hereckých záležitostech jeden druhého. Jen tam tak stáli, ukázkově gestikulovali a artikulovali, nechávali se unášet myšlenkovými pochody svých postav a vy jediné, co jste mohli udělat pro jejich povzbuzení ega, bylo, že jste civěli s otevřenou hubou. Popravdě, to nebyla nijak zvlášť namáhavá práce, protože "huba dolů" se naskytla už při prvních mrazivých tónech páně Kaczmarka. Odbočky? Ano v některých situacích mě sraly, ovšem ten zážitek těžko něco překoná. 95%

Filmy podobného typu mi vždycky připomenou, jak moc jsem neohebný tvor. To, že i panda dokáže udělat solidní provaz, aniž by se nějak rozcvičovala, jsou pro mě děsivý výjevy. Snad až...no, to je jedno__ Myslím, že je to asi půl roku zpětně, co jsem viděl Osborneovo More a to na mě udělalo obrovský dojem. Panda tedy byla docela očekávaným animákem. Pak přišel do kin, můj zájem z nepochopitelnýho důvodu opadl a až teď jsem se odhodlal změřit síly s obyvateli buší a pustin. K.O bohužel pro zvěř. Mám rád, když film má spád (to panda má), ale problém je v Po / pandě. Bude to znít divně, když řeknu, že mě tam vytáčela? Můj názor znáte. Co se ovšem týká animace, tak byla nádherná. Prostředí bylo taky sympatické, ale prostě když hlavní postavě (navíc roztomilé postavě) přejete smrt, je to bizarní...A jdu metat bullet-time na zahradu!