MickeyStuma

„Souboj v tajze“ aneb, jak se zmocnit obrněného vlaku na začátku občanské války v tehdejším Rusku kdesi na Sibiři. Film byl natočen u příležitosti 60. výročí Říjnové revoluce, která byla v dobách socialismu označována jako *Velká říjnová socialistická revoluce* pod značkou VŘSR. Název filmu slibuje mnoho, ale divák nedostane nic. Ke konci je sice jedna krátká válečná scéna, ale ta film neutáhne. Tvůrci filmem mířili především na mladé diváky, snad, aby jim připomenuli, že nějaká taková revoluce vůbec byla, avšak kupodivu to žádná závratná agitka není. Každopádně celé pojetí je pomalé, poklidné a zcela bez napětí. Je to film pro mladé, takže mladí jsou v popředí zájmu. Co to znamená? Že je použita *bojová skupina mladých*, jak by se jistě řeklo typicky socialistickým jazykem. V tomto směru ani nepřekvapí použití melodramatického motivu, jehož hlavním zájmem je, aby film také působil kontemplativně. Ale to snad nemohlo na diváky fungovat ani ve své době. Tvůrčí záměr je v tomto případě poněkud záhadný, neboť pokud byl film natočen k výročí Říjnové revoluce, proč zůstává jen jako pouhá kulisa? Události s vlakem, které by měly vyznít jako hlavní dějová linie daného příběhu, jsou tak paradoxně až ke konci, a to ještě navíc zoufale omšele. Co se týče postav, žádná pecka to zrovna také není. Prostě jsou a to je vše. Jen o jedné se dozvídáme jen díky jejímu přiznání, že je jedním z bolševiků, ale kdo by čekal nějaký dramatický marast, protože je mezi obyčejnými Rusy proti bolševikům bojujícími… No nic. Navzdory námětu se tak snímek stal nudným, nezajímavým a především zapomenutelným.

Jeden z průkopníků dobrodružně-akčních detektivních seriálů, v tomto případě navíc s mysteriozním námětem. Technicky se takové pojetí zdá být na počátek 30. let 20. století poměrně odvážné, i když honičky a bojové scény, které dnes vyznívají obzvlášť směšně, byly k vidění už v němých filmech. Zde to však v detektivním žánru vyznívá přece jen trochu jinak. Za zmínku stojí ukončení každého dílu, které se používá dodnes. Ano, vždy je maximálně napínavý. Děj má švih, charakteristickou atmosféru, napětí a žánrově typický patos. Akční scény s honičkami jsou trochu zrychlené a v technických částech je vidět triková stránka, ale komu by to z hlediska filmové historie mohlo vadit. A tak tu máme hon na zločince zabíjející elektrickým proudem pomocí rádiových vln, kterému se říká„Šepotající stín, což je ostatně také název tohoto seriálu. Tvůrcům se tímto podařilo chytit nový vítr do seriálové tvorby, které kvůli nutnosti navýšení rozpočtu po nástupu zvukového filmu nemělo zrovna na růžích ustláno. Zajímavostí ještě je, že se seriál také dočkal sestřihu do podoby celovečerního filmu.

Šablona tohoto dalšího slasheru v sérii filmů dané variace o cestě mládeže autem odněkud někam, kdy na určitém místě narazí na partu vizuálně poměrně nevzhledných masových vrahů, může být ve své představě již poněkud nudná, ale pro diváky neznalé podobných starších filmů proč ne. Příběh nás tedy zavádí do prostředí, kde stojí „Azylový dům Blackburn“, jak zní název snímku v českém překladu, kde se dějí věci vskutku bolestivě vražedné. Z pohledu diváka jsou bolestivé především viditelně špatné CGI, a to ani ne tak vizuální efekty, jako animace jednotlivých událostí. Lavina kamení hned na začátku vypadá jako z počítačové hry. Není od věci také vyzdvihnout poměrně velké množství dějových klišé, bez kterých se to prostě neobešlo. Ne, logika zde jako obvykle nemá místo, takže nemá smysl se pozastavovat nad chováním hlavních hrdinů v různých situacích a dějových zvratech. Plynulost se však drží a závěrečný souboj se zdá být atmosféricky i délkou přijatelný. Diskuze mládeže však mohla být promyšlenější ohledně daných situací. Řešení typických problémů a sporů hodných daného věku v tu nejnevhodnější dobu nepůsobí zrovna věrohodně. Výpravě není co vytknout. Už tak ponuré a temné prostředí benzinové pumpy na počátku děje by v každém vyvolalo nepříjemný pocit. Na nízkorozpočtovou produkci tedy film vypadá po vizuální stránce docela dobře, pomineme-li CGI animaci, takže alespoň v tomto ohledu je patrná tvůrčí snaha něco evokovat. Na poli filmové tvorby nic neobvyklého ani převratného, ale jako náhrada za tematicky starší, zrovna nedostupné, filmy za zhlédnutí stojí.

Nenáročný hororový thriller s démonickou atmosférou jako by byl natočen podle krátké povídkové předlohy. Dějově se toho zase tolik neděje, každopádně jako jednoduchý televizní film s malým očekáváním koncept funguje překvapivě dobře. To však díky vkusnému soundtracku pevně budující děsivou atmosféru. Premisa je známá, tudíž zcela předvídatelná, což zklame nejvíce, protože ve finále působí dojmem dalšího zbytečného filmu. Příběh jako takový má dvě dějové linie. Hororovou a detektivní. Ta hororová je samozřejmě v popředí a obě se spojí až na konci. Žádné speciální CGI efekty, žádné lekačky, žádné gore. Nízký rozpočet je patrný i na malé složitosti děje. Náročné diváky film zklame, protože nesplní hororová očekávání, nenároční si při sledování odpočinou, protože nemusí nad ničím přemýšlet.

V jistém smyslu má snímek určitý potenciál, ale s vývojem děje se nějak záhadně vytrácí pojem logiky. Na spaghetti western samozřejmě příběh obsahuje vše podstatné, ale jednání hlavního hrdiny je pro jednou ledabyle podivné. Co postava, to osobitý charakter a tvůrci navíc hlavní postavě do osudového počínání přidělili mexickou ženu. Tady nic proti ničemu. Soundtrack ve stylu Ennia Morriconeho je líbivý, ale vliv toho, jak film vypadá, je nejspíš záměrný a jen proto, aby byl atraktivnější. Příběh o hledání spravedlnosti ve smyslu prokázání vlastní neviny a následné pomsty je sice pro spaghetti western typický, ale při sledování činů Gringa se nelze ubránit dojmu, že trpí prokrastinací. Scénárista a režisér v jedné osobě Edoardo Mulargia jako by při psaní scénáře neměl žádné nápady na vývoj děje, a tak ho nesmyslně uměle prodlužuje. Zkrátka to, co mohl udělat hned, udělá mnohem později. Každopádně Mulargia natočil temný a patřičně brutální film, během jehož sledování, ale není k dobru na tím moc přemýšlet.

Dobrodružný film jako vystřižený z filmového archivu 50. let, kdy námětově podobných snímků vzniklo nepřeberné množství. Nějaká expedice do neznámých míst, kde se setká s podivnou civilizací domorodého typu a kde je také ukrytý poklad. No, a samozřejmě s celkovou dobrodružně-romantickou atmosférou. Tentokrát se psala sedmdesátá léta, takže film je natočen barevně, ale jinak obstojně není o co stát. Snad až na podvodní scény, které jsou technicky opravdu povedené. Tyto záběry se nesou v téměř dokumentárním duchu. Na to, že jde o dobrodružný film, to však celkovému dojmu přidává jen velmi málo. Na film ze 70. let už tomu chybí výraznější akce a hlavně solidní příběh, o který by se dalo z diváckého hlediska opřít. Bohužel se zde nedá očekávat žádná zábava. Neúměrně slabý film pro slabší divácké chvilky. Za zmínku stojí snad jen to, že v něm hraje syn Johna Waynea Patrick. A to je asi tak všechno.

Akční dobrodružná adventura se všemi aspekty fantasy žánru. Mu Lindina dobrodružná cesta na Ostrov lebek za otcem, kde je podle očekávání nucena čelit nejrůznějším nástrahám. Pronásledování písečnými krajtami, obléhání hmyzími příšerami, vzpoura pirátů a v neposlední řadě zkouška prastarých institucí. Cestou potkává svého bývalého přítele Hu Sha, který má postranní úmysly a který také částečně figuruje jako humorná postava. Později se k nim ještě přidá jeden pirát. Najdou 200 let starou loď s pokladem a v kombinaci s rodinnou láskou, ambicemi a touhou se pokusí porazit písečnou krajtu. Atd. Atd. Na dobrodružný film je dobrodružných a fantasy motivů v ději skutečně více než dost. K tomu se přidává typický styl čínského humoru, který Evropany zrovna neuchvátí. Speciální efekty a CGI ztvárnění příšer jsou na průměrné úrovni. Film divácký zážitek sice naplní, ale díru do diváckého povědomí neudělá. Každopádně na zaplnění VOD knihovny zcela postačí.

Třetí epizoda se hodně spoléhá na dramatizaci a na konci dokonce vyvolává nezodpovězené otázky. Záhady, pro které se hledá vysvětlení, se však řeší v průběhu celého děje, přičemž některá odvětví situací také vytvářejí téměř solidní napětí. To je tak, když už je solidně zpracovaný scénář, který solidně také dokáže zaujmout.

Zajímavá strategie zápletky. V tomto druhém díle už máme možnost dozvědět se něco o hlavních postavách. Je dobré to vědět už jen kvůli tomu, abychom věděli, jak k nim přistupovat. Jinak velmi vhodný příběh pro western, který má vše, co má mít. Hrdina, padouch a závěrečná přestřelka. Zejména to poslední je klíčové, protože připomíná mnohé z Eastwoodových pozdějších westernů. Takže i tentokrát to vytváří pozitivní celkový dojem.

Velká motoristická honba za pokladem, která paradoxně začala autonehodou. Velkolepý a velmi zábavný road movie, který si i přes svou obrovskou délku překvapivě drží otěže zábavnosti. Pozadím filmu je prý pocta podobným filmům z němé éry a něco na tom je. Film předkládá spoustu automobilových gagů, které jsou sice prokládány poněkud nudnějšími pasážemi, ale to na věci, jako celku, nic nemění. Ano, je to jedna velká groteska, jen v moderním pojetí se zvukem a dialogy. Takže přímočarost děje v plné jednoduchosti je pochopitelná. Jediné, co vzbuzuje obdiv, je nezvykle dlouhá stopáž, která nutí člověka předem přemýšlet, jestli to pouhé taškařice dokáží utáhnout. A světe div se, ono to jde. Zábava je jak vizuální, tak i slovní, takže celému tomuto filmovému pojetí bylo dáno dost energie na to, aby vše vydrželo. Hloupost, chamtivost, nestydatost a dalších charakterových lidských vlastností drží posloupnost všeho možného i nemožného v rámci daných skutků dosáhnout svého cíle tak okázale, že tu není nikoho, kterému by divák fandil a kterému určitě ne. Takže kladná či záporná postava? Ne, všichni jsou tu na jedné lodi… pardon, na jedné cestě. Později bylo na takové téma natočeno více filmů, takže se nedá říct, že zrovna tento je ten, ke kterému je třeba se vracet. No, šanci si to určitě zaslouží.