vesper001

Otřesný film o týrání psa. Výrobci zvířecí módy se zatím marně dožadují jeho zničení. :D

Svět koňských dostihů a soutěží znám jen z filmů a knih, ale připadá mi podivně pokroucený. Nelíbí se mi, že se zvířata používají jako stimulanty vzrušení lidských diváků. Koneckonců lidé mohou závodit sami, když tolik chtějí. Koně samozřejmě běhají rádi, ale nemohu se zbavit pocitu, že v tomto nóbl prostředí mají větší význam dámské klobouky než zdraví a životy zvířat. A co opravdu nesnesu, je vidět, že byl nějaký tvor zbytečně obětován pro lidské povyražení Podobně odsuzuju cirkusy, rodea i hony. A každý smutný příběh, navíc sugestivně natočený jako tento, mě v mém přesvědčení víc utvrzuje. Chudák Ruffian. Umřít pro zábavu mi připadá hrozné.

Ou-haha! Hrozný to je. Afektovaná městská nanynka s věčně povzneseným výrazem přijde obšťastnit venkovskou rodinu svou rozkošnou přítomností, oslnivým fotografickým talentem a spasitelskou vizí. Nebýt pár hezkých záběrů koní a vtipných padouchů („Na myšlení jsem tu já, vy byste si ublížili.“ nebo „CHCI pytel mrkve!“), bylo by to k zakobližkování.

Řehtající fata morgana. Doufám tedy, že to nebyl film.

Jak si způsobit zklamání a zůstat s ním úplně sám. Škoda, že se film neodehrával celý v bazénu a já nemám tři řady zubů a velký hlad. :(

Obchod se zbraněmi špatný, špionáž dobrá. Ale koho zajímá etika. Hlavní je násilí, brutalita a dostatek vražd. Nu, násilí tu je, ale svět jeho dodavatelů je velmi dekorativní a šéfové si neradi špiní ruce tělními tekutinami. Obchodník se smrtí nezabíjí sám, mučení nařizuje a sníží se tak maximálně k opatrné facce. Špionek je naopak chlapec pro všechno. Prostředek na špinavou práci, boxovací pytel, spojka i hodinový manžel. Lokace jsou nádherné, taková cesta kolem světa za šest hodin a obsazení? Kdyby Pinea hrál Daniel Craig, měla bych problém, Tomík Hiddleston je ale zatím jen takový Bond-batole. Roper, to je jiné kafe. Sponzoruje válku a jeho druhé jméno zní jako ruský osel, ale co má být? Jeho podezřívavý pohled by mě rozbrnkal mnohem víc než teplý korkorán nebo nějaká gorila. (Toma Hollandera nemám ráda z mnoha závažných důvodů. Máme narozeniny ve stejný den a jsme stejně velcí.) A pak tu máme Roperovu šťastnou ženu, která se bůhvíproč chová jako týraná, i když jí lze ledacos závidět, a agentku, která je těhotná, abychom se o ní báli (a protože je těhotná). Vzhledem k tomu, kolik seriál posbíral cen, mě konec nepřekvapil, ale aspoň potěšil jistou uhlazeností, která je ostatně pro noční recepční typická. Snesla bych pár sérií navíc.

Pravá zrzka a Pravá blondýnka. Najděme deset rozdílů. Zrzka se chce stát právničkou, ale redaktorkou. Nemá čivavu, ale zelený šál. Nemá tlustou, ale hubenou kamarádku. Hm… Deset rozdílů? Sorryjako. Ale obě holky mám docela ráda.

Taky si často představuji, coby kdyby. Kdybych ne/řekla, ne/udělala to či ono, ne/byla tam či onde, všechno by bylo jinak. ANO. V tom je ten problém. O teorii chaosu a souvislosti motýlích křídel v Brazílii s tornádem v Texasu jsem četla už před časem, ale nikdy jsem nedomyslela, jaký to může být ve skutečnosti hukot. Obrovský. A pocit z filmu? Beznaděj. Když se to vezme kolem a kolem, každý další krok je z určitého úhlu pohledu chyba. Neudělat ho – taky chyba. I že teď někde jste a dýcháte, definitivně mění milion dalších věcí. Tohle je dobrý způsob, jak zmagořit. A teď mi prosím ještě vysvětlete: co má hrome znamenat ten český název?! I kdyby se to jmenovalo KDYBY, neznělo by to tak pitomě.

Daleká cesta za spravedlností. Sympatický odsouzený a chraplavý spasitel, oba ke svým údělům přišli jak slepí k houslím. Příběh se dlouho kodrcá prašnou cestou plnou hrbolů, až ke konci najede na prázdnou dálnici a pořádně práskne do koní. Pokud se probudíte, dodíváte se s pocitem, že ten film stál za to. Jen si jaksi nebudete s to vybavit, jak to začalo a pokračovalo, ale co už…

Dr. Chance má stejně zvláštní jméno jako Dr. House. A taky je diagnostik, jen obráceně. Oficiálně se zabývá duší (především svou) a neoficiálně těly (převážně jinými). Jak pomalu zabředává do zapeklitého případu bipolární blondýnky, přátelství s barbarem-mentorem D a rodinných trablů, stává se z kořisti s temnou minulostí dravcem, který pustí svou temnou stránku na svobodu. „Kde končí osobnost a začínají neurologické poruchy?“ No a co je hlavní – Hugh je pořád nekorektně fantastický. ♥