vendysek

Film je věnován filmovému historikovi a restaurátorovi Henrimu Langloisovi a jeho pařížské filmotéce.

François Truffaut tvrdil, že Ukradené polibky natočil především proto, aby vydělal na svůj chystaný snímek La Sirène du Mississipi, konkrétně na odkoupení práv k jeho knižní předloze Cornella Woolriche alias Williama Irishe. Toto literární zaujetí se tedy pochopitelně dostalo i do tohoto projektu, v jedné scéně si totiž hlavní hrdina čte právě tuto knihu.

Snímek ač nijak neuspěl u diváků ani odborné kritiky, tak byl roku 1984 v Berlíně nominován na Zlatého lva, kterého si nakonec odnesly Love Streams Johna Cassavetese.

Za kamerou stál dvorní kameraman Ingmara Bergmana, mistr Sven Nykvist.

Toto téma bylo již před Fosseho režijní derniérou na stříbrném plátně zfilmováno, a to Gabrielle Beaumontovou pro televizi NBC v roce 1981.

Film byl natočen podle společensky kritické povídky Heinricha Bölla (nositele Nobelovy ceny za literaturu) z roku 1974. Böll na vlastní kůži pocítil to, o čem píše, a v názvu povídky odkazuje na podobně kriticky vyznívající povídku "Zločincem pro ztracenou čest", jejímž autorem je Friedrich Schiller.

Režisér vycházel z velké části především z novinového článku Teresy Carpenterové, který byl později dokonce oceněn Pulitzerovou cenou.

Ve filmu si sám sebe v epizodní roli zahrál Kieślowského polský kolega filmař - Krzysztof Zanussi. Navíc je zde promítán jeho snímek Ochranné zbarvení.

Zanussiho celovečerní debut je jedním z prvních filmů, které jasně směřují k velkému nástupu polského kina morálního neklidu.

Pro drama netypickými způsoby se režisér snaží navodit realistickou atmosféru - hlavní úlohu Jana svěřil neherci Janu Myslowiczovi, nevyužívá umělého osvětlení a velké množství dialogů vzniklo až improvizací na place.

Volker Schlöndorff Ztracenou čest Kateřiny Blumové natočil společně se svojí ženou Margarethe von Trotta. Ačkoli to byla její filmová premiéra, ihned se zařadila po jeho bok jako představitelka nového německého kina, a nadále tvoří čistě individuálně.

Pro většinu fanoušků byl ještě donedávna tento prakticky za normálních okolností nesehnatelný snímek asi největší neznámou ve filmografii herce Ala Pacina (v tomto případě i producenta), jelikož nebyl natočen pro klasickou velkou americkou kino-distribuci, o čemž svědčí už samotná jeho premiéra, která se konala u příležitosti tematického semináře v New Yorském Muzeu moderního umění. Naštěstí pro jeho skalní přívržence byl vloni v létě uveden ve Spojených státech na nosičích DVD.

Herec Daniel Day-Lewis (Christy Brown), který je znám svým zápalem pro sžití s rolí, strávil celé natáčení na invalidním vozíku a nezvedl se z něj ani během vlastního osobního volna.

Snímek, jenž jako obvykle u komornějších Kurosawových filmů doplňuje hudba Fumio Hayasaky, vznikl začátkem roku 1950 pod legendární japonskou filmovou společností Shochiku a stal se jednou z prvních spoluprácí pověstné dvojice Kurosawa - Mifune.