dO_od

// Předem se omlouvám za dlouhý komentář - tentokrát je to osobní. Nicméně nezlobte se na mě, ale není to tam. Klidně se tu dál budu bít za kvality Muže z oceli a vůbec mi nevadí stát si za tím, že Batman vs. Superman je fantastické superhrdinské drama, ale v Lize to Zackovi prostě neklaplo. Jeho ultimátní příšerně roztáhlá čtyřhodinová verze napravuje mnohé chyby Whedonova sestřihu, jako například odstranění dementního humoru, lepší prokreslení postav a především zápletky (krabice, Anti-hmota i Darkseid to fakt potřebovali), nové finále pak funguje desetkrát lépe jak to původní, jenže k čemu to všechno je, když mezitím režisér za každou spravenou věc vyrobil jednu novou chybu. Tak například písničkový soundtrack je totálně mimo, nehledě na to, že si vlastní song plno sekvencí ani nezasloužilo. U některých zpomalovaček si člověk klepe na čelo a to rozdělení do kapitol tady byla taky naprostá zbytečnost, vlastně se tím ta stopáž jen rozbíjí a vy marně přemýšlíte, co tím chtěl Snyder vůbec říct. Stejně tak nepochopím, jak režisér, jemuž jdou nejlépe akční scény, může považovat čtyřhodinový komiksový film s minimem superhrdinské akce za dobrý. Něco jiného by to bylo, kdyby se tahle verze rozdělila na dva filmy, jako Infinity War a Endgame, nebo první a druhá část finále Harryho Pottera. S klidem bych prozíval první část a pak si dosyta užil tu druhou. A kdyby z toho byla rovnou trilogie ještě s tím, na co film teasuje v závěru, možná by všechno to budování a nastiňování za to na konci stálo. Jenže takhle je to příliš dlouhé, příliš prázdné a příliš nezajímavé na to, aby vyšly na povrch jakékoli emoce, nehledě na to, že veškeré ty dobré momenty jsou okamžitě zastíněné tím, jak matným dojmem ten celek působí. Ano, Zackova verze je o fous lepší jak ten omyl, co šel do kin před tím. To z toho ale pro mě bohužel pořád nedělá dobrý film. Velká škoda.

// Představte si komorní story o lásce, válce a drogách, teď si ji představte celou natočenou jako rozmáchlou americkou odyseu jednoho dospívajícího muže, přidejte epický soundtrack Henryho Jackmana, neskutečně stylovou režii Anthonyho a Joea Russoových, která je místy snad až zbytečně moc cool, což je tak sebevědomý přístup, že je za to snad žeru ještě víc, přidejte fenomenální výkon Toma Hollanda, který by si tady normálně šel pro Oscara, celé to sestříhejte do dvou a půl hodin, a máte jedinečný, podle některých možná příliš ambiciózní film, jenž si já osobně hodlám s chutí ještě párkrát pustit, jenom abych docenil veškeré jeho nenápadné nuance, případně znovu ocenil ty zatraceně nápadné. Velká paráda a klobouk dolů, že tohle vyšlo zrovna na Apple TV+, podobně živý obraz války a následných dopadů na člověka tady už pár let nebyl. Poprvé za pandemii mě pak mrzí, že jsem něco nemohl vidět na velkém plátně. 9/10

// Football is life. Ohromnej doják, kterej člověk zhltne na jedno posezení, pobrečí si, nabije se u toho a pokud už to dávno neudělal, konečně si právem zamiluje Jasona Sudeikise. P. S. ten soundtrack je boží. 10/10

// Filmové cvičení spíš než plnohodnotná tvorba, ale zatraceně poctivé a upřímné, takže je z toho nakonec přece jen i něco víc než zapomenutelná lockdownová anti-romantika. Víc Zendayi prosím. 7/10

// Netflix nabídl, já byl línej to vypnout, a těch 43 minut, co jsem zažil, se dá jen stěží popsat. Ale stejně to zkusím. Takže máme tady dreamy doktora #635, který tentokrát šéfuje rovnou celé nemocnici. Ta je zároveň obřím multistřediskem pro všechny další pohotovostní služby (a spin-offy). Dreamy doktor s příjmením Goodwin (oh god) hází láskyplné pohledy na ostatní doktory i pacienty, zároveň ale dává jasně najevo, že hodlá využít svoji pozici především k boji s celým zdravotnickým systémem USA (kudos). To by asi v realitě zahrnovalo především spoustu papírování a politikaření, a minimum pobíhání po nemocnici. Ale ne v případě tohohle dreamy doktora! Goodwin totiž dokáže být všude, někdy dokonce i na více místech naráz. V jednu chvíli tak sleduje pacientku s Parkinsonem, hned po ní pacienta s Ebolou (vážně), následně ruší vyhazov jednoho z kardiochirurgů, kterého předtím sám vyhodil, pak zase přemlouvá hvězdnou doktorku, aby přestala dělat rozhovory s Oprah, a začala zase léčit pacienty, do toho řeší případ zneužívané náctileté holky, a aby toho nebylo málo, jeho vlastní manželka, se kterou čekají dítě, ale z nějakého důvodu spolu nežijí (dreamy doktor byl moc dreamy a tak kladl dobro ostatních nad své vlastní, taaaaak šlechetné), mu záhy rovněž skončí v nemocnici. A on je pokaždé u všeho připravený zasáhnout a zapojit do práce svá dreamy kukadla, aby silou čistého dobra pravidelně zachraňoval situaci. Jako je to naprosto ujetý, ale jednu věc tomu nelze upřít. Ten seriál má fakt všechno, co by podobný seriál měl mít. Takže naprosto chápu, proč se to dočkalo už celkem tří (!) sérií. Já to každopádně balím a pár let zase nechci od NBC nic vidět, ať už se mě k tomu bude Netflix snažit dotlačit sebevíc. Příště se pro ten ovladač natáhnu!

// Nemůžete točit dvouhodinový dokument o depresivním teenagerovi a čekat, že z toho vyleze kdovíjak zábavná záležitost. Billie má talent, je autentická, je taky pořád strašně mladá a ty zajímavý roky teprve přijdou. Všechen úspěch, co sklízí, je zasloužený, tenhle dokument ale nemá na takovou přestřelenou stopáž ani omylem dost materiálu, takže jestli máte hudbu naposlouchanou - což byste fakt měli - klidně ho vynechte a počkejte si až na ten další. 5/10

// WandaVision začíná mít nebezpečně blízko ke kvalitám předloňských Watchmenů. Not quite there yet, but f*cking close.

// Dejme tomu, že to byl jen úlet, jen zoufalé cvičení uprostřed pandemie, experiment, který nevyšel, protože kdybych na tenhle film vzal dnešní standardní filmová měřítka, musel bych mu napálit odpad, a to mému oblíbenci, co mi dal takové klasiky jako Proutníky, Agenta bez minulosti nebo Mr. & Mrs. Smith vážně dělat nechci. Anne Hathaway to slušelo, to je ale asi tak vše. 3/10

// Jedna noc, čtyři ikony hnutí za občanská práva a sympaticky upřímná a emotivní konverzace o tom, co se musí ve společnosti změnit. Čelist vám z toho nespadne, ale pokud se alespoň trochu zajímáte o kulturní a společenské události 60. let, budete s touhle fikcí více než spokojeni. 8/10

// Atraktivní námět přetavený do průměrné kriminálky, v níž se režisér a scenárista John Lee Hancock celou dobu snaží zakrýt fakt, že jeho příběh vlastně vůbec není tak chytrý, jak se celou dobu tváří. Denzel Washington i Jared Leto dělají, co můžou, ani oni ale z téhle plytké záležitosti nevytáhnou víc, než obyčejný zapomenutíhodný thriller. Bohužel. A to jsem se fakt hodně těšil. 5/10