Le Viager
The Annuity
Režie:
Pierre TcherniaKamera:
Jean TournierHudba:
Gérard CalviHrají:
Michel Serrault, Michel Galabru, Claude Brasseur, Rosy Varte, Odette Laure, Yves Robert, Noël Roquevert, Gérard Depardieu, Jean Carmet, Yves Barsacq (více)Obsahy(2)
Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. (MVanis)
Recenze (22)
Moje pátá srážka s Pierrem Tcherniou sice neskončila boulí na hlavě, ale stejně tak jsme si ani nepadli do náručí. Opět. Přitom nabízí Doživotní renta zvlášť pro francouzské kinofily plný koš dárečků. Sestavu herecké smetánky té doby, ale také třeba kraťounkou roličku čtyřiadvacetiletého nosáče, který se později nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie. K tomu atmosféra staré Francie, poklidné tempo a pointa, kterou bych nazval vlčím šklebem. Vykutálená rodinka z Paříže v čele s doktorem Galipem kalkulují s něčím, co je i přes jisté predispozice v rukou božích. A my sledujeme, jak se prognózy pana doktora ne a ne naplnit a jak se pod tíhou chtivosti začnou páteře na první pohled slušných lidí kroutit. Tvůrci nás provedou nelehkou dobou, která skolila i mladší, zdravější než byl Martinet a jemným humorem připomínají, že život sám o sobě je lék, pokud je žit pozitivně, nezáludně a s pokorou. Dávají co proto Galipovcům, kteří nebyli schopni unést, že udělali špatný obchod a marnili své životy nejen čekáním na smrt bezelstného Martineta, ale také snahou jeho odchod uspíšit. Obsahově je tento film v naprostém pořádku. Atmosféra je i přes exkurzi do válečných let moc příjemná. Humor je ...jemňounký, chytrý...lehce záškodnický. Naprostý protipól Vyhrál jsem v loterii, který jsem nedávno viděl. Co se týče stylu humoru, jsou tyto dva filmy vysloveně "ode zdi ke zdi". Tak proč nejsem nadšený? Proč je pro mě pořád lepší Tonoucí se stébla chytá, než film, kterému vlastně nemám moc co vyčíst? Ani nevím...prostě tak. Možná příště. ()
Zpátky v čase díky filmu. Do doby před tím, než padly tisícky výstřelů a s nimi stovky lidských obětí.. než byly spuštěny nebezpečné bomby. Kdesi v malebné chaloupce, v obklopení přírody na pobřeží Saint-Tropez, vás vítá roztomilý dědouš Martinet, se kterým prožijete málem půl minulého století v duchu optimismu a kažodenního užívání si života bez ohledu na situaci kdesi v dáli. Proto se naštěstí Martinet nikdy nedoví, že lidé, které si tolik váží, jsou vlastně jeho nepřátelé. Tuhle komedii jsem si s opakovaným zhlédnutím nesmírně oblíbil, má v sobě skvělý humor i hloubku, příjemnou letní atmosféru i kus historického a kulturního exkursu. Příběh s neškodnými kapkami černého humoru by vydal na kratičkou povídku či anekdotu, tvůrci jí nicméně dokázali prošpikovat osobitými filmařskými nápady. Malý chorálový zpěvokol komentující děj, pohřební průvod zabíraný z pohledu nebožtíka z rakve (kamerou skrze věnec), originální vypravěčské pásmo s hlavním hercem Serraultem v celé řadě malých rolí za krátkou dobu, dokumentární filmové týdenníky či krásná lyrická posmrtná scéna v závěru... to jsou vše jen zlomky z tvůrčí invence Pierra Tcherniy a René Goscinnyho, kteří v Doživotní rentě vytvořili pro mne jeden z vrcholů filmové komedie, nesmírně hravé, důmyslné, nápadité a originální již od úvodních titulků(!) ......a oba herci v charakterním duelu napříč 40ti lety? Michel Serrault úžasným způsobem ztvárňující živelního staříka napříč 40ti lety i Michel Galabru do detailů pohrávající si s jemnou karikaturou vypočítavého doktůrka mi zase jednou ukazují, že i dělat komedii je velký kus umění. Pokaždé se těším i na nezapomenutelné postavy Yvese Roberta (seržant námořní služby) nebo Jeana Carmeta (nejlevnější pařížský advokát). Je pro mě vždy zážitkem, sledovat filmařinu, vyprávění příběhu i herectví odvedené ze strany všech tvůrců před i za kamerou s takovou precizností a invencí, jak to nabízí například právě tento film. Skvostné! 100% (10.9.2021 viděno i v kině – Café Práh, Brno; v rámci mini-festivalu OMRK: Občasný maraton raritního kina . . . Společně s drahým kolegou bloomem mi bylo velkou ctí, osobně uvést první a dosud jediné oficiální promítání tohoto filmu v česko-slovenském prostředí.) ()
„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. ()
Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Pozoruhodné jsou také jiné invenční nápady (sbor komentující děj je rozkošný) nebo také skvostné herecké výkony Michela Galabru a Michela Serraulta (který ve své roli dokázal neuvěřitelně zestárnout). Zároven jen nám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus. Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu a dokázal vše dobře zředit. Takže i navzdory jiste tragikomičnosti v sobě snímek skrývá i jistou laskavou poetiku a nynější karantenní, ale také slunnou jarní dobu mi moc zpříjemnil. Uživatel Oskar má pravdu, že tady se snad dá mluvit i o laskavém černém humoru, pokud něco takového vůbec existuje. Ale když dědeček Martinel s dojemnou nevědomostí přežil všechny své domnělé chráněnce možné může být všechno. ()
Galerie (17)
Photo © Citel Vidéo
Zajímavosti (3)
- Písně, které si z gramofonu ve svém domě pouští Louis Martinet (Michel Serrault), jsou „J'ai ma combine“ (1930) v podání Georgese Miltona a „Le plus beau de tous les tangos du monde“ (1935) v podání Henriho Aliberta. (Willy Kufalt)
- Série kreseb pro scénu s vysvětlením principu doživotní renty pochází z dílny francouzského kreslíře a autora komiksů Marcela Gottlieba (1934–2016), v závěrečných titulcích snímku podepsaného jako „du petit Gotlib“. Spolu s hlavním scenáristou a producentem tohoto filmu, Reném Goscinnym, spolupracoval už Gotlib (jak zněl tvůrcův nejčastější pseudonym) např. už v rámci slavné komiksové série „Rubrique-à-brac“ z roku 1968 pro časopis „Pilote“. (Willy Kufalt)
- Ústředního vypravěče filmu namluvil známý francouzský herec a dabér Roger Carel. Hlas dítěte v kreslené sekvenci patří zase Nathalii Serrault, tehdy 10leté dceři herce v hlavní roli Michela Serraulta (Louis). Ve filmu je rovněž slyšet hlas Claudea Dasseta, který namluvil zprávy o aktuálních politických událostech znějící z rádia. (Willy Kufalt)
Doktor Galipo je naštvaný, diabolský plán je deravý. Martinet si užíva doživotnú rentu a čas im zatial uteká. Toto je mala ukážka jedného hudobného doprovodu v ktorom je jemno podané, že o čom celý film bude a práve tieto dve vety sú cítiť v každej scéne vo filme a to naozaj každej. Napríklad v gestách doktora , dialógoch, pohľadoch postav a naozaj v každom čo i len malom napredovaní príbehu, preto tato pravdivá a presná veta začína môj komentár. Chvíľku mi trvalo, kým som si zvykol a vzápätí aj obľúbil štýl rozprávania vo filme. Lebo je vyrozprávaný nielen postavami, ale hlavne vyprávačom, na ktorého hlas som sa vždy tešil, lebo som vedel, že príde s niečím vtipným, cynickým či sarkastickým. Naozaj ten jeho jemný a trefný výsmech hlavne rodine skoro dedičov bol unikátny. Maminka, stačilo niekoľko týždňov a dočkala by sa , tak strašne ho chcela prežiť. Je tu niekoľko pamätných scén, spomeniem, ale len dve, ktoré mi utkveli najviac v pamäti. Prvá bola tá, kde sa dôkladné pripravovalo na úkladnú vraždu, v tomto prípade úkladnú nehodu aj keď som vedel( tušil) ako to cele vystrelí, tak keď to naozaj tak bolo, normálne som sa musel spontánne zasmiať. A práve v tom je film fenomén, že i keď niečo čakáte a naozaj sa to tak stane i tak vás to odrovná a aj rozveselí. Druha bola sled scénok, ktoré mapovali Vianoce od roku 1932 až do roku 1939. To čo prislo tam mi vzalo dych. Inteligentne , kusavé, cynické a niekedy aj trpké debaty sa mixovali s krásne vizuálne vycibrenými scénami. Práve tato rekapitulácia Vianoc minulých bolo to najpútavejšie, čo film ponúkol. Keď prišla veta: Na svätého Jiri, krava vám cestu skriži, hned po tejto múdrosti zaznela hudobná znelka a konečne po niekoľkých desiatkach neúspešných predpovedí to konečne doktor Galipo dal. Uz som myslel, že sa toho nedočkám, ale ani tu ma režisér nesklamal. Michel Serrault hral užasne a mam také tušenie, či Rowan Atkinson trocha neprebral po postave Martinetovi niektoré gesta, boli mi dosť známe a myslím si, že som ich videl práve u Mr. Beana. M.Galabru ako "neomylný" doktor, ktorý chce za každú cenu dosiahnuť svoj plán bol dokonalý, naozaj som mu to veril. Tohto herca považujem za jednu z najväčších hviezd Francúzskej kinematografie a tu naozaj dokazoval, že som sa nezmýlil. Pri tých všetkých vtipných situáciách, sa, ale nemôže zabudnúť aj na fakt, že kostra príbehu ma smutný až pochmúrny tvar. Lebo náš dedko stále velebil svojich akože "priateľov", a oni sa celu dobu len pretvarovali a čakali na jeho skon. Že to vystrelí ináč ako si oni predstavovali , som už vedel pred filmom, kvôli totálne hlúpemu obsahu, ktorý , keby som na začiatku neprečítal až do záveru by som nevedel ako ten film skončí. A tak to pre mna už nebolo až tak nečakané, "dakujem" za to. Nepáčila sa mi tam podľa mna celkom zbytočná postava posledného potomka a to Noëla. Celkovo mi tam prišiel ako nepotrebný a ten ohňostroj už bol tiež si myslím trocha nepodarený vtip. Ale ani tento jeden neduh mi nemôže pokaziť nesmierne dobrý pocit z tohto filmu. I keď to dnes nie je na 5*, ale na silnéé 4* to je určite. () (méně) (více)