Kmotr

Nejde o zas tak moderní vyprávěcí formu, která by v první řadě zaujala, ale o filmařské řemeslo, jenž ve filmu hraje prim. Není tak decentní, že by v poklidu plynulo s příběhem, naopak, strhává na sebe pozornost brutálně neokázalou kamerou a neokoukaným střihem. Divák, který miluje zajímavý vizuál, si konečně může pochrochtat blahem a být podstěn, že filmový tvůrci točí snímky pro náročné publikum, které potřebuje o něco víc, než jen dobrý příběh. Korejský film je velkou výzvou, ve které není poražený. Ve které hráč i divák pouze získávají.

Znepokojující film, který divákovu mysl neustále aktivuje a jehož herci berou svým civilním herectvím dech. Jde o naprosto reálné zachycení jedné rodiny, která přijímá bezútěšnou skutečnost bez viditelných emocí. Děti, které obývají uzavřené prostory cestovního kufru nebo klaustrofobického bytu, prochází ve sto čtyřiceti minutách značnou proměnou, na jejímž konci opustí svůj dětský svět. Sociálně-kritický realismus se dere na povrch každým záběrem, který funguje bez hudebního doprovodu, pouze na bázi reálných zvuků, jenž dění na plátně umocňují.

Více o závodění ve formuli 1jsem se nemohla dozvědět lepším způsobem, než skrz tento špičkový dokument. Jeho přínosem jsou především archivní materiály, mnohdy nevkusně podbarvené vtíravou hudbou a často násilně střihnuté, ale ani tyto nedostatky, jim na zajímavosti neuberou. Dokument sebou nese základní informace jak o sportu, tak samotných závodnících a jejich vzájemné rivalitě. Senna neni filmem o životě geniálního závodníka, ale spíše o jeho kariéře, čímž dochází k tomu, že divák není znuděn dávkou nepodstatných informací z rodiného života Ayrtona Senny. Doporučuji delší verzi.

Hororový comeback se ani tentokrát nekoná. Insidious má zajímavou myšlenku, která se ke své škodě rozvíjí příliš pomalu a nevýrazně. Atmosféra by lépe fungovala při obsazení méně známých herců. Praskající smyčce či struny při lekačkách už jsou poněkud pasé a nepřítomné výrazy dětí taktéž. Prvky zvrácené fantasy ke konci filmu vyvolají místo mrazení, široký úsměv na rtech. Celkově je podívaná ztrátou času, lepší otevřít nějakou děsivou Kingovinu.

Druhá část nenaplnila moje očekávání, hlavně proto, že se stala reklamou na hollywoodské fráze a klišé, které narušují dobře vybudované sekvence. Nemluvě o závěrečném doslovu, při kterém jsem se cítila trapně víc, než maskéři z usa. Doslovem se film přihlásil ke své snaze být věrnou kopií knihy, což v posledních dílech úspěšně porušoval a dařilo se mu, aby fungoval jako samostatné dílo bez doslovné předlohy. Závěrečným přiznáním si režisér akorát pohoršil. Neskutečné vizuální zpracování bitev v trojrozměrném Imaxu, film nezachrání. Příliš hluchých momentů, žádné emoce, málo časového prostoru pro některé scény. Doporučuji vidět v kině Imax (i když děsný dabing) a dát před druhou částí tu první. http://www.pottermore.com

Almanya - vítejte v Německu není špatný film, ale není pro každého. Téma migrace a imigrace je zde podáno úpřímně s nadsázkou a humorem. Podařilo se velmi dobře propojit odlišné generace, které spojuje stejná kultura a tradice. Člověk musí znát odkud pochází, jak hluboké má kořeny, aby věděl, kdo vlastně je a v co má věřit. Komedie je pro mě příliš barvitě vyprávěná, lapidární, na debut celkem povedené, ale autorka postrádá intuici pro délku scén a jejich neustálé opakování.

Vyprahlé místo v Údolí smrti si pro život zvolilo třicet pět obyvatel. Ti žijí ve ,,městě" Darwin, kde je nikdo nesoudí, kde mohli najít sami sebe, vyrovnat se s minulostí a smířit s lidským údělem. Začátek dokumentu má rychlý spád, zajímavé příběhy, silné momenty, hlubokou sondu do lidského nitra, ale druhá polovina již nerozvíjí témata té první. Velkou sílu má tento dokument v samotných protagonistech, kteří na klidném místě našli klid v duši.

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný.

Jde o nepříliš originální poctu béčkovému mistru Rogeru Cormanovi a jeho exploatačním filmům. Přínosných informací je v dokumentu málo, jediným co drží snímek od dvou hvězdiček jsou výpovědi absolventů tzv. „Cormanovy školy“, crazy hudba a ukázky z filmů.

Film z Hollywoodské továrny na lidské a milé filmy, které dokáží unudit a uspat. Šablona byla střižená přesně podle pravítka, bez jediné odchylky, která by mě posadila do sedačky nebo roztáhla pusu od ucha k uchu. Film o morálním poklesu společnosti, ekonomické krizi a boji o vlastní místo na slunci v paměti příliš dlouho nezůstane.