Reklama

Reklama

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (747)

igi B. 

všechny recenze uživatele

...nebo odpad? Nepochopitelná provokace? Bezobsažná formalita? Homosexuální úlet? Levičácká moralita? Antifašistické poselství? Pohanské rouhání? Sadistická hříčka? Podobenství bez sdělení? Artistní nuda? Ztělesněné zlo? Vždyť proti některým současným filmům je tahle hříčka slabou polévkou! A tak komu a proč (!) tak vadí tohle spojení Sade-Pasolini? Byť ten Sade je zde vlastně jen >velmi volně< na námět... Lze vůbec tenhle film nějak >objektivně< hodnotit podle běžných - a navíc filmově-laických ! dnešních ! - měřítek? Lze jej hodnotit mimo kontext celé Pasoliniho tvorby a života? Proto jsem navzdory pokrytcům do zdejších statistik vložil ten nejvyšší počet hvězd... I když tenhle film chci vlastně nechat bez hodnocení... ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Těžko se k tomuhle něco píše, toto je v pravém smyslu slova kontroverzní film, jen tedy poddotek pro diváky, co tomuhle dílu dali odpad a dívají se na něj jen v rovině konkrétního vjemu, jistě, jako významově mnohovrstevnaté dílo může být Saló jen řetězec kontroverzních a nechutných obrazů. Už názvem je zjevná inspirace (ne přímo adaptace) pornograficky pokleslým literárním textem markýze de Sade. Součástí onoho názvu je ale i slovo Saló... Měli jste někdy tu snahu zjistit si, co ono tajemné slovo znamená? Jasně nás odkazuje k tomu, že jde o uměleckou alegorii, tedy o skrytí skutečného významu a vytvoření jakéhosi podobenství. Saló je totiž jméno pomístní - název italského městečka, kde sídlila Mussoliniho vláda Italské sociální republiky, jež vznikla po obsazení Itálie vojsky Wehrmachtu a SS v roce 1943. Tahle loutková vláda dosazená na příkaz samého Hitlera měla za cíl zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii - Němci obsadili Itálii, popravili kliku vládnoucí v období po Duceho svrhnutí a nastolili v zemi krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad široké masy civilního obyvatelstva... Právě kvůli tomu se zohavená těla Duceho i jeho milenky později houpala na traverze jedné milánské benzínové stanice... Stále ještě vám alegorický význam tohoto snímku uniká? (Každopádně i pro mne tenhle snímek jde za hranice toho, co jsem v umění ještě schopen akceptovat...) Podobné filmy: Vepřinec ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Pro naše první setkání s Pasolinim jsem si vybral jeho zde nejhůře hodnocený film, takže ano, očekávání nebyla z nejvyšších. Přesto to, co jsem dostal, předčilo skoro všechna má očekávání, ať už v kladném či záporném slova smyslu. Jde asi o to, zda (a jak moc) je divák ochoten na tuhle perverzní, nechutnou, cynickou, ale zároveň humorně absurdní (úsměv, ze kterého mrazí) hru přistoupit, a také, jestli v něm chce hledat nějaký vyšší režisérův záměr nebo ne (on si ho tam člověk může a nemusí najít). Film totiž nelze brát vážně a osobně si myslím, že ani on sám se tak neprezentuje. Hned úvodní kontrast mezi pohodovou hudbou, úsměvnými titulky a „náborem“ divákovi naznačí, že půjde o žánrově poněkud nevyrovnanou podívanou. A pak následuje změť zvrácené erotiky, fekálních výjevů a popírání morálních a lidských hodnot, to vše doprovázeno zastřešujícím násilím. A přestože snesu hodně a ani tento film mě svým obsahem nezabránil ho bez větších problémů dodívat, musím uznat, že třeba takové krmení psů, svatební hostina (člověk by čekal „mléčný koktejl“ a místo toho rovnou dostane „jitrnicový prejt“) nebo závěrečné mučení (oko, čelo a hlavně jazyk?!) je už poněkud přes míru a pro většinu diváků (zcela) neúnosné. V mém případě však šlo hlavně o zjištění, co všechno si někdo troufne ukázat ve filmu, a to mi opravdu rozšířilo obzory (navíc rok uvedení, 1975!). Zajímavá je ovšem také zvuková stránka, myslím tím třeba ty letadla a obecně i hudba (takhle použitou píseň z Carmina Burana jsem opravdu ještě neviděl). Celkově ne úplně jistý průměr, pokud se ještě někdy v budoucnu donutím na film podívat, hodnocení dost možná změním. „Co je příjemné, je i přípustné.“ ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Ač události ve filmu jsou opravdu extrémně zvrácené a nechutné, a několikrát mi při něm bylo přímo fyzicky špatně, nemohu mu upřít dusivou a beznadějnou atmosféru a hlubokou úvahu o šílenství zneužívání absolutní moci nad lidskými bytostmi. Nikdy dřív jsem ve filmu neviděl tak absolutní zlo schopné i těch největších zvěrstev, toho nejděsivějšího fyzického a hlavně psychického týrání - které nepůsobí nijak nadsazeně. Zasazení do období fašistické libovůle byl od Pasoliniho vpravdě geniální tah, kterým primitivně popisného de Sada pozvedá na úplně novou úroveň. ()

Superpero odpad!

všechny recenze uživatele

Největší kentus filmových dějin a rozhodně asi nejzvrácenější regulérní film, co jsem kdy viděl. Nevím, proč bych tomu měl dávat nějaké vyšší hodnocení, to už bych pak mohl hodnotit každé gay porno či BSDM video, co najdu na netu. Sebrat partu nějakejch hodně podřadnejch pornoherců a dát jim sežrat kupu hoven, mi prostě nepřijde jako nějaký extradruh umění. Nejhorší ale byli ty perverzní důchodci a zvlášť ten jeden jak furt na všechny vystrkoval řiť a byl z nich nejzvrácenější. Jedinný klad je možná ta dobrá hudba v posledních dvou minutách, škoda že dojem kazí upalování bradavek, genitálií, skalpování a spusta dalších "fajn" věcí. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (15)

  • Místo výkalů byla pojídána směs čokolády s pomerančovou marmeládou. (Kulmon)
  • Notoricky známá scéna, kde je mladá dívka donucena jíst exkrementy, byla Pasoliniho metafora na konzumní kapitalismus. (Ruuzha)
  • Stejně jako v Sadově románu je vše zapisováno do notesu, který trýznitelé střeží jako oko v hlavě. Mezi takovéto prohřešky patří i jen nepatrný náznak soucitu nebo něžnosti. (Zdroj: Daniel Molitor)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama