vesper001

Základ rodiny je okouzlující romantický film, během kterého se nepřestanete smát! Skutečně. Nemůže skončit, co nezačalo. Stvořil to Bezducha k obrazu svému. A jaký z toho mám pocit? Stojíte na rušné ulici, kolem vás jsou domy, výkladní skříně, stromy, pestré barvy, tvary, zvuky, vůně, lidé, zvířata i rostliny… a vy upřeně hledíte do kanálu. Doufáte, že na hladině té tekutiny na dně se na vteřinu zableskne slunce, které spíš jen tušíte nad svou hlavou. A když se tak stane – je to kanál. Co byste chtěli.

Myslela jsem, že to bude další prima western s Yulem Brynnerem, Eli Wallachem a dalšími prima herci a místo toho – staré dobré ruské časy. Keep dreaming. Aspoň, že jsou tam koně.

Ty woe, Yvesi, vždyť ty jsi chytrej kluk, ty divochu, ty woe! Tak jak jsi moh´ jít do takový bažiny, draku? Italský typ komedie, obsazený francouzsky (Yves Montand je co do hereckého naturelu totiž čistokrevný Francouz), no neklape to. I pro Catherine Deneuve pořádný skok stranou, ledová kráska v divočině nemá co dělat, protože se se už na začátku začne rozpouštět jak kostka ledu, nedokonalý mejkap, rozcuch a dokonce zmuchlané šaty… to je skoro jako by Belmondo hrál líného Honzu. Divocha jsem viděla dvakrát a nelíbí se mi čím dál víc.

Ha! Anthony Ceblb Ferrante potřetí naládoval hnojometné (vlastně parybné) dělo a následky jsou strašlivé. Tisíce ulítlých zubounů a stejný počet unuděných diváků. A když už nemůže být hůř – ale ono vždycky může. Závěr mě na čas vyléčil z choutek na žraločí filmy.

Dravý žralok lidožravý vzbudil se – a rozežraný. Hravě sráží vrtům hlavy, žral a žral by – to ho baví. Hodinu čekáte na banány a pak zjistíte, že jsou smradlavé a shnilé. Jdete domů s prázdnou síťovkou a připadáte si… blbě a bezzubě. Začínám mít dojem, že čím víc mega, tím víc omega. Když si pustíte film, který je od pohledu megablbost a přesto zažijete megazklamání, je to megablbě. Bohužel doposud nebylo jednoznačně prokázáno, že megalodon vyhynul, při troše smůly se s ním tedy můžeme otravovat ještě pár milionů let.

Jeremy Irvine hraje jezdce, hádejte, koho hraje Benedict Cumberbatch? :))) První polovina ujde, scéna s chomoutem je hezká, ale pak to jde od pěti až k absolutnímu dnu. Okovaný myslitel zastaví tank, probíhá se po zákopech, aniž by po něm někdo střelil nebo ho snědl, tak budiž… ale zbytečná surovost scény s ostnatým drátem a navazující patetická bomba mi málem vykroutily hlavu z pantů. Nebylo ublíženo žádnému zvířeti? A co nebohý koník, kterého ten dobytek režisérská dotáhl na premiéru? Ten si film užil asi stejně jako já.

Desatero přikázání z roku 1956 má sice k biblické předloze dál, ale ke skvělému filmu mnohem blíž. Příběh: hm / Akce: kde? / Napětí: ne / Humor: nepřítomen / Triky: no comment / David Suchet: Ano! Ale s fousy. Dramatickému příběhu s obrovským potenciálem úplně chybí dramatičnost i atmosféra, jako když přes písek nevidíte v knize na písmenka. Vědecky řečeno, stojí to za starou belu.

Kterak jeden právník k rozumu přišel a začal se starat nejen o svou prestiž a o prachy, ale i o koně. Koňské filmy obvykle jedou po prověřené dráze klasického schématu, kdy lidský hrdina je nadšenec a se svým zvířetem buduje vztah a kariéru, před konečným triumfem vymele, aby kamera nestála, a všichni jezdí šťastně až do smrti koně. Pierre Durand je ale velkou část stopáže tupý, arogantní fouňa, který náhodou umí trochu skákat a Jappeloup malý nepochopený koník, který se projevuje jen tím, že trpělivě vyhrává, a čeká, až Pierre spadne na kokos a pochopí, že Jappeloup není závodní auto. Je tu vážně dost pádů, přesněji, kdo nepadá, v příběhu si moc neškrtne. A Daniel Auteuil v roli žokejského guru potěší skoro stejně jako těch deset koníků, co hrálo hopíka Jappeloupa.

Matt Damon si chtěl zajezdit. Dobře, no, ale proč se na to musíme dívat?

Banality s. r. o. uvádí Návrat divokých větrů.