Hobit: Bitva pěti armád

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)

Zklamání na celé čáře... Samostatně naprosto nefunkční film, který, namísto aby zaplácl zbytečnost a nataženost druhého dílu, z něj vlastně dělá majstrštyk, když sám přebírá tuto úlohu. Ignoruje jakoukoliv dramaturgickou výstavbu filmového díla a je jen nezkoordinovaným sledem na sebe nenavazujících scén. Jackson pořád zvládá psychedelii a dokáže udělat zajímavé situace, nicméně jednotlivé scény u sebe drží jen silou dobré vůle a v důležitých momentech se zabývá naprosto bezpředmětnými situacemi, které nemají nic společného s předlohou a v horších případech ani s emocemi, nebo nedej bože nějakými charaktery. Katarzi nečekejte... Sorry... Bitva pěti armád není dobrý film... (11.12.2014)

Jako obvykle, hodnotím až poté, co je hype pryč. Pokud bych popisoval jako zážitek z třeba hudebního díla, nefunguje moc dynamický rozsah, tj. nemáme tu tiché pasáže, ale muzika do toho řeže celou dobu naplno. Ani zde si moc nevydechneme. Ke zbytku dojmů, je to pompézní, narozdíl od knihy velmi dospěle podané, dokonce i konflikt s Arcikamem. Dobré, chvalitebné... (13.03.2015)

No, název sedí. Neočekávaná cesta nabídla nostalgii a nosný dějový oblouk, Šmakova dračí poušť snaživé digibláznění bez hlavy a paty a v Bitvě pěti armád... se to řeže. Nečekejte plnokrevný třetí film. Spíš jde o druhou polovinu dvojky, která kašle na expozici a snaží se stát na Thorinově podivné cestě k šílenství (uf). Jackson se ale někde v půlce probere a začne sypat z rukávu to, co všichni chtějí vidět. Samotná bitva sice zásadně neoslní, protože se v ní řežou akorát digitální skřeti s digitálními elfy a trpaslíky. Asi 45 minut před koncem filmu se ale pár hrdinů vydá na osobnější misi a díky bohu z toho vypadne velmi nápadité a osudové finále, u kterého konečně přestanete nadávat na zelená pozadí a začnete Thorinovi, Legolasovi nebo Kilimu fandit jako o život. Jackson tak doslova za pět minut dvanáct sebere poslední režisérské síly. A vykřeše z tuhých soubojů a osobních momentů fajnovou rozlučku s jednou z nejoblíbenějších ság 21. století. Úplně zázračné zlepšení samozřejmě nečekejte a pořád platí, že se x věcí mělo provést úplně jinak. Závěrečný druhý dech (a všudypřítomný magor Alfrid!) ale za poslední návštěvu kina přeci jen stojí. (7/10) (11.12.2014)