Shadwell

Tento film je jako Rubikova kostka; začnete, kde se vám zachce, začnete v kterémkoliv místě, začnete u muže, který si nevzal ráno antidepresiva, nebo u dítěte, co vypadá jak protáhlý šlem s paznehty, a vynoříte se se stejným pocitem, že Mazací hlava je ze své podstaty nesymetrická a že abychom čemukoliv porozuměli, musíme si ze sklepa donést vlastní interpretační nářadí.

Slušný viktoriánský westernový LARP, zajímavý trojím. Tak za prvý, místo svištění kulek tady svištěj emancipovaný rozmluvy. Za druhý tu zcela chyběj záporáci, stejně jako výrazný harlekýn na straně dobra, charismatický hero s kolty proklatě nízko a bondovskýma serepetičkama poschovávanýma po celým těle. To je ovšem chytrý způsob, jak zapojit všechny postavy do děje. A za třetí, všichni zúčastnění s vlasy jak chmýří bodláčí postrádaj estetiku ve xichtě - lapidárně řečeno - chlapi jsou oškliví a ženský jakbysmet. Vrcholem tamní pulpovosti jsou kurvy, který by měly spíš platit zákazníkům.

Umberto Eco chápe kýč jako dílo, které ke svým efektům vykrádá vyšší umění, ale toto vykrádání nepřiznává. Problém je, že řada lidí tyto kýče přesto pokládá za umění. I Fontána vytlačuje a falzifikuje opravdová umělecké díla.

Veskrze povedený bang-bang interview (čti: rvačky) jsou vyšisovaný skutečností, že není o co bojovat, neboť příběh je skrz naskrz prolezlý červotočem - především za ten závěr by pan scénárista potřeboval kopnout do zadku, až by poposkočil. Notabene je každá z postav (tygřic) ověšená pochybnou aspirací, která vyplouvá v konverzačních momentkách. Tož o půl hvězdu spořejší oproti Mortal Kombatu, zaokrouhleno nahoru za spořejší ošacení bojovnic.

Truffaut je milenec. A film (a především jeho realizace) jeho dívkou. Americká noc je potěšením z řemesla povzneseného nad umění (režisér je nucen řešit všední maličkosti). Samotný film ve filmu (Je vous présente Pamela) je tlačen do pozadí (Truffaut často stříhá trochu moc brzy, jako by chtěl působit dojmem, že scéna je nepodstatná) a skutečná dramata se odehrávají v životě, což je v souladu s tím, že pro Truffauta byla samotná natáčení minimálně tak důležitá jako výsledné filmy a především s hlavní otázkou Americké noci: Je filmování nadřazeno skutečnému životu? Truffaut je přesvědčen, že ano (ze snů ho neprobouzejí ženy, ani strašidla, ale vzpomínky na dětství, kdy strhal vývěsky na film Občan Kane). Teoretizování v Americké noci je prosté, Truffaut hovoří podle všeho srozumitelným jazykem, přesto je zde spousta skrytých detailů, jen je očesat ze stromu. Na to je ovšem třeba vysokého žebříku protkaného stupínky bezuzdné cinefilie. Ostatním (rozbalování zásilky knih s monografiemi filmových tvůrců - Buňuel, Bresson, Welles, Rossellini, Hawks aj. - je klíčem ke stromu poznání) nezbývá než vrátit hlavu a sledovat plody filmového ovoce ze země a spíše si je jen domýšlet.

Podobně jako Nostradamus, i Hra o smrti slibuje velké věci, naneštěstí většině slibů nedostojí. Úvod nadějí, závěr epifanií a uprostřed propast s mostem malátným a rozeklaným, až jsem si říkal, že kdybych film v půli utnul, o nic bych nepřišel. On totiž pan mostař McGuigan většinu přednášek z filmové režie promarodil, zatímco druhý z Paulů, samozvaný soudce Bettany, ztrácí na charismatu, jelikož mu ho zcizil Willem Dafoe, nepřiznané dvojče Miroslava Etzlera. A Gina McKee? U té je vše při starém - od ságy Forsytů se na její rozkošné tvářičce usídlil utrápený výraz a ne a ne odmigrovat.

Pátráni po Bohovi je výsledkem nejisté, zato smrt, ta je jistá až až: když je čas, odloží figur, chopí se pily a odřeže strom v kmeni.

Film plný velkých parních strojů, velkých strojů, malých velkých strojů a samozřejmě velkých malých strojů (těch zejména).

Několik problémů: jalový děj štosuje vatu; periodická kadence stínaných hlav tlumí divákovu zainteresovanost; konstábl Johnny Depp, sic kulantní, docela bez hloubky, ke všemu nezapadá komediant Depp do ponuré scénografie; svůdná Katrina okatě a dramaturgicky nešťastně šroubovaná do příběhu; bezhlavý jezdec nevyprofilovaný; a křiklavé kulisy nenasvědčují pokusu o parodickou reminiscenci, nýbrž kramářskému morytátu.

Otázka pro vnímavé. V případě války, jak by se chovali lidé hodnotící Salo kladně - jako svině, nebo zrovna ti by zachovali charakter? A na kterou stranu etického kyvadélka by se vychýlili lidé kritizující Salo? Odpověď naznačuje mé hodnocení.