Kmotr

Konečně jsem pochopila proč je Zázrak v Miláně nejoblíbenějším filmem Miloše Formana. Pro mě je fim vybroušeným diamantem:)

V jednoduchosti se skrývá přirozená krása. Nádherný film.

Viděno znovu po deseti letech, za tu dobu jsem toho hodně nakoukala, zmoudřela, prozřela a našla mnoho odkazů v této televizní lahůdce pro zrak i sluch:). V každém městě se skrývají podivné, tajemné věci a Twin Peaks těmto městům vévodí, společně s 51.201 obyvateli, z nichž je dvaatřicet vyšinutých ryzých podivínů. V první řadě je pro mě Twin Peaks klenot Davida Lynché=Hitchcocka v nejčistší podobě. Téměř v každém dílu je možné najít odkazy a malé pocty na nejslavnější filmy Alfreda Hitchcocka, ale o tom se rozepíšu později, až opadne má fascinace a vystřízlivím.

O opravdových věcech, nenucené, je třeba vidět, slyšet a zamyslet se nad poselstvím - šířit ho dál. Film je o životě a kdyby Javier Bardem mohl a chtěl, vyfoukl by všem letošním (2011) nominovaným Oskara za mužský herecký výkon

Na počátku bylo slovo- většinou se to tak říká, ale v případě filmu Norské dřevo, byl na počátku filmový obraz, hudba a slovo až jako poslední. Adaptace slavné knihy o jejíž zfilmování bylo usilováno čtyři roky, je adaptací pocitů, které kniha vyvolává. Film je spíše vzpomínkou na knihu, stejně jako ona, mnoho věcí zatajuje a říká pouze obrazem,- v náznacích. Chladné zobrazení smrti, patří k vrcholům snímku. O smrti se nemluví, ale i tak je přítomna v atmosféře většiny scén. Tolik očekáváné Norské dřevo je zážitkem přdevším obrazovým, který často odkazuje na detaily přírody a lidské tváře. Obrazový vizuál jde ruku v ruce s hudbou, která vytváří prostor pro slovem nevyslovené myšlenky a emoce hlavních hrdinů.

I za pouhé tři hvězdy, které jsem udělila, musím vyzdvihnout několik scén. Především velmi originální příměr tíhy k obyčejné cihle, kterou musí každý, kdo někoho pohřbil v sobě nosit. Dianne Wiest, která se na této scéně podílela je pro mě sílou Rabbit Hole, která jde ve většině scén s emocemi na trh. Nejsem toho názoru, že film by hrál na emoce, nefér způsobem. Naopak vyrovnání se se ztrátou dítěte, je pro mě zde velmi přesvědčivé. Vyprahlost, kterou si většina postav nese v sobě, se dere na povrch nikoli v dialozích, ale v držení těla, mimice a pohybu v prostoru. Film by klidně mohl být beze slov.

Hřebej zatloukl hřebíček hlouběji než obvykle a to v tom nejlepším smyslu. Koněčně kroky některého českého režiséra směřují k jinému stylu kinematografie, který se u nás nepěstuje. Vyklíčil zde film, který je zajímavý jak vyzuálně, tak narativně. Především druhá polovina snímku otevírá zajímavé otázky, směřující k první polovině filmu. Udržení ,,ideální" rodiny, která je zevnitř sžíraná lží, nedůvěrou, posedlostí, citovou vyprahlostí, nevěrou...Jde především o udržení iluze za cenu nevinnosti, ale kdo je vlastně vinen?

Johanku jsem si představovala odhodlanou, vzdorující, bojující do poslední chvíle za svou víru a přesvedčení. I přes jiné zobrazení charakteru hrdinky, na mě film udělat velmi silný první dojem. Renée Falconetti obklopená muži a jejich otázkami, které nemají podstatu. Slzy stékající po tváři, vyplavují nepochopení, křivdu, bezmoc, každá vráska je zářezem zrady, která na ní byla páchána. Nakonec jí v srdci zůstal jen ten, v kterého věřila. Odmítla náruč církve a raději zůstala sama s bohem. Ještě že film je němý, slyšet zvěrstva které si mezi sebou muži šeptají, puklo by mi fimové srdce.

Tento film člověka vede k zamyšlení se nad žebříčkem důležitosti priorit v životě, považuji ho za svou srdeční záležitost. Snímku o samotné podstatě soužití vévodí Lesley Manville v postavě nevyléčené optimistky Mary, která si mě získala stejným způsobem jako Poppy (Sally Hawkinsová) ve filmu Happy-Go-Lucky.

http://www.youtube.com/watch?v=lx1AHfKBX0g Na tento okamžik nezapomeň, V hrudi dech se mi zastavil, když jsi své světlo zhasla, ozařovalo tvoji tvář... Ztrácím stopu tvou, která mě pojila s jemnou krásou. Ta za tebou zůstávala, když jsi odcházela... Nesmělé náznaky, jež vysílá moje tělo, ať jsi kdekoliv. Danielo Já ztratil stopu tvou. Něžná krása jako opar zůstává za tebou, když zmizela jsi jako sen... Nesmělé náznaky, jež vysílalo moje tělo, ať jsi byla kdekoliv. Danielo Zůstaly bez odpovědi Danielo. Takové fimy já hledám. Fimy které se musí procítit, prožít a během nich přežít stupňující se mrazení na krku.