wodacka

Řekla bych, že je to srdcovka Jana Budaře, kterou tvořil sice dlouho, ale s láskou - jak nejlépe uměl a jak tohle téma cítil. Herec, režisér, producent, autor písní, zpěvák, ilustrátor knížky... Klobouček! Nehádejme se, zda je to pohádka nebo ne, zda je pro děti nebo ne. Důležité je, že je o něčem. O něčem, co se týká každého z nás.

Jen blázni spěchají, Matthew... smutno je mi.

Já to nedokázala dokoukat, nezlobte se... Trochu to na mě působí, že Gott měl být jistotou pro úspěch celé pohádky, ale to nemůže stačit, když tomu žádná složka filmu nepomůže, a ani nestačilo.

Moje momentální divácká závislost, nestíhám sledovat pravidelně, ale o to více se těším, až si nějaký díl vyberu a pustím "za odměnu". Skvělý formát, výborný Rudy, zajímavý osvěžující výběr hostů. Škoda jen, že se každé setkání musí sestříhat - nesestříhaná verze (klidně i několikahodinové jamování) by byla za 5 hvězd:-)

Nehodnotím "herce", ale počin. Vít Klusák nám jen umožnil podívat se na osobu Babiše blíž, i v neoficiálních aktivitách, kde před sebou nemá deset mikrofonů a kamer. Choval se tak, jak je zvyklý se chovat. A to máme 5 let nazpět. I kdyby v dokumentu nevystupovali Babišovi "nepřátelé" (jak tvrdí), můj názor na něho se při sledování jeho přirozenosti jen potvrdil a umocnil. Velebnosti, du blejt!

Smutno mi je, ale těšila jsem se, až tento dokument o panu Bělohlávkovi uvidím. Především proto, že jsem měla ráda jeho osobnost, jeho schopnost přiblížení vážné hudby "obyčejným" lidem. A myslím, že v tom je síla i tohoto dokumentu - během relativně krátké časové stopy ukázal bez nadbytečného povídání charakter člověka a jeho umělecký cit a talent.

Skvělý film! Skvělý! Lidský, křehký, tak nějak naplněný...nesmazatelná hudební stopa, kterou tu vytvořili. Kloubouček.

Film sám o sobě se mi nelíbil tolik jako výkon Aničky Polívkové, který byl skvělý. Ani na chvilku jsem jí nepřestala věřit, že je opravdu tím trochu potrhlým chlapem.

Na formu dokumentu (inscenované části) jsem si musela chvíli zvykat, pravda. Ale co... není nad to, vypadnout čas od času z klidných vod a udělat něco neobvyklého. A tenhle "neobvyklý" dokument mě oslovit a děkuji za to především jeho hlavnímu hrdinovi. Bohužel mi není tolik, abych tu mohla vzpomínat na osobní zážitky z (jistě báječné) Porty s Žalmanem z osmdesátek a devadesátek, ale zas je mi tolik, že Žalmanovy písničky s velkou radostí už dobrých patnáct let poslouchám. Děkuji Vám, Žalmane, za to příjemně milé teskno ve Vašich písničkách, za tu opravdovost...

Když jsem byla v Obecním domě poprvé, připadala jsem si jako v pohádce....hltala jsem očima každé sklíčko, secesní nápisy, svítidla, dlažbu, malby. Je to pro mě příjemně pozitivní "břeh" v jinak divoké Praze. Kéž by tento dokument trval tak nejméně 2 hodiny a proskenoval celou stavbu od sklepa až po komíny:-).