Tr3D0ubl3

Podle traileru jsem čekala něco trochu jiného a tak mne Marťan překvapil. Přestože ve výsledku na mě působil trochu jako jednohubka, v kině jsem se dobře bavila a rytmus filmu byl osvěžující. Určitě by se to dalo natočit jako emoce ždímající a srdcervoucí biják, ale to že tomu tak nebylo, myslím, celku prospělo (tu si plně uvědomuji, že se mnou spousta lidí nemusí souhlasit). Hodnocením se přikláním ke 4*, i když ne stoprocentně. Vylepšuje to Matt Damon, který se mi po dlouhé době zas v něčem líbil.

Dialogy 0 ; Napětí+Emoce 0 ; Vtip 0+, dost přidat na vtipu a uspělo by lépe jako parodie. Bod za snahu, protože jsem viděla bhzl i horší, nicméně kvóta pro #SHITmovie měsíce naplněna ...howgh.

Tak jsem též již shlédla a bohužel se mi během celé projekce nepodařilo setřást pocit, že sleduji kulhajícího, vykastrovaného Pána prstenů, který někde po cestě, při honbě za digitální rozkoší z rotrženého dna pytle poztrácel poslední zbytky logiky(viz. např. Legolas či Bard-skolení Draka) a citu pro smysluplný detail. To především mi pak zabránilo se do filmu s dětským ethusiasmem ponořit. Dokonce si říkám, že bych ani třetímu Hobitovi tolik nenakládala za dějové linky, které v knize nebyly a tak poskytovaly prostor pro kreativitu, kdyby nebyly zobrazovány na úkor smysluplnosti celku a skutečně zajímavých postav, na které jsem se těšila a ve výsledku se tam jen tak mihly. Opravdu mě mrzí, že pro samou třeskutou podívanou nezbylo dost prostoru pro herce a tím pádem příběh. A přes to všechno bitva pěti armád bohužel také příliš neohromila("zem se nezatřásla"), nehledě na to, že proběhla v podstatě bez jediné kapky krve a pobíjení skřetů tak mělo stějně sterilní efekt, jako kdybyste se dívali na ulamování hlav postavičkám z plastelíny. Ne že bych chtěla dětem cpát masakrózní scény, ale popravdě vzala-li bych své případné potomky na film, kde vím, že se budou sekat hlavy, rozhodně bych nechtěla, aby se na to dívali jako na něco bez efektu a preferovala bych, aby bylo zjevné, že když někomu useknete hlavu, poteče krev(alespoň semtam). Opravdu netrpím absencí respektu k Peteru Jacksonovi a scény s Bilbem, Thórinem a Gandalfem se mi vcelku líbily, ale tentokrát mě opravdu nenadchnul. Nejenže to působilo, jako by si P. Jackson ukousnul více, než zvládl sežvejkat, ale navíc si to taky tak v půlce uvědomil, vyplivnul, zbytek nechal doplácat počítačem a čekal jestli to divák dožvejká po něm. Plusem třetí části Hobita tak pro mne zůstává závěrečná hudba, která ale v koncových titulcích byla působivější než v mnohých předešlých megascénách.

Pilot příjemně naladil a vzbudil vlnu očekávání, tak doufám, že to tak bude pokračovat i dál. Prozatím sci-fi, která kupodivu nepostrádá logiku, člověka vtáhne a zápletka má potenciál nerozpliznout se v mnohadílové mlácení slámy. Živím tedy tichou naději, že se seriáloví tvůrci alespoň kapánek poučili a inteligentně už na začátku dopřáli sci-fi seriálu rámec, který mu (snad) nedovolí vyšumět. Přála bych tomuhle počinu dostatečnou diváckou přízeň a následování slibného startu. Fingers crossed :-)

Tk tohle bylo jako celek fakt bolestivé, jednotlivé obrazy byly celkem fajn a nabízely divákovi dostatek podnětů k zamyšlení a možná rozvedení do obsáhlejších filosofických úvah, ale tím, že se režijní směr ubíral tk trochu proti a nebo dokonce zcela mimo smysl techniky 3D, podařilo se Godardovi stvořit vskutku elaborovaný mučicí nástroj. Asi takový, jakým by byl 3D interaktivní kubistický obraz, jemuž nelze dost dobře uniknout. Přiznám se, že jsem opravdu nevydržela do konce a většinu filmu jsem shlédla bez 3D brýlí, protože to bylo jednoduše fyzicky mnohem snesitelnější. Pokud jste trochu masochistou, třeba dokoukáte celé i s brýlemi a v tom případě pak máte můj obdiv, ale musím říct, že mně tahle vysoce experimentální forma spíš bránila rozmyslet a vnímat obsah a nedokázala jsem se nad ni dostatečně povznést. Navíc když neumíte francouzsky, tak titulky vám taky příliš nepomohou a naopak tomu přidávají další rozměr vizuálního diskomfortu. Hodnocením jsem na pomezí mezi 2/3* //Rozhodně nedoporučuji pokoušet se o shlédnutí v případě, že vám byť i trochu není dobře, bolí vás hlava apod.

Rush/Rivalové - po dlouhé době film, který mne zarazil do sedačky a nepustil až do závěrečných titulků a rozsvícení v kině. Příběh Nikiho Laudy(geniální Daniel Brühl) a neméně jeho rivala Jamese Hunta, který do puntíku naplňoval rčení, že někdy člověku zarytý soupeř může být mnohem blíž, než si je ochoten připustit, šlápl na plyn a nebrzdil ani do zatáček. Svědčí o tom, že to vůči čemu se vymezujeme, nás často určuje víc, než naše vlastní ideály. Jeho nepopiratelná vzájemnost a prokreslenost byla pro mne strhující a o nic míň pak výkony hlavních představitelů. Reálnost založená na skutečných postavách a událostech tentokrát nezanikala, ale všechno ještě víc podtrhovala, aniž by ubírala spád filmu...a abych už ukončila tyhle bezbřehé ovace, ...tleskám a ano mohla bych vidět znovu -> bez okolků *****. //PS: Možná moje slabost pro motorsport přidává filmu další plusy, ale ty jsou ještě navrch k těm pěti hvězdičkám a jsem si jistá, že film dostane i ty, kteří tuhle slabost nemají :-)//

Koukatelný film s MileyCyrus, popravdě pro mě první. Sympatičtější než Miley jsou bohužel spíše ostatní postavy ale i tak to nevyznělo úplně špatně. Nicméně mě to utvrdilo v tom, že stereotypy opravdu fungují a tady je prostě jasná a samozřejmá cílenost na americké publikum. Nevím jestli se odhodlám zkouknout i FR verzi, přestože tam vidím na první pohled pro mě sympatičtější herce, příběh je v podstatě totožný a nevím, jestli bych to zvládla dvakrát. //Shrnutí: pohádka pro matky a dcery, nijak komplikovaná zápletka, předvídatelný průběh, ale přesto o trochu méně tupé než jiné teenage romanťárny. Výsledek lehce nad průměr.//

Možná právě proto že jsem tento film viděla teprve nedávno a přitom je staršího data, překvapil mě tím, jak skvěle mi padl do nálady. Ústřední dvojice Jodie Foster a Matthew McConaughey mi k sobě pasovala a působila vyrovnaně přesto, že mě McConaughey běžně neoslňuje. I když mne počáteční pohled na stopáž nechával na pochybách zda to nebude na umírněnou sci-fi trochu moc, příjemně překvapila a udržela mou pozornost až dokonce, bez nutkání dělat při tom ještě něco jiného. Co ale považuji za největší plus tohohle příjemně koncipovaného filmu, je fakt, že se vás neznaží oslnit, zahltit a ohlušit třaskavým způsobem dnešních akčních sci-fi bijáků a naopak nechává prostor i pro vlastní myšlenky diváka, což je kvalita, kterou často u filmů postrádám například oproti knihám a díky tomu na mě působí nadčasově. Navíc se tu člověk po zkouknutí nemusí potýkat s pocitem podivného prázdna, protože neví, co vlastně poslední skoro tři hodiny dělal. Rozhodně bych si tenhle snímek nedávala, pokud máte náladu na nějakou jednohubku, ale pokud stojíte o zamyšlení, zkoumání pohledu na lidské poznání a film který nabízí otázky, ale výběr odpovědí nechává na vás, pak mohu doporučit všemi deseti. :-)

"We accept the love we think we deserve." S. Chbosky - Příběh o tom, že být i nebýt viděn není lehké. To první se musí ostatním dovolit, to druhé je osamělá iluze bezpečí. Tenhle film s bezva hudebním podkladem, se zařadil mezi mé oblíbené a to nejen ve svém žánru, ale i celkově. Každá jedna postava mě přesvědčila a nelze než pochválit obsazení. Od E. Watson a M. Whitman už jsem nějak tušila co můžu čekat, ale příjemným překvapením byli Logan Lerman a Ezra Miller. Přestože je to teenage/romantické drama, myslím, že film svou kvalitou neurazí ani kategorii over-twenty :-) //(Shlédnuto bez předchozího čtení obsahů, nebo vidění traileru a myslím, že to bylo jen ku prospěchu věci. Zážitek mne tak zastihl "na syrovo" a bez předsudků či očekávání, které bych si u žánru romantické drama vytvořila poměrně snadno)//