wodacka

Pro mě hezká vzpomínka z letošních cest po Norsku a Švédsku. Úsměvná pohádka od Astrid Lindgrenové, kterou mám jako autorku dětských příběhů moc ráda - Emil z Lönnebergy byla moje nejoblíbenější dětská knížka, ale to sem nepatří...

Když jsem viděla tenhle film před asi 10-ti lety poprvé, pamatuju si, že mě síla příběhu dostala, pořád jsem o něm musela přemýšlet. Dokonce jsme ho na gymplu se spolužačkou při hodině němčiny hodnotily tak hlasitě, že se po nás při vyslovení slova "vášeň" němčinářka nepěkně podívala. Ale to už je dávno. A ač nejsem žádnou obdivovatelkou Brada Pitta, moc se mi jeho projev líbil a proto můj první a zřejmě poslední džungarský křeček slyšel na jméno Tristan:-).

Nemůžu jinak, přátelé... :-)

Asi před rokem jsem viděla film, knížka si ke mně našla cestu až teď. Nejde porovnávat neporovnatelné, proto se zdržím hodnocení, zda je lepší to nebo ono - porovnávat a hodnotit totiž můžu třeba deset různých filmových zpracování dané knížky mezi sebou, nikoli literární předlohu versus její "dítě" - film. Saturnina zbožňuju - atmosféru té doby, všechny ty Milouše a tety Kateřiny, krásný humor a češtinu... "nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života".

Kdo u tohoto filmu hledá zajímavou dějovou linku o něčem, bude zklamán stejně jako já. Na to málo, co se ale ve filmu odehrává, je to hezky zpracované, o tom žádná. Co mě ale nadchlo, je kamera, která by ode mě sama za sebe dostala 5 hvězd - jemná práce s obrazy především na začátku filmu, kde jsou i slova zbytečně navíc. A chválím i jinotaj s bonsají, která rozkvétá ve chvíli, kdy vztah hlavních hrdinů končí.

Nechápu nadšení lidí, kteří seriály a pořady podobného typu s chutí sledují. Vře to ve mně, jen co najdu podobnou blbost v programu. Nevím, proč bych se měla dívat na utrpení, bolest a strach lidí, kteří něco takového zažili - mám vcelku dobrou představivost a ta mi bohatě stačí, takže nevidím důvod, proč to ještě sledovat v televizi.

Uff....tak na takový film je potřeba si sednout do klidu a bez rušivých elementů vstřebávat vcelku náročné téma. A pro všechny případy mít kapesník poblíž po ruce. Vynikající scénář, který podtrhují skvělé herecké výkony Meryl Streep a Dustina Hoffmana. Nepřekonatelná a vítězná scéna, u které mám vždycky zimomriavky, je scéna v kuchyni, kdy otec se synem chystá snídani – úžasný nápad porovnat totéž na začátku a konci filmu a tím jednoduše ukázat vývoj jejich vztahu.

Je to už nějaký pátek, co tento film spatřil světlo filmového světa, a přesto jsem si k němu našla cestu až nedávno. Na můj vkus až moc známých a ostřílených herců, bohatě by mi stačila polovina z nich a na kvalitě filmu by se pro mě nic nezměnilo, protože je skvěle vystavěný a napsaný, ale asi tvůrci nechtěli nechat nic náhodě. Úžasný je Bill Nighy, charakterově podobného "umělce" hrál i ve filmu Piráti na vlnách a tyhle role potrhlých týpků mu parádně sednou. Skvělý nápad natočit film o několika podobách lásky, nenásilně a bez velkých dějových kotrmelců. A pokud bych měla nazvat nějaký film „totální oddechovkou", pak právě tenhle. Jen mě překvapuje, že je hodnocen jako 18. nejlepší film - zajímalo by mě, kde udělali soudruzi z NDR chybu...

Atmosféra filmu je naprosto bezkonkurenční v porovnání s jiným filmovým zpracováním románů od Jane Austenové a film zaslouženě získal několik nominací na Oscara. Herecké výkony, kostýmy, úžasná hudba a celkově vydařené zobrazení té doby do sebe skvěle zapadly a vytvořily líbivý film, který se nikdy neomrzí. Pohodová „pohádka"...

Lyrikálem Kudykam, který pochází z dílny Michala Horáčka a jde o divadelní hru o 2009 verších doplněnou hudbou Petra Hapky, žiju od chvíle, kdy jsem poprvé v rádiu slyšela písničku Přišlo mi to vhod, která zní v závěru představení. Bylo to v roce 2009 a od té doby tvorbou H+H žiju. Měla jsem to štěstí, že jsem byla i na derniéře ve Státní opeře v Praze a byl to pro mě jeden z nejlepších kulturních zážitků té doby - téma nikterak složité, velké filozofování o životě a o nalezení odvahy v sobě samém k tomu pohnout se z místa, vystoupit z pohodlí svého "pokoje" do nejistoty "Penzionu Svět". Moc mě potěšilo i obsazení, kde se dal prostor hlavně méně známým hercům a zpěvákům, a vše je podtrženo skvělou režií Doda Gombára. Velké díky všem, kteří se na tomto představení podíleli!