Poslední recenze (1 333)
Děsivé dědictví (2018)
„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě.
Oko 3 (2005)
„Trapárny a krávoviny, infantilní skopičiny.“ Horor ani omylem a vtipu jen co by se za uhnilý nehet vlezlo. Než tohle zhlédnout znovu, to už opravdu radši drátem do oka. SLEPÉ OKÉNKO: [][] Jak prý lze vyvolat ducha. Ꙭ Vetřít si do očí hřbitovní hlínu? Vyzkoušel jsem a nic, jen tma. Komu to zafungovalo, napište, Faustka mi to pak přečte. Ꙭ Otevřít doma deštník? Akorát jsem pak v noci přes něho hodil držku, cestou k ledničce. Ꙭ Mlátit jídelními hůlkami do misek, posléze i sobě do chrupu? Hůlek nemaje, použil jsem příbor. Drahej špás. Nádobí na maděru a z pětky vpravo nahoře mi vypadla korunka. Naštěstí nepolkl, včas vykuckal. [][] Jednu oční bulvu dávám za rozverný úvod, ten zaujal. Posedlá černovláska vrčí jak vysavač s ucpanou hadicí, levituje metr nad oltářem našponovaná jak žehlicí prkno, roztočí se jak mixér a mnichy profackuje půlmetrovým jazykem. Takový mít já...
Rubber (2010)
„Barumka či Dunlopák? Guma-holka či gumák?“ Ha! Jako co se Rubber sexuálně identifikoval(a)? Scéna ve sprše napoví. „Dupieuxovo pneu-zamyšlení nad kauzalitou, diváckými stereotypy a iluzí v kinematografii“ (viz Gilmour93) mě střídavě nudilo, prudilo i královsky bavilo. Guma bez duše je sériový vrah bez svědomí, trojjediný Dupieux bez brzd je artový vrah bez slitování. Otráveným (!) divákům vzkazuje: Máte na filmy hladově koukat a ne u toho žrát popcorn a pečenou krůtu! OKÉNKO PNEUSERVISU: [][] Reklamace: Rubber nemá atmosféru. ⓪ Odpověď: Nebylo ji do čeho nahustit, neb guma neměla duši. ⓪ Pochvala: Za odstřelení ptáka verbaláka, v čase 23:50. ⓪ Užitkovost: Sto řidičů, sto chutí. Artožrouti vyžadují u gumy hluboký vzorek filozofický, řidičům busů stačí, když guma Dupieux není úplně sjetá(ý), počasí se vydaří a výlet má příběh. [][] Přidat pneumatice na osobnosti a okořenit to špetkou zvrhlé romantiky (např. černovláska na tříkolce), šel bych i na pět.
Poslední deníček (540)
Přeji hezký den, popřípadě dobrou filmovou noc. Podle toho, v kolik hodin jste sem nakoukli.
Od ledna 2023 se záložka „O mně“ již nezobrazuje veřejnosti, pouze registrovaným a přihlášeným uživatelům. Proto novinky z mého profilu přidávám i sem do deníčku, zobrazujícího se všem. Jízdenky do mého ČSFD autobusu vystavuji uživatelům se zajímavými komentáři a kolegům z tematických diskuzí. Nejstarší jízdenky z roku 2013 jsou ještě papírové :-), např. jízdenka pro náčelníka POMO, viz níže. Dnes šetřím naše lesy a místo papírových vystavuji jízdenky elektronické - tedy vyrábím gif obrázky z oblíbených filmů.
