filmmovier

Čekali byste, že když je to dánský film, že to bude dobré, že? No, seveřani si bohužel svojí úžasnou mytologii nijak hezky neodprezentovali, ten Marvel to fakt dělá tisíckrát nejen atraktivnější, ale fakt i lepší. A přitom tohle mohlo být tak strašně moc dobré. Valhala je v nějakém paralelním vesmíru zcela jistě povedená temná fantasy, která skvěle využívá všechny atraktivní postavy a složky severské mytologie, ale v tom našem bohužel ne. V tom našem jde jen o neskutečně debilní, tupý a směšný film, který je nesmírně nudný a směšný od začátku do konce, a který je navíc strašně, ale opravdu strašně obsazený. A natočený. Prostě jeden veliký omyl, který absolutně nedává smysl, fakt nechápu, proč to je tak, jak to je. Takže snad jen hvězdu za to prostředí. A taky za to, že do odpadu patří horší filmy. Chtěl jsem být v tomhle komentáři alespoň vtipný, ale koukám, že se to taky nepovedlo. Asi začínají být kvality mých komentářů přímo uměrné kvalitám filmu.

Film Světáci sestává ze tří povídek... které samozřejmě mají rozdílnou kvalitu, ale naštěstí alespoň vzestupnou. Přiznám se, že z té první si nepamatuju vůbec nic. Ani druhá mně příliš nenadchla, ale i tak byla docela zábavná a sympatická, v hlavní roli s Jeanem Lefebvrem, kterého ale už zase všichni ostatní přehráli. Závěrečná (a nejlepší a naštěstí taky nejdelší) povídka (to nejlepší nakonec, že) už měla v hlavní roli Louise de Funése, který opět předvedl hvězdný a nezapomenutelný výstup. A navrch měla Mireille Darc (opět neskutečně překrásnou a sexy) a velmi sympatickou pointu. U závěrečné povídky jsem se vážně pobavil a popravdě řečeno ten film dost zachránila, jinak je to nic moc. Hvězdička je rozhodně také za neskutečné obsazení - kromě zmíněných jsou tady i Jean Carmet, Bernard Blier či Guy Grosso. Jako doplnění funésovského vzdělání je to fajn, nápad má tenhle film také nosný, povídky se navzájem propojují, ale jako celek je to děsně nezajímavé. Což je škoda. 65%. Ale tu závěrečnou povídku rozhodně doporučuju!

Nebožtíci jsou celkem sympatickou komedií, ale jejich problémem je hlavně to, že ačkoliv pracují s na komedie naprosto geniálním námětem, ze kterého lze hodně vytěžit, nakonec zůstal jejich potenciál nevyužit. Herecky je to parádní, Funés exceluje (na nemalém prostoru), Mireille Darc je neskutečně nádherná a sexy a ostatní jsou taky výborní. I zápletka je rozjeta výborně, ale bohužel to ke konci nějak ztrácí dech, což je zrovna v tomhle případě fakt velká škoda. Nicméně užil jsem si to, rozhodně nejde o ztrátu času. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem se přiklonil k tomu, jaké si tenhle film zaslouží - nejen v rámci žánru najdete i lepší filmy. Stejně tak jako v kariéře Louise de Funése, samozřejmě. Příjemná jednohubka, kterou ale podruhé už vidět nemusím. 65%.

Na Across the Universe jsem se těšil, ale po mých minulých zkušenostech s Julií Taymor (shakespearovské adaptace Bouře a Titus), jsem se obával, že vizuálně to sice opět bude naprosto jedinečné, ale jinak mně to moc svou podivností bavit nebude. Nic takového se naštěstí nekonalo. film je naprosto úchvatný, naprosto fantasticky v něm fungují jak komediální, tak dramatické pasáže a samozřejmě všudypřítomná, skvostně vybraná hudba Beatles v naprosto fantastických coververzích. A i to výtvarno tady má svůj smysl. Nálož hitů, která je zábavná i dojemná, s famózním finálem na střeše a s překrásnou a úchvatnou Evan Rachel Wood, která navíc krásně pěje. S Mamma Mia! bych to moc nesrovnával, je to přeci jen něco trošku jiného. Ale stejně geniální, úžasné, překrásné, pohlazující a úchvatné. Fantazie. 95%. Jeden z TOP muzikálů. Ta hudba prostě dělá vše.

Je obrovská škoda, že tuhle komedii české televize ignorují, je totiž naprosto fantastická a jedna z těch vůbec nejlepších, ve kterých není Funés. Zato je zde ďábelský Michel Galabru se svou zákeřnou rodinkou a Michel Serrault jako stařík, který pořád ne a ne umřít... Ve výsledku možná trochu nadhodnocuji, ale fakt je, že tahle komedie od scenáristy René Goscinnyho si plné hodnocení zaslouží. Je originální, nápaditá a vážně zatraceně vtipná a v poslední půlhodině snad opravdu nemá, co se týče humoru, téměř žádnou konkurenci. A obsazení je, jak jinak, hvězdné i v těch nejmenších úlohách, však je tady i kapánek jednodušší Gérard Depardieu. Mistrovský natočený a napsaný herecký koncert, který prostě od začátku do konce šlape jako hodinky. Nejlepší hlody má rozhodně vypravěč. Škoda, že právě tenhle film zná tak málo lidí. Le Viager si to rozhodně nezaslouží. 95%.

Téměř geniální komediální záležitost. Kdyby i druhá polovina byla taková nálož gagů a humoru, jako ta první, u které jsem se řezal smíchy už od první vteřiny, nedokážu si představit, jak bych dopadl. Možná, že bych se smál ještě teď a nebo bych už dávno smíchy zemřel. Druhá polovina ale už přece jen musela trošku pořešit děj, který byl vynikající, jen ta romantická zápletka tam byla místy trochu na škodu (ale měla svůj perfektní smysl). Dany Boon je perfektní, ale Benoit Poelvoorde je ještě stokrát lepší. Lepší komedii jsem už hodně, hodně dlouho neviděl. Nic k proclení je moje nová láska, kterou budu doporučovat na každém kroku. Vynikající. 85%.

Další vynikající britská detektivní minisérie podle skutečných událostí, nebylo tedy co zkazit. Obzvlášť, když v hlavních rolích jsou fenomenální John Simm a David Threlfall. Chvíli sice trvá, než se to rozjede, ale to je v případě britské tvorby jedině pozitivní tvrzení. A tady to platí dvojnásob, protože závěrečné dvě třetiny jsou pak opravdu dechberoucí. Napínavé, působivé, poklidné, pravdivé. Skvělé. 80%.

Jako většina filmů na Netflixu je i Ticho ve sněžném městě z toho slabšího soudku. Ovšem na druhou stranu je také nesmírně zajímavý, což je bezpochyby dáno předlohou, kterou jsem ale nečetl a ani o ní nevěděl. Kvalit klasik typu Sedm, Mlčení jehňátek nebo třeba Purpurové řeky to úplně nedosahuje, nicméně si myslím, že to mohl být daleko větší průser a tak ve výsledku možná i trochu nadhodnocuju, protože způsob zabíjení vraha je fakt luxusní, závěrečná půlhodina je nesmírně vydařená i co se týče atmosféry a samotná vrahova totožnost je přeci jen trochu překvapivá. Ve výsledku tedy lehce převažuje spokojenost, v případě tohoto filmu se ale nejedná o nic, co bych potřeboval vidět znovu. Každopádně film svůj účel splnil velmi dobře a já s ním problém nemám. Vlastně mi to dost sedlo. Je fascinující, že Španělé opravdu mluví tak šíleně rychle i ve skutečnosti a ne jen na výukových kazetách. 70% - ale hlavně za to finále.

Po trojce opět kvalitativní vzestup nahoru. Neil Dudgeon a Ken Stott tentokrát už jako opravdu rovnocenní parťáci, další překvapivý pachatel a případ skutečně zajímavý od začátku do konce. Sériový vrah vraždí hříšníky podle Dantova pekla a je tak velmi nápaditý... V mých očích je poslední Mesiáš rozhodně nejlepší hned po tom prvním, dokonce překonal i druhého, takže za mně spokojenost. Tentokrát se scénář opravdu vyvedl, je to vtahující, ani chvíli to nenudí a já byl děním na plátně fascinován. Výtečná záležitost.

Díky tomuto filmu ve měn definitivně zhynula touha vidět verzi 2019. Díky bohu za to. Muzikálu Cats jsem se vždycky bál. Měl jsem za to, že jde jen o bizarní šílenost, jejíž existenci na této planetě nechápu. Ovšem není radno podceňovat Andrewa Lloyda Webbera! Cats jsou totiž muzikál s mnoha fantastickými songy a ještě lepší hudbou, který postupně graduje a ty nejlepší písně jsou fakt až od půlky dál. Začátek sice trochu bizarní opravdu je, ale tak nějak kočičácky. Nebojím se říct, že Cats jsou geniální muzikál a já si ho užil, písně jsou fenomenální, ale na rozdíl od Fantoma opery nebo Bídníků mi stačí vidět ho jenom jednou. Jsem rád, že existuje tahle verze. 85%.