Neon Demon

Jako ano, nebudem si nalhávat, že The Neon Demon dosahuje kvalit předešlých Refnových filmů, jak by jsme si všichni přáli. Ale přece jen mi připadá, že je momentální hodnocení trochu kruté. Téma a prostředí je neotřelé, závěr hororový, elektronícký sountrack našlapaný a výtvarná stránka inovativní. Lepší to být mohlo, ale i tak jsem spokojený. Artová záležitost si pozornost dycky zaslouží. 75% (04.09.2016)

Přestože Nicolas Winding Refn okatě plýtvá svým talentem a ani si neuvědomuje, že svou vyšperkovanou a stylizaci extémní satyrou krásyy/modelingu trochu podkopává svoje vlastní nohy (vždyť on svým stylem v podstatě je "modelka" mezi režiséry). Jeho trojúhelníky, důraz na zrcadla, odrazy, barvy, světla, ... je to velice krásné, hudebně skvěle doplněné a Nicolas ví, co chce ukázat (modelky a maskérka). Každý už doufám ví, že krása a nevinnost jsou dvě naprosto rozdílné věci a touha udržet se na vrcholu (nebo se ho dotknout) může být velkou zhoubou pro každého. Stejně v celém tohle průmyslu, ať módním nebo filmovém, je to jen o tom čerstvém mase. (01.01.2017)

Nicolas Winding Refn si mě v roce 2011 získal svým skvělým snímkem Drive, což bylo vzápětí v roce 2013 utlumeno ne moc povedeným snímkem Only God Forgives. Jeho nejnovější snímek, The Neon Demon, zůstal tak nějak na půli cesty. Jsou zde sice pamětihodné scény jako v případě Drive, nicméně film jako celek vůbec nedrží pohromadě, z čehož máte dojem, že film je jenom jakousi složeninou klipů, které postrádají veškerou návaznost, což vyústí ve velmi nesourodý film s úžasnou Elle Fanning, působivým neonovým zabarvením a originálním, vtahujícím soundtrackem. PS: Keanu Reeves si zde opět připsal na konto další bizarní roli. Gratuluji! „I don't want to be like them. They want to be like me.“ (02.09.2016)

NWR natočil těžkotonážní psychedelickou haluz, která se možná navenek prezentuje jako šíleně drahý a přeplácaný drama, přitom si ale po celou dobu zachovává svůj osobitej nezávislej ksicht. Čistě teoreticky mě to mělo štvát a umořit svojí drzou fetišistickou exhibicí, jenže mi to právě naopak hrozně sedlo skrze všechny ty zoufale dravý modelky oblečený v sexy zvířecích hadrech. Make-up jako zbraň, krása jako měna bez kurzu a nejnebezpečnější profesí je modelling. The Neon Demon je vykuchanej, mužství zbavenej Drive, do kterýho někdo zpátky místo vnitřností narval víc než štědrou dávku neonovýho slizu: během pitvy pak mozek tápe, ale oči se často nestačej divit. P.S. Dát tomuhle den po projekci Příchozích o stupeň lepší hodnocení doufám není důkaz divácký ignorance nebo zdenenerovanýho vkusu, nýbrž jasná známka počátku chronickýho voyerismu. Nevím, co je horší. (13.11.2016)

Nicolas Refn je ideální režisér pro natáčení efektních podívaných, kdy dokáže diváka rafinovaně bombardovat atraktivními vjemy. Jeho talent by se skvěle uplatnil při natáčení reklam a klipů, ale i určitých kategorií žánrových filmů. Kultivovanou erotiku by zvládl bez mrknutí oka - kdyby ovšem diváka a s největší pravděpodobností i sám sebe nechtěl přesvědčit, že je předurčen pro svět velkého umění. Volí proto pro své cíle neadekvátní filmové prostředky, objevuje banální, všeobecně dostupné pravdy a pokouší se kamuflovat hloubku tam, kde přešlapuje v brouzdališti. Škoda, se svým renomé by neměl problém přemlouvat přední charakterní herečky, aby se v zájmu Múz svlékly. V téhle afektované, protahované póze se ale Refn stává otravným. 30 % mu nadělím za zúčastněné dámy, a to ještě může být rád, že mám vstřícnou chvilku a mhouřím nad tou zoufalostí oči, až to bolí. (04.03.2021)