Nebezpečné známosti

Historický žánr nepatří k mým nejoblíbenějším, ale tento film mě okouzlil. Nejdříve bych vyzdvihla excelentního "charizmaťáka" Johna Malkoviche, z něhož jsem nedokázala spustit oči, a který se pro role středověkých rytířů, záletníků a svůdníků žen snad narodil. Pak je zde také mnoho ženské krásy a hereckých kvalit v podání Glenn Close, Michelle Pfeiffer a mladinké a okouzlující Umy Thurman (kdo by v té době řekl, že tato nevinná, křehce vypadající, půvabná mladá dívka se o několik let později bude ohánět samurajským mečem, a potřísněná krví svých nepřátel, se bude zběsile hnát za svou pomstou:) Nakonec bych ještě uvedla jeden důležitý a velmi kvalitní prvek, jímž je chytrý a působivý scénář, který dodává příběhu jiskru a šmrnc. (10.11.2009)

Narozdíl od Valmonta, který je adaptací knihy Les Liaisons dangereuses, je Dangerous Liaisons adaptací divadelní hry, která vychází z původní knihy, a přesto má, možná lehce paradoxně, k dílu Choderlose de Laclos mnohem blíže než dříve zmíněný Valmont v režii Miloše Formana. Děj je snad s výjimkou závěrečného duelu zachován tak věrně, jak to vzhledem k dopisové podobě předlohy jen lze, dialogy, včetně mého oblíbeného “Alright – war,” jsou skvostné a narozdíl od Valmonta tu nedochází k zbytečnému osekání zákulisních machinací nebo zjednodušení psychologického vývoje jednotlivých postav, za což si scénáristy Christophera Hamptona nesmírně cením. Mou jedinou, vysoce subjektivní výtkou je, že mi navzdory precizním výkonům všech zúčastněných úplně nesedlo obsazení – do role patnáctileté Cécile by se podle mě hodil někdo mladší a naivněji působící než Uma Thurman, Peter Capaldi má tak silný skotský přízvuk, že do této americké partičky oproštěné od výrazných regionálních akcentů vůbec nezapadá, a byť John Malkovich skvěle balancuje na hraně charismatu a zlověstnosti, člověk si může jen představit, jak by tato postava sedla Alanu Rickmanovi, který hrál Valmonta dva roky v původní divadelní hře a kterého prý producenti odmítli, protože nechtěli někoho, kdo je spojen s akčním filmem. (10.01.2017)

(1001) Když jsem se měla rozhodovat, jestli mi přijde lepší Valmont nebo Nebezpečné známosti, dospěla jsem k názoru, že to nejde posuzovat. Oba filmy mají svoje kouzlo a rozdílností přístupů vzniká v obou případech velmi emocionální prožitek, jen jiného druhu. Nicméně pravda je taková, že Valmonta jsem viděla jenom dvakrát kdežto Nebezpečné známosti minimálně desetkrát. Úplně nejvíc za to může Glenn Close, kterou v tomto filmu zbožňuji na hranici posedlosti. Jak je bezvěká, krutá, proměnlivá, chladná, expresivní i beze slov a když promluví, oh la lá. Během dospívání byla jedním z mých vzorů. Dnes už moje cíle leží někde jinde, ale obdiv k tomu, jak byla tato role vysochána, zůstává. Když si stírá tu rtěnku, ó můj bože! A ve své podstatě její charakteristika odpovídá i mému názoru na celý film - jak je úsečný, jak si dokáže pohrát s dialogy i s tím, co leží za nimi, jakým způsobem je střižený, tak v mém srdíčku. Nekompromisní masterpiece. ♥ -"I'm dying because I wouldn't believe you." (20.01.2015)

Několikáté zpracování známého tématu s dost hvězdným obsazením. Přesto, že mnoho herců v tě době ještě moc slavných nebylo. Celé se to točí kolem milostného mnohoúhelníku na dvoře francouzské šlechty 18. století. Někdo z těchto her profituje a jiný zase přijde k úhoně. Mezi hlavní intrikanty patří John Malkovich a Glenn Close. Jak to skončí už asi všichni víme... Dále bych vyzdvihl tehdy začínající hvězdy jako Michelle Pfeiffer, Keanu Reevese nebo Umu Thurman. "Tohle je vyhlášení války!" (28.06.2022)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Laclosovy předlohy. Výrazně lepší než Vadimova volná adaptace z r. 59, přesto jsem se ani zde neubránil nemalému zklamání. Tento Frearsův film mě utvrdil v mém podezření, že každá filmová adaptace Laclosova textu, byť by byla sebevíce věrná své předloze (jako v tomto případě), musí vždy zákonitě vyznít jako nesnesitelně zjednodušující. Pokud by to bylo možné nějak kvantifikovat, pak se musí dojít k tomu, že v tomto filmu není možná ani desetina toho, co ve slavné románové předloze. Její mimořádně sofistikovaná epistolární forma a doba vzniku před více než 200 lety jsou v mých očích spolehlivou pojistkou toho, že každá filmová adaptace nikdy nepřekročí její stín a nebude ničím víc než kostýmní historickou podívanou, která bude v první řadě víc než čím jiným především svědectvím o době svého vzniku. Nejinak je tomu u tohoto filmu, jemuž příklon k dobovému způsobu natáčení historických filmů dokonce vynesl 3 Oscary. Odmyslí-li si člověk všechno to historické pozlátko, vyjde mu však otázka, proč vůbec točit filmy podle knihy, kterou většina současníků stejně nečetla - a kterou znají paradoxně právě jen díky jejím moderním filmovým adaptacím. Současnost skýtá tisíc a jeden lepších námětů k zfilmování, za sebe proto nemám problém prohlásit, že mě tento typ žánrové podívané přijde odtažitý, afektovaný a v podstatě zbytečný. Tak na mě působí i herecké výkony protagonistů většiny rolí v tomto filmu, především pak u Glenn Close, která mi nad to přijde mimořádně ošklivá a z každého záběru na její tvář na mě šly skoro mdloby z fyzické nevolnosti. Je to v první řadě moje obeznámenost s předlohou, která mi nedovoluje hodnotit výše než 3 hvězdami, a snad jediné, co mě zde potěšilo, je výkon Michelle Pfeiffer, která podle mě jako jediná z herců typově odpovídá své postavě. Nemám z toho filmu jednoduše dobrý pocit, vážně ne. (12.05.2013)