HAL

Obstarožní James Bond vs. Sandokan v Indii plné krásných žen. Chobotnička je jen další z průměrných Bondovek - relativně celkem slušná zábava, ale nenadchne... a díky místy přehnaně připitomělým fórkům (Tarzan...) občas i naštve. Naštěstí ale oproti minulému dílu má alespoň nějaký rozumný děj který dává smysl. 7/10

Podobně jako Flipper jsem omylem nejprve shlédl druhou a až pak první část seriálu... nepoznal jsem to. Nemám problém s tím sledovat filmy které jakoukoli snahu o klasickou naraci nějakého příběhu ostentativně ignorují, ale pak od nich alespoň očekávám nějakou zajímavou myšlenku, emocionální působivost, nebo alespoň zajímavé prostředí či humor. V Quiet Country Cafe jsem bohužel nenašel nic z toho... jen pěkné, avšak bezobsažné obrázky plynoucí velmi pozvolnou rychlostí. 6/10

Artově pojatá zpověď několika žen o praktickém životě pod Islámským řádem. Značně sarkastické, značně cynické, značně blasfemistické... a značně pravdivé. V kontextu s vraždou Van Gogha je to ideální lék na sympatie k této kultuře, ergo náboženství na kterém stojí.

Životopisné filmy mě nudí, starší filmy Darrena Aronofskyho mě nezaujaly, nesnáším wrestling. A přesto je Wrestler vynikající film - pro mě zatím asi to nejlepší co jsem z loňského roku viděl. Civilní opus o krutosti života a jeho sklonku, bez příkras a zjednodušení filmovými klišé... jen prostý, ale hluboký pohled na jednu zdaleka ne dokonalou lidskou duši. Díky bohu to ani není jen další životopisný film, žádné klasické a nezajímavé vyprávění o cestě z nuly na vrchol a zase zpátky. Jen krátký úsek z doby, kdy už vůbec o nic nejde, nedá se už nikam šplhat... jen držet se posledních věcí, které člověku ze života zbyly - bez poselství, bez oslavování, bez doslovného konce. 9/10

Vynikající koncert nejlepší kapely všech dob - překonává všechno co kdy mohly nahrát jiné rockové kapely takovým způsobem že ty potom vypadají jako výběrovka Evy a Vaška. Co ovšem nepřekonává, je starší live záznam Nine Inch Nails - absolutně geniální And All That I Could Have Been. Ten už holt svou živelnou dravostí a syrovými emocemi prýštícími z každého tönu, z každého záběru, překonat nejde. Nejenže Trent, tenkrát ještě mocně podporovaný heroinem, nevypadal jako ošklivá hrouda masa které se blíží teď, ale taky mu všechny ty hnusné pravdy o životě šly tak nějak upřímněji od srdce.... Beside You In Time je až příliš vymazlené... nechybí tu špína a krutost a drásání duše, ale už toho není tolik. Ale to jen ve srovnání s jejich starším koncertem, jinak jsou to pořád geniální NIN - aby bylo jasno.

Pověst "Ringu" je doslova všeobjímající, vzhledem ke gigantickému množství populární J-hororů remakovaných v americe se dá říct že ještě mnohokrát překonala pověst přehypovaného Blair Witch Projectu - právě proto je tak těžké dívat se na tento film poprvé v době kdy už ho zná i každé druhé nemluvně. Mé očekávání nicméně bylo sice značné, ale ne tak přehnaně abych film, jen díky faktu že mu nedostál, musel úplně odsoudit. Takže horor to není špatný, ale o žádný zázrak se prostě nejedná a opravdu silné scény nabízí snad jen dvě. Ve zbytku děje, ačkoli se pravidlům filmové logiky nijak nevzpouzí a ani se nesnaží zaujmout lacinými triky, jde jen o místy až nepříliš nezajímavou mysteriózní detektviku. Každopádně v japonsku vzniklo i několik mnohem lepších hororů - například Kairo. 7/10

Stárnou mládnutím je zvláštní úděl, přímo determinující odevzdanou povahu člověka jím zasaženého. Z tak absolutní odevzdanosti plyne jediné - žádné velké drama se nekoná, nikdo nebude předvádět duši ohlodanou emocemi až na kost... ale i nedramatické příběhy občas stojí za to slyšet celé od začátku až do konce, i když by mohly působit nepříliš strhujícím dojem. Už proto že Podivuhodný případ Benjamina Buttona se ani nesnaží strhnout, nepokouší se ždímat slzy do poslední kapky, smutný osud všech postav netlačí do popředí jako něco nuceně dojemného, ale prostě fakt nad kterým není třeba se příliš rozčilovat. Nesklouzává však ani do krutého cynismu reálného "nefilmového" světa - toho ve kterém stárne a umírá každý normálně, v osamění stařeckého věku a bez smíření se se světem. Button není film nijak závratně hluboký, ani myšlenkově, ani citově, a velkým opusem je snad jen pro řemeslnou vytříbenost svého autora, ale jako dobrá melancholická romance a lék na špatnou náladu zafunguje určitě. Jeho podobnost ve způsobu vyprávění s Forrestem Gumpem je nevyvratitelná, avšak ne příliš důležitá vzhledem naprosté odlišnosti pocitů které film vzbuzují, či se o to snaží. A když už, tak je to Forrest Gump prodchnutý smrtí. 8-9/10

Extrémně přehnaný splatterpunk předkládající jednu vyšinutost větší než druhou, ale k jatkám přetékajícím všemi tělními tekutinami nepřidává ani aspoň trochu zajímavý příběh, ani žádnou myšlenku, ani více než jen velmi malé množství opravdu vtipných momentů, takže je jeho sledování docela únavné. Nejen díky místy silně amatérskému natočení mi tak mnohokrát připomněl, že bezmyšlenkové porcování lidí je zábavné v krátkométrážním provedení (například Bagman - http://www.csfd.cz/film/228523-bagman-profession-meurtrier-le/), ale ne v dvouhodinovém celovečerním filmu. Díky aspoň za ty "Verhoevenovské" reklamy na žiletky či policii. 5/10

Clint Eastwood je starý, velký bílý američan. Nasraný na všechny okolo a vyžívající se ve své osamělosti. Nemá rád své děti které stejně nezajímá nic jiného než to co podědí, nemá rád všechny ty barevné smrady ze sousedství co mu otravují ovzduší, nemá rád novinky a řád světa ve kterém už se vyrůstá a žije úplně jinak než jak vyrůstal a žil on sám. Je to prostě úplně normální důchodce zocelený tvrdým životem a válkou o které moc rád vypráví a se kterou srovnává všechno s čím se v životě setkává. Tedy... ne Clint Eastwood samotný, ale jeho postava která se tváří až moc autobiograficky na to, aby to bylo jen exaltované herectví. Jenže jeho nasranost a drsnost mu nevydrží dlouho, protože najednou začne zjišťovat že ti rákosníci jsou vlastně hodní a vaří dobré kočky, ten gerontofilní kněz je vlastně supr kámoš, že by tomu klukovi co mu kradl auto mohl dělat tátu a že být nasraný důchodce je tak uncool, že se místo toho radši změní na hodného pohádkového dědečka kterého mají všichni rádi... což jinak zajímavý film mění na rozbředlou patetickou omáčku o umírání, plnou schematických a plochých postaviček, a s hromadou klišé které i z jinak solidně zahrané hlavní postavy dělají místy až směšného panáka. 7/10

Ritchie je zpátky a s ním ty pravé "Tarantinovky v Britském hávu", jaké představil ve Sbal prachy a vypadni i Podfu(c)ku. Sice už ne s tak zběsilým drajvem, ale zato s větší režijní vytříbeností. 8/10