Děsivé dědictví

Takto vyšperkovaný horor, ktorý sa môže hrdo hlásiť medzi skutočne kvalitné filmy hodné ocenení tu nebol teda už dosť dávno. Film sa nesie síce v pomalšom tempe, ktoré sa zmení vlastne až v závere, ale s týmto tu nemám ani najmenší problém. Tvorcovia ponúkli zaujímavý scenár o tajomstve jednej neobyčajnej rodiny, ktorý väčšinu času dáva stále nové a otázky a prvky, takže o nejakom postupnom odkrývaní pravdy tu nemôže byť ani reči a tie tri štvrtiny sa na to pozerá skutočne dobre. Pôsobí to nielen tajomne, ale hlavne až tak tiaživo s viacerými zaujímavými pvkami, ktoré to celé osviežia, ako napríklad stavanie miniatúr, ale hlavný dôraz je tu aj tak kladený na chémiu v rámci rodiny a v tomto film funguje bezchybne a užíval som si aj ich spoločné dialógy. Film síce často niečo naznačí, ale aj tak sa tu len ťažko určuje, čo z toho skutočne bude a do ktorého subžánru nakoniec odbočí, prípadne či to nebude niečo úplne originálne. Ale v tomto film nanešťastie poriadne sklame, pointa je síce nečakaná, ale toto som teda nechcel a práve záver je z celého filmu jednoznačne najhorší a trochu mi kazí dojem inak z prvotriedne odvedeného filmu, ktorému sa tu inak len ťažko dá niečo vytknúť. Obsadenie je zvolené perfektne, celá rodina už asi ani nemohla byť lepšia, Toni Collette a Gabriel Byrne, ale aj ich deti sú pre potreby filmu všetci do jedného úžasní a svoje scény s ľahkosťou ťahajú, takto kvalitné herecké výkony sa v tomto žánri vidia len veľmi zriedka, ale aj mimo nich sa nájde pár dobrých hercov, ako nová priateľka hlavnej hrdinky. Po hororovej stránke sa tu dá len chváliť, film je postavený na perfektnej tiaživej atmosfére, ktorá sa tiahne celým filmom, takže film by si vystačil aj bez nejakých konkrétnych hororových sekvencií, keďže napína neustále, ale aj tak ponúkne dostatok zaujímavých a výrazných momentov, z ktorých minimálne smrť jednej z dôležitých postáv v prvej polovici ma svojou nečakanosťou, ale aj prevedením doslova šokovala. Takúto odvahu som teda od tvorcov nečakal. A v neposlednom rade musím pochváliť dokonalú réžiu, film má vymazlený vizuál, tu sa vyhrali s každým záberom, spomínanú perfektnú atmosféru, skvelú chémiu medzi postavami, ale aj všetko ostatné, tu sa nedá absolútne nič vytknúť. A k tomu tá skvelá nepríjemná hudba. Taká škoda, že to tvorcovia pokazili tým záverom, ktorý mi vôbec nesadol, ale aj tak je to jeden z najkvalitnejších hororov za posledné roky, ktorý výrazne prekračuje hranice žánru. 78% (22.07.2018)

Prvá polovica filmu výborná. Netradičný horor, podaný formou rodinnej drámy. Rodová zaťaženosť nevykazuje tak očividné črty, ako vo väčšine iných hororov. Ostáva decentne skrytá rúškom znepokojivých náznakov či tragédií. Všetko je rozumom uchopiteľné a vysvetliteľné. Žiaľ, táto skvele budovaná koncepcia ide do kelu v druhej polovici. Tam posadnutá bosorka lieta domom. Dochádza k samovznieteniam. Nachádzajú sa rozložení mŕtvi. Neviditeľní duchovia čmárajú kresby a odkazy. Z povaly sa roja hory múch. Všade sú odrazu sviečky. Zopár efektov zaujalo. Výsledok ale pôsobí takmer nestrašidelne. Záverečná scéna navodzuje zaujímavú úvahu. Zmení sa v spoločnosti niečo, ak by sa oficiálne náboženstvá premenili na kulty uctievania záhrobných a pekelných síl? Forma i obsah sú totiž veľmi podobné - všetci si želajú blaho na Zemi, večný život (fuk či nebeský alebo pekelný). Ovečky sa poslušne sa modlia k Najvyššiemu zástupcovi duchovných síl na Zemi. Nechýbajú rituálne obete. 55%. (04.11.2020)

Nejtěžší žánr ze všech se opět hlásí, tentokrát v podobě Děsivého dědictví. Tento horror je celovečerním debutem režiséra a scénáristy Ariho Astera a já mám pocit, že talent v něm je. Sice mu je teprve 32 let, je ale vidět, že má pevnou režísérskou ruku a ví co chce na plátně předvést. Jakmile jsem ale po recenzích adorující horror roku čekal strašnou pecku, zůstal jsem ve výsledku vlastně celkem zklamaný ale pořádně. Děsivé dědictví je sice horror ale ne klasický horror, který si divák pod tímto jménem představí. Chybí jakékoliv litry krve či lekačky a většina strašení vychází z chování postav a jejich vztahů. Ty postavy jsou napříč filmem tak psychicky v prdeli, že jim prostě ujedou nervy a jsou schopní na sebe řvát a nahlas říct co si o sobě myslí. Tento fakt je sice na jednu stranu fajn, na druhou stranu tím ale chybí navázání jakéhokoliv vztahu k postavám. Totiž takhle: Hlavní postavy tvoří čtyřčlenná rodina- matka výtvarnice, otec psychiatr, syn středoškolák a dcera, která je tak trošku jinde. Nejlépe ztvárněnou postavou je přitom matka v podání Toni Collette, která se několika scénami prořve. Na druhou stranu i když jde sice o starostlivou matku, občas se dá až žasnout nad tím jak se jako matka chová. Dá se dostatečně tvrdit, že na své vlastní děti vlastně kašle a jakmile začne jít do tuhého začne se najednou projevovat. Trpí však přitom psychickými záchvaty a divák si s ní těžko rozumí. Pak je tu otec v podání Gabriely Byrneho, který je sice výrazně sympatičtější, zato ale ne dost výrazný. Syn v podání Alexe Wollfa je na tom asi nejlíp, jelikož Wolff v několika scénách předvede, že na to má a především scéna kdy se zraní do krve je hrozně silná. A pak je tu ta malá, podivná dcera v podání Milly Shapiro, která je- zvláštní, děs nahánějící a velice iritující postava. Ten film je zvláštní, ale pořád řemeslně dostatečně zvládnutý. Navíc film postupným směřováním více řádí páku a i když je to co se na plátně občas objeví už opravdu moc, film vlastně perfektně utíká. Především konec kde vše do sebe zapadne (tedy skoro vše,pořád mi dvě věci po shlédnutí filmu nesedí) je na takové úrovní šílenosti, že si řeknete, že musel přijít z hlavy šílence... nebo génia. Občas sice objeví scény, které jsme mohli vidět i jinde, jsou ale natočeny tak zajímavým, neokoukaným způsobem, že vlastně také nenudí. Kamera je fajn, hudba pěkně duní.... po všech těch stránkách vlastně dobrý. Ty postavy jsou ale opravdu nesympatické a pořád jde o film, který je sice oukey ale myslím, že na to aby dokázal diváka udržet v sedačce na více shlédnutí, je prostě těžce uchopitelný a navíc především ke konci opravdu WTF. Pořád jsem se ale bavil, herecké výkony byli povedené (i přesto, že ty postavy jsou téměř nevýrazné) a hudba skvěle funguje do horroru. Horror roku sice z tohohle filmu není, je ale vidět, že horror zase uchopil někdo s jiným pohledem.... a nenudí se na to dívat. (20.07.2018)

Neopodstatněně dlouhé a Toni Collette (pravda, herecky nevděčnou) ústřední roli hysterky nedává. Tolik k záporům přes které nejede vlak. Pak je tu ještě výtka s ohledem na závěrečnou zběsilou dvacetiminutovku, která sklouzává do doslovného pokleslého guilty plesure módu. A byť si jí lze náležitě užít, to zase ne že, tak je v tak příkrém rozporu s pozvolně budovanou plíživou atmosférou plnou náznaků, že to dohromady neštymuje. A to tak, že vůbec. Což je škoda o to větší, že jinak jde o veskrze zdařilou záležitost pro žánrového diváka hledajícího „trochu něco jiného, ale přesto v jádru dobře známého“. (24.07.2018)

Fuj, kde vzali takovou malou šeredu? Já tedy chápu, že se měla podobat matce, ale až tak? :-) Po 30 minutách sledování mne napadla otázka: "Sakra, ta rodina nezná šampón a hřeben?" Všichni tam mají mastné a rozcuchané vlasy...brrr. I když jsem se díval po půlnoci, takže horrorová atmosféra byla naladěna, přesto jsem z filmu na prdel nepadl. Zajímavě natočené, bohužel ten zmatený konec mne zklamal. Přesto, film patří mezi ty lepší horrory v letošním roce. Tedy stále věřím, že se nějaký s hodnocením na 100% letos objeví. (25.08.2018)