twengo

Je smutné sledovat vzestup takového mistra jakým Juraj Herz býval. Bohužel tady se mu nedařilo téměř nic, od vedení herců, přes obrazové ztvárnění, zachycení děje a o nějakém morálním přesahu snímku ani nemluvě. Dokonce i jindy perfektní Ivan Trojan jakoby nevěděl co hrát, Veronika Kubařová si vystačí s minimem, ale aspoň ochotnicky nepřehrává jako duo Holub, Hrzánová. Nejméně tak v hereckém projevu "vadí" vedlejší postavy. Samotnou kapitolou je scénář, přiznám se, že jsem chvílemi nevěděl, jestli se mám nalaďovat na magický realismus ala Jakubisko, nebo jestli sleduji něco, co má být realita. Celé se to nějak sypalo pod rukama. Chování a motivace postav jsou natolik nevěrohodné, že jsem nakonec připustil, že pan Herz mi servíruje jakési podobenství. Nejsmutnější pak ale je, že takovému záměru zcela neodpovídá závěr. Shodou okolností po tomto filmu běžel na ČT1 Protektor, který ve všech kategoriích překonává Dívku a kouzelníka rozdílem třídy.

Filmařsky bravurní psychotický trip napříč lidskou existencí, drsné a surové co se ohledu k divákovi týče. Film který vás zavede až na dno duše a pak vás zatáhne ještě kousek dál, a potom ještě kousek dál... Jak již tu několikrát zaznělo, filmu by zřejmě prospělo přestříhání, které by zkrátilo jeho úmornou délku, na druhou stranu ve mně bude asi ještě dlouho rezonovat ten pocit, kdy jsem chtěl asi třikrát odejít před koncem, abych to nakonec neudělal a pln očekávání shlédl závěr, který mě rozesmál osvobozujím smíchem. Zvláštní způsob psychoterapie fenomenálního filmaře. THE VOID.

Formálně dokonalé, bezpochyby. Preferuji sice jiný druh filmů, ale za to co mi James Cameron ukázal ve 3D nemohu jinak.

Dost možná alegorie o životní cestě muže, dost možná černobílá tedy vlastně "černá" western groteska jak říká Galadriel. Parádní scénář, dost možná životní role Johnyho Deppa, Jim Jarmush na režisérském křesílku, který má dokonale věci pod palcem, Iggy Pop ve slušivém oblečku a moje maximální nadšení, vždyť přece černobílý film nemusí být nutně černobílý, aneb jak říkal Alfred Hitchcock, film se stává tím správným filmem až v hlavě diváka. Tohle je prostě MUST SEE!!!

Předně nemůžu souhlasit s Bluntmanovou teorií o oddramatizování, jako důležitém výrazovém prostředku tohoto filmu, protože prostě válka jako taková vždy byla a nutně je dramatickou záležitostí, byť by si třeba samotný Coppola myslel něco jiného. Tudíž celá tahle pěkně naformulovaná teorie stojí na příliš vratkých základech. Ono se totiž spíš jedná o znouze ctnost. Pan Marhoul měl ideu a tu se dobral realizovat, bez urážky všechna čest, ale s omezenými prostředky. S příhlédnutím k jasně daným pravidlům žánru to zvládl se ctí, ale na pomník to, milý Bluntmane, není. Mezi ostatní Hřebejkovsko - Troškovskou náplavou klišé a filmového kýče je to ovšem na české poměry sakra dobrý film.

Knihu jsem nečetl, proto možná nemám žádný problém s onou dějovou linií synova syna, jak je tu několikrát zmíněno, Naopak myslím, právě tohle dává filmu tu správnou pointu. Jinak musím kvitovat skvělé obsazení, počínaje naprosto přesným a téměř dokonalým Josefem Somrem, přes skvěle sekundujícího Davida Novotného, a pro mě naprostou bezchybnou a nesmírně "sexy" Marianu Kroftovou a Luboše Kostelného. Takhle parádní "casting" jsem už dlouho u českého filmu neviděl, když přidáme úsporné použití digitálních efektů a parádní kameru, máme tu konečně něco, čím se český film dlouho nemohl chlubit. Osobní díky panu Michálkovi za jeho odvahu při hledání námětů. A proč jen čtyři hvězdy, inu k dokonalosti ještě krůček chybí...

Opulentní výprava a formální vybroušenost dýchající z každého sebemenšího detailu filmu stojí ve zdánlivém rozporu s poměrně zásadní nedokonalostí titulní postavy, aneb 3 hodiny dlouhý filmový život. Mnohovrstevnatý film dávající na oddiv svou vnější dokonalost a sám si říkající o to, aby byl znovu a znovu čten a zkoumán, přináší ve finále "jen" příběh jednoho života. Je to hodně či málo? To ovšem záleží na Vás.

Film, který jako jeden z mála umožňuje velmi rozmanité čtení. Někomu se bude zdát málo radikální, jinému hloupě zjednodušující, dalšímu nic neřešící. Kolik diváků, tolik možností, tolik názorů. Mě osobně trochu rušilo dramaturgické schéma s nelineárním dějem a prostříhávaným vyprávěním a opravdu úmorné množství komentářů mimo obraz. Sice chápu, že se v rámci podobného filmu nutnost dát divákovi dostatek informací řeší dost obtížně, ale čeho je moc, toho je příliš. Krásné obrázky americké přírody a opulentní kamera tenhle prohřešek naštěstí vyvažují. Podle mého takhle silná látka potřebuje silnou režisérskou ruku, při vší úctě k Seanu Pennovi, tohle by měl být příběh, který má takový tah na branku a dějový rytmus, že divák zůstane po konci filmu s otevřenou pusou zírat až do konce titulků. A to se mi nestalo.

Beznadějné depresivní s podtextem předem určeného konce. Navíc oceňuji výpravou dobře dotažený dojem konce 19. století. Výkon Corine Harfouchové je dechberoucí, bez ní by tenhle příběh tak výjimečné a silné ženy byl s bídou poloviční. Čeští herci, snad pod pevnou rukou paní režisérky nepředvádějí tak typicky české "šumlování", ale jsou svými postavami a pro mě trochu vyčpělý Bolek Polívka je v tomhle filmu zpátky v plné síle. Hvězdičku dolu dávám za poněkud divadelní manýry, které hlavně při inscenování některých scén a při střihu kazí celkový dojem "filmovosti".

Larry Clark by se rád viděl v pozici novodobého amerického "Pasoliniho", jenže je jiná doba a kombinace sex, drogy, násilí, soudě podle ostatních komentářů, už dneska působí poněkud vyčpěle. A je to škoda, protože režisér neukazuje jen prvoplánovou šokantnost, ale snaží se jít svým filmem pod povrch. Tahle násilnická sonda poměrně přesně postihuje naprostou vykořeněnost dnešních mladých na předměstí, podle mě je navíc poměrně zručně natočená. Mezi ostatními komentáři zmiňované kolísání tempa a určitou nevyrovnanost dějové linie bych se nebál označit za záměr autora. Ve finále takhle neuroticky a překotně natočený film, podprahově vzbuzuje znechucení a diváka zneklidňuje, což byl určitě cíl snímku. Postavy se chovají debilně, protože to jednoduše jsou debilové s velmi nízkou sociální inteligencí. Na místě je ptát se, proč se takové věci můžou stát, ale na to si musí najít odpověď každý sám.