Sidonka

Ne, tahle sci-fi rádoby komedie ...to se prostě nedá! 62. nejoblíbenější film? Jo, tak sem zase mimo většinu. Co nadělat. Některé zde oblíbené věci prostě v životě nepochopím.

Prví řadu až dvě bych dala do nejoblíbenějších seriálů, to je fakt pecka. Další jsou už moc předvídatelné a ke konci už seriál úplně ztrácí na síle. Sary Gilbert je škoda, i scénáristů, kteří po "stávce" museli odejít ze seriálu či se přizpůsobit produkci. Na kvalitě je to znát.

Absurdity se dějí, sociální systém mnohdy funguje naprosto nesmyslně a na to dokument ukazuje -na nedostatky v úředních rozhodnutích či na naivitu poškozených. Někdy se do detailu prověřují hovadiny a píší se mraky úředních záznamů. A zásadní věci se kvůli liknavosti či omylům vyplývajícím z nedbalosti, naopak odbývají od stolu. A neprověřují vůbec. Obávám se, že dokumentu, který prý vychází ze soudní praxe, se dá věřit. Člověku při jednání s úřady zůstává mnohdy rozum stát. Proto například věřím i tomu příběhu, kdy mentálně zaostalé osobě, která se není schopná postarat sama o sebe a trpí navíc bludy, je svěřená do péče jiná závislá retardovaná osoba. Viděla jsem i díl o sňatkovém podvodníku, jenž podvodně vylákal finance z desítky nešťastnic, které pak hned opustil. Když pak podvody vyjdou najevo v soudní síni, některé poškozené si podvodníka chtějí přesto všechno vzít za manžela, protože se s ním dobře žije. Pravidelně to nesleduji, viděla jsem asi tři příběhy, nicméně pro někoho ta zfilmovaná absurdita může být i poučná. Neuvěřitelné?! Ne. V tomhle státě (a vlastně často nefungujícím institucím celého světa) se nedivím vůbec ničemu.

Přehlídka protivných postav, která se ani příliš nezakládá na historických souvislostech. Zvlášť nesympatická je čtyřicetiletá Vilhelmová, jejíž přerod z oddané milující ženy do nechutné megery, z níž nevypadne vlídné či alespoň normální slovo, je obzvláště neuvěřitelný. A to jak hrála třináctiletou (či čtrnáctiletou dívenku)... No, to snad mluví za vše. Neříkám, že postava nemůže být rozháraná a mít ambivalentní pocity ke svému muži či že nelze zkoušet hrát s druhým "přesilovku", tady jsou ovšem nevysvětlitelné a psychologicky nedotažené skoro všechny události a osobnosti. (Znám několik manželek, jímž je manžel nevěrný, ale ty ženy raději nic nevidí a mnohé další prohřešky prostopášníkům odpouštějí). Nepřesvědčivé všemi směry.

Při sledování tohoto pořadu pro mladistvé jsem si vybavila plakát v Městské knihovně s hláškou: "Přečtěte si naší knihu dřív, než se jí chopí Hollywood". Tehdy na plakátě byl vyfocený dědoušek se samopalem v ruce, po boku s krásnými dívkami v bikinách, za nimi vlnky v oceánu a nad tím vším příhodný název "Stařec a moře." V tomto případě bych s knihovnou souhlasila. Přečtěte si knihu "O podivných dětech" dřív! A naivní, studený film můžete klidně i vynechat. A není to tím, že se film.tvůrci nedrželi předlohy. Je to prostě jen jiný level.

V minulé anotaci jsem mluvila o hrách, které jsou jedním z nejstarších způsobů lidské interakce. Zatímco "Sekretářka" je navzdory S/M pozadí hra laškovně zábavná a svým způsobem křehká a něžná, kde se hraje s poměrně otevřenými kartami, "NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI " jsou naopak plné drsných intrik a nečestných manipulací, kde jedni lidé neuznávají potřeby ostatních. Cynické pohrávání si s láskou, v níž se oběti stávají figurkou na šachovnici, má především posloužit pomstě, ukázat něčí schopnosti, strategické myšlení a přelstít protivníka. Jde už spíše o boj mezi lidmi a poměřování sil než o přijatelnou zábavu. Do hry o čísi přízeň a plnění zadaných úkolů, které mají pouze zajistit čísi prospěch, jsou postupně vtahováni všichni nevinní lidé v okolí, netuší že jsou prostředníky k dosažení cíle a rozhodně se věci nedějí k jejich vlastnímu prospěchu.Tyto přemrštěné, bezohledné tahy na šachovnici plné nesvobody (Valmont plní markýzinu výzvu a úkoly) mají podobu dramatické tragédie. Chladnokrevnost nadprůměrně inteligentních ( emočně inteligentních), zkušených a nepatřičně znuděných pánů, kteří oplývají navzdory všemu charismatem, až diváka děsí. Psychologie postav je přesvědčivá, hry "kdo z koho" z lidského repertoáru nevymizí. Původně přátelské půtky mezi vikomtem a despotickou, navenek laskavou markýzou, kterými si zpočátku měli krátit dlouhý čas a dočkat se pouze jedné pomsty, se zde zmíněným protagonistům vymstí. Markýza je veřejně zostuzena a dostane se jí tudíž nejvyššího možného trestu, ztráty postavení, osamocení, důležitost vlastní osoby byla pro ni vším. Nejednala nezávisle, jako každý padouch měla své přisluhovače, ať už dobrovolné či nicnetušící. Valmontova vášnivá povaha a náklonnost k ženám se dá ovšem ještě pochopit, Malkovich odvedl skvělou práci,nakonec i upřímné city a navíc se sám stal markýzinou obětí.Odkaz tohoto zfilmovaného románu zůstane platným napořád a doufám i varovným příkladem toho, že nic, ani silové psychologické hrátky mezi lidmi, se nemají přehánět. Spojí-li se inteligence s absencí morálních zábran, vede to většinou k výhře talentovaného šťastlivce na úkor všech ostatních. Proto i my si dejme pozor na to, s kým si zahráváme, protože hry s ohněm mnohdy dobře nekončí.

Když se člověku přihodí veliké, nevratné neštěstí, například v podobě vážné nemoci, škody nejvíce nadělá psycholožka, která pravdu kryje líbivou lží a nutí aktéry do pseudoúsměvů a nesmyslných rádobypodpůrných aktivit. PRÝ: "Můžete být nadále šťastni, stačí jen trochu chtít, možností je spousta." To pak musí nastoupit drsňák, který přizná, že jsou všichni v pořádným průseru, ale i při něm občas vysvitne slunko a jsou jisté možnosti. Přiznat si realitu a zařídit se podle ní je osvobozující akt, který nic nepřikrašluje ani neoškliví. Žádná iluze, jen realita má tu pravou životní hodnotu a dává možnost prezentovat nezkreslený lidský úděl a možnost projevit úctyhodnou lidskou sílu. P.S. Nejméně tělesně postižená, sociálně izolovaná, zoufalá depresivní žena, pro mě osobně nevyznívá jako hypochondr a člověk, který do kroužku invalidů nezapadá. Každý z aktérů tam patří a hraje dobře svojí roli, včetně mimózní psycholožky a její naivní "odborné" knihy jak násilně pomoci druhým jakýmsi vnuceným pozitivnem. Film kupodivu sám o sobě depresivně nevyznívá a rychle plyne. Geirr roztočí pořádný mejdan, při němž lze přemýšlet i se v rámci možností bavit.

U oblíbených filmů se recenze zdráhám psát. Jak vyjádřit esenci, podstatu toho co mě nadchlo a jiného diváka nechalo tak chladným? Když se ve vkusu míjím s jinými diváky, říkám si, že je to o prostém nepochopení, míjení se v tématu a vnímání světa a tudíž tam každý vidí něco jiného. "SEKRETÁŘKA" je označována za sadomasochistickou romanci. S/M je prý (jak vím z doslechu od jedné "zasvěcené") více o vztahu dvou lidí než o sexu, je to svět her, kteří spolu v napětí a svébytnému štěstí hrají lidé spojení tajnou, ujetou libůstkou. Ústřední není v příběhu násilí, nýbrž pochopení náznaků,nadsázky, humoru i vážnosti, zkoušení hranic, boj se sebou samotným, o těžkosti připustit k sobě druhého a přiznat sám sobě lásku a blízkost k druhému člověku, která může být pro specifické jedince obtížně přijatelná. V žádném případě se nejedná o posměch postižených individuí, jak zde někdo napsal. Jde o paradox -něžnost promíchanou s agresí. Jde o komunikaci doplněnou těžko pochopitelnými hrátkami. Není jasné, kdo ve vztahu vede a kdo má navrch, smeč je chvilku na té, pak opačné straně. Dominantnější je muž. Žena jak si pamatuji spíše plní bláznivé požadavky i zároveň sama bláznivě experimentuje, provokuje a pokouší se okouzlit svůj protějšek, s nímž se cítí spřízněna.Muž jí paradoxně chrání před sebepoškozováním vlastní rukou a má v sobě i křehkou část. Je to prostě příběh o muži a ženě, kteří se hledají, oťukávají,doplňují, mají pro sebe pochopení, ač to obyčejnému světu může přijít divné či směšné. Vztahy mají mnoho podob. Je dobré když i červené knihovny mají prvky reálného života, když variace na téma chudá sekretářka a bohatý majitel podniku dostane originální podobu. Moc ráda bych film zase viděla, zhruba po deseti letech abstinence, zajímalo by mě, zda bych film vnímala stejně. Každopádně vztahy a lidé mají mnoho podob a barev a pokud to nikomu neubližuje, neteče přitom moc krve a nezachází se to přílišných extrémů, dělá to svět pestřejší a svět filmu zajímavější.

Jak pokleslé a přesto tak milované! Některé hlášky jsou fakt bezchybné. Nicméně nepopírám, že skoro každý díl seriálu je na jedno brdo, ač pochopitelně některý díl je lepší, jiný slabší. No, víceméně je to kravina a všechny části jsem z tohoto prostého důvodu neviděla. Co si však pro relaxaci přát víc než moře, pláž a podobné vysoké hodnoty. Jak naivní, stereotypní a přesto (ač s nutnými přestávkami) koukatelné! Přestože existence Spider mě nepředstavitelně štval a všechny zákaznice soukromého detektiva byly krasavice do pětadvaceti let... Jo, hodně rozporů, ale tenhle seriál už asi ze své nostalgické paměti nevymažu. Vší logice navzdory.

Neon Demon v sobě nemá mnoho démonického, spíše jen vizuálně estetického. Je to ohňostroj plný třpytek, pozlátek, povrchnosti.Přehlídku závisti od sektářských supermodelek bych si představovala jinak. Modeling začínající modelku- elévku pohlcuje, ale mě to jako diváka nechalo nenasycenou a emočně chladnou. Výpověď o násilí, zneužívání, narcisismu a zápasení se zlem v nás, proplula kolem mě nezúčastněně. Aniž by vedla k dumání o hlubších smyslech všeho možného a nemožného.