HAL

Pohodová akční naháněčka zkorumpovaných policistů s černými gangy a jednou naivní holkou. Díru do světa to neudělá, ale ani ničím neurazí. Obzvlášť herci jsou přesní, Frank Grillo evidentně už nikdy v životě nic jiného hrát nebude, a Naomie Harris je přesně tak sympatická, aby se jí i takhle dušínovský charakter dal sežrat. Hlavně když ji chtějí zabít fakt úplně všichni, a střílí se okolo v množství mnohem větším, než by člověk od kriminálky čekal. Jen v té druhé polovině je potřeba fakt hodně usilovně nepřemýšlet nad tím, proč ten gordický uzel intenzivně vyhrocené situace nerozetnou prostě tak, že někomu zatelefonují. Holt v sedmdesátkách to měl tenhle typ filmů jednodušší, nikde žádný mobil který by scénárostovi mohl nabourat zápletku, nikde internet a přímé přenosy, a navíc ty vztahy černých gangů a policie byly taky ještě o level ostřejší. 7/10

Je to krásné. Pokud jako krásno dokážete ocenit pomalu tekoucí psychedelické temnobrazy doprovázené dark ambientním noisem, a příběh o tom, že když taťkovskému Nicolasi Cageovi parta hipíků a SM motorkářů upálí ženu, tak se budou dít věci. Jako by jste filmy Daria Argenta polili černou barvou a pouštěli čtvrtinovou rychlostí. Jen by se na to upalování nemuselo čekat celou hodinu, člověk k tomu pak může snadno začít i docela chladnout. 7/10

Solidní navázání na skvělé série z Kolumbie - v polovině se děj začne trochu rozpadat pod spletencem linií a postav, ale to brzo přejde a poslední díly už jsou zase slušně soustředěné. Jen už to není takové drama, a s tak zajímavým záporákem jako byl Escobar. Diego Luna si to herecky dává velmi dobře, ale jeho postava je tiše kalkulující šedá myš, a s tím se moc velké divadlo dělat nedá - a bohužel na ní není vidět ani nějaký zásadnější vývoj.

No sice se u toho zabavit dá, efektní to je nemálo a cool scén je na pohled přehršel, pravděpodobně se to trochu rozleží a ten děj pak bude v hrubém nástinu přijatelný - ale stejně jsem se během závěrečných titulků cítil tak nějak znásilněně. Abramsovi se povedlo něco, co jsem považoval za naprosto nemožné - zakončit SW ságu a k tomu dát i záběr na západ dvou sluncí na Tattooine, ale přitom dokázal že u toho necítím vůbec žádné emoce. Což je na SW velká tragedie, jakkoli to jako zábavný blockbuster relativně funguje. SW:IX je dokonalá ukázka toho jaké svinstvo dokáže nadělat toxický fandom. Po slušně vykopnuté Force Awakens, a odvážně a nepovrchně rozehraném Last Jedi, se vykašlali na jakoukoli autorskou invenci a vizi, posraní z reakcí fanoušků celý film pojali jako brutální damage controll. Fanservis prasil už Abramsovo první Force Awakens, ale tam ještě všechno podržel Kasdanův scénář a dokonalá představovačka nových postav. Tady už tohle není, jen producentský moloch Disneyho a Abrams - že ten neumí mnoho jiného než řemeslně sekat scény na efekt, a už ne dát jim jako celku nějaký větší smysl, to jsem věděl... ale stejně jsem doufal, marně. Připomíná mi to finální řadu Hry o Trůny - má daný cíl, ale tápe v tom jak se tam smysluplně a citlivě dostat, a k tomu dovysvětlit všechny otevřené věci z minulých dílů. Místo stručného dovysvětlování prostě bere tlustou fixu, a škrtá. Všechno co se nelíbilo nejvíc křičícím částem fandomu. Abrams s dalšími scénáristy všem těm z jakéhokoli důvodu naštvaným fanouškům jako malá poslušná děvka podrží, a co nešlo popřít a vzít zpátky, to aspoň zahrávají těžce do autu, nebo shodí jako vtip. Johnson byl auteur, suverén který měl vizi a nebál se posunout SW dospělejším a vnitřně komplexnějším směrem, což někteří dali, někteří ne, ale každopádně to bylo v Hollywoodském AAA filmu nevídané. Abrams je jeho pravý opak a už jen kvůli tomu zoufalému nedostatku odvahy mu nesahá po kotníky. I když čistou zábavu umí a jednotlivé scény jsou svižný rollercoaster. Jenže tohle není seriál, tohle má být film, má tu být gradující příběh s katarzním vyvrcholením. Vývoj charakterů, na kterém trilogie do teď stála se dostal na vedlejší kolej, a bere se to u něj tak jako v té Hře o Trůny prostě hopem. Všechno utíká šíleným tempem, akce je tolik až se pomalu stává ubíjející, postavy skáčí lokacemi tak rychle že se ani nestačí rozkoukat, umírají a oživují se jak na běžícím pásu, a silnou tenzi z toho na jakou stranu se v osudovém zápasu přikloní nahradilo tušení že je to celé vyloženě random, jen aby byl důvod pro další efektní scénu. A smysluplnost lore už čistokrevně nahrazuje "rule of cool". Není to tak debilní jako midichloriany, rozhovory Anakina s Padme, a high ground... ale sakra, místy už nechybí mnoho. Palpatin to odnesl nejvíc, tady je už vyloženě za blbé monstrum, Voldemorta bez charismatu... a přitom ten i v těch prequelech byl tak parádní postava, ach jo. Bezprostředně po projekci z toho mám dojem že Star Wars tímhle dílem spadly na úroveň Marvelovek, z "cinema" na "theme park", a to je mi fakt hodně líto. //// Po pár měsících - ne, neodleželo se to, je to prostě bolestivá sračka na efekt která vůbec nedává smysl, a co hůř, původně plánovaný scénář Colina Trevorrowa čistě navazující na Last Jedi byl mnohonásobně lepší. Nevěřil jsem že je to možné, ale toto opravdu je nejhorší díl Star Wars, horší než Jar Jar šlapající do hovna, horší než Anakin balící Padme. Disney tímto Star Wars zničil. //// A s každým shlédnutím je to horší a horší. O to víc když jsem teď viděl těsně po sobě toto i Return of the Jedi... a konečně jeho význam tak docenil naplno. Tak snad aspoň k tomu je TRoS dobré - rehabilituje genialitu George Lucase. S prequely mu to ujelo, ale jen částečně, a mnoho z toho o co se v nich snažil vyšlo vlastně docela dobře. Disney se nesnaží o nic, jen rýžovat prachy.

Je to... docela ok. Místy dokonce dost dobré :+ Výkřiky o nejlepším seriálu / dílech roku jsou teda docela mimo, rozjezd to má slabý, ale čím blíž do finále - a čím víc se blíží motivu předlohy - tím je to lepší. Jednak proto že postupně odsune na vedlejší kolej ze začátku dominantní linku o rasismu, která je sice zajímavá ve flashbacích do historie, ale v současnosti už je její pokračování vyloženě směšné, ale hlavně pro to že ústřední roli víc přebírají staré postavy z komiksu, které jsou o pár řádů zajímavější než ty nové. Nad Veidtem a tím co se mu děje je sice nutné moc nepřemýšlet (a tedy nejen nad tímto, blbostí je tu pořád dost), ale je to originální a zábavné, takže whatever. Nejdůležitější je Lindelof se uklidnil a mnohem líp než dřív pracuje s "mysteriozností" a tajemnem, mnohem víc se krotí a místo stupidních mindblowing wtf šoků se snaží dost úspěšně vše předem naznačovat, takže dílky skládačky zapadají postupně přesně tam kde je už nějakou dobu čekáte. Vlastně se dá říct že tu není nic co by mě nějak zásadně překvapilo - a to je tady moc dobře. Musím Lindelofovi uznat, tohle není špatné ani ve smyslu kvalit seriálu a jeho dotažení do konce, ani ve smyslu navázání na předlohu... i když to na ní pořád spíš parazituje než aby ji to nějak rozšiřovalo. Aspoň ji to brutálně neznásilňuje jako ty nové pokusy Manhattan vs Superman či co to má být. Alan Moore by tohle samozřejmě taky nenáviděl, ale asi ne až tak moc. Akorát tu slzupudnost finále si mohli odpustit, to bylo hloupé a k předtím výborně představené postavě hrubě nesedící. 8/10

Přesně tohle jsem po Bad Boys 2 čekal. Ti byli lautr to samé, ale víc si hráli na "normální filmové vyprávění", přičemž na to ani omylem neměli, jen byli ještě utahanější. A u Pain & Gain to bylo všechno ještě horší, tam ta zábavná rovina Bayhemu chyběla skoro úplně. A nic jiného než Bayhem tohle není, krystalicky čistý, nekompromisní, ze řetězu urvané naplnění snu toho naspeedovaného puberťáka který v Bayovi pořád je, a teď konečně může zahodit hračky pro děti a užít si 18+ odvaz. Tady už si Bay na nic nehraje, rozhodně ne na to že točí film - ne v takovém smyslu jaký by chtěl ten obligátní Scorsese. Ten když o Marvelovkách řekl že nejsou filmy, ale zábavními parky, tak tady i to označení za zábavní park by naznačovalo mnohem víc koherence a smyslu, tohle už je čistokrevné, vizuálně vymazlené a do superdrahých kulis zasazené Demolition Derby. Takové to pravé americké, kde se v mezičase mezi ničením všeho jen rychle zakousne biftek, zalije pivem, a na konci z toho možná bude všem trochu šoufl, ale stejně si to užijí. Jo, bylo by bezva dostat od Baye další Skálu, ale to byla anomálie která se nikdy nemůže zopakovat. Tak jako Shyamalan už nenatočí dalšího Vyvoleného, Harlin další Die Hard a Besson dalšího Leona. A po letech kdy jsme mu museli trpět ty robíky postavené na prodeji hraček pro děti, jsem za tenhle nekompromisní návrat k jinak už dost chudému žánru dost rád. I když je nekompromisní až moc. 8/10

Jeden z nejlepších fan filmů jaké jsem potkal. Na minimálním prostoru jde hlavně o jeden dlouhý souboj, ale příběh doplňující postavu Maula je při tom vyprávěn velmi schopně, obzvlášť díky překvapivě schopným hercům. A o to překvapivější je, že ještě lepší než jejich herectví jsou jejich bojové schopnosti, nezadající si s tím co je k vidění v SW, i HK kung fu filmech. 8/10

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10

Všeobecné extatické nadšení z Parazita pro mě zůstane asi největší záhadou letošního roku - ne že by to byl špatný film, ale ničím výjimečným, ani v rámci jihokorejské kinematografie. Zábavných scén tam pár je, příběh funguje, ale celé je to silně předvídatelné, jednoduché, i nějakou tu formu ultrabrutálního finále mohl čekat snad každý kdo už pár asijských filmů viděl. A ta hluboká sociální satira měla být v čem, v tom že bohatí lidé jsou blbí či naivní, a chudí lidé jsou vychcaní a bez ambicí? Aha. 7/10

Superbad potkává Goonies. Většina nejvtipnějších momentů je v traileru a ve filmu vyplňuje čas mezi nimi i dost nepříjemně cringe momentů kde už ta trapnost působí spíš nuceně než vtipně, není snadné se přes ně dostat - ale to platí hlavně o první polovině. Čím blíž do finále, tím víc se krom pouhého vršení bizarních scének soustředí na vyprávění skutečného příběhu o vyrůstání, prvních láskách, a koncích i začátcích dětských přátelství, a to překvapivě funguje o dost líp. A závěrečná koláž je geniální. Jen v té vážné rovině tomu kupodivu těžce nakopává prdel právě parta ze Superbad, tedy konkrétně Jonah Hill (nevěřím že to píšu, jak ho nemám rád) se svými Devadesátkami, kterými to dospívání zachytil mnohem lépe a ostřeji. Akorát už to není tak "třeskutě" vtipný a nemá tam anal beads místo nunčaků. 7/10