JitkaCardova

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~

Za mě je lidsky nedocenitelný výkon skvělých hlavních protagonistek, které se nenechaly semlít a všechno ustály, při tom, do jaké oprátky si nechaly strčit hlavu, na druhou stranu režijní přístup se celkem neskrývaně ukazuje jako naprostý propadák a velká slabina celého projektu. Nápad dobrý, provedení populistické, excentrické, lehkovážné, bez adekvátní přípravy, hazardérské a výsledný tvar cílí na efekt, na pudy, na divácký šok a je i nepřijatelně manipulativní - např. odborná veřejnost není z filmu jednoznačně nadšená, spíše naopak: dle různých odborníků (např. sociolog David Šmahel nebo vedoucí odd. informační kriminality pražské policie Václav Písecký) představuje film promarněnou příležitost, jednak proto, že přifukuje a živí bublinu předsudečných a zcestných představ, že hrozba přichází vždy od starších cizích chlápků, jednak především tím, jak navozuje dojem, že děti, které začnou komunikovat na sociálních sítích, jsou okamžitě stoprocentně zahlceny přívalem nahých fotek a videi masturbujících starých chlapů a divných týpků (sama jsem už před shlédnutím filmu přesně tenhle jednoznačný dojem měla z mediálního obrazu, trailerů, anotací...), což nepřiměřeně děsí a alarmuje veřejnost. Ve skutečnosti už to, jak byl projekt postaven, šlo cíleně naproti právě takovému scénáři: jak vizuál a věk vytipovaných dívek a instrukce k jejich chování, tak třeba fakt, že se nepřihlašují na jakoukoli jejich věku a zálibám přiměřenou síť, ale rovnou na internetovou seznamku pro dospělé Lidé.cz a pohybují se tam i po desáté hodině večer a podobně. Tyto parametry přímo vybízejí k tomu, aby projekt odhaloval nejnebezpečnější, až kriminální formy sexuálního zneužívání dětí na internetu tzv. sexuálními predátory, nicméně film i mediální obraz, který ho předchází, budí (a nekoriguje, ale ještě posiluje) dojem, že odkrývá nejautentičtější dramatickou šokující pravdu o tom, čemu dnes čelí všechny děti, které se přihlásí na sociální síť. Nutno podotknout, že autoři projekt nijak pečlivě nepřipravili (ze snímku to dost vysvítá, je to spíš rychlá a laciná hurá akce než co jiného) a sami si zpola ani nebyli vědomi, že to takhle dopředu moderují, o to pak byli všichni zaskočenější. Byl to spíš amatérismus a odbytost než záměr, a pak se na té bublině přitažlivého šoku, děsu, odporu a senzace nezodpovědně svezli. *** Snímek takhle především škodlivě přispívá zkreslujícímu obrázku rodičovské a obecně dospělé veřejnosti o internetových aktivitách dětí, o jejich nenahraditelných pozitivech při správném přístupu, i o hrozbách, které jsou reálné, a ztěžuje práci odborníkům, kteří na tomto poli dělají osvětu, případně se snaží řešit konkrétní problémy. Přitom to mohlo být při dobré vůli, pečlivosti a kvalitní odborné přípravě naopak - dokument mohl adekvátně varovat tam, kde jde o reálné nebezpečí, ale i motivovat a uklidňovat rodiče i děti tam, kde je poplach falešný a nežádoucí. *** Pokud tedy jde o kvalitu a zhodnocení úrovně snímku, výstižný mi co do popisu připadá komentář Mattyho - distancuji se ale od jeho neutrálního tónu co do posouzení jeho služby veřejnosti. Za sebe ji hodnotím jako medvědí. Je to dokument, jenž byl zamýšlen jako osvětový, a škody napáchané v sociálním prostoru jeho lehkovážnou honbou za senzací na úkor disciplinovanosti, svědomitosti, kvalitní odborné přípravy a komunikace odhalené problematiky s veřejností jdou plně na vrub autorů. Navíc jsem s těžkým srdcem sledovala hlavně to, jak se s tím, do čeho byly dost narychlo a bez dostatečné průpravy a podpory hozeny, všechny tři protagonistky perou (odborná pomoc je tam spíš jako lidská stafáž, než že by se nějak reálně osvědčila, většinou jsou to právě samotné dívky, kdo nastoluje klid tím, jak to zvládají) a bála jsem se, aby tak ledabylý a necitlivý přístup senzacechtivého režiséra na nich nezanechal trvalé následky. Vlastně mám dost naštvaně dojem, že jsem viděla film o zneužití dívek slávychtivým Klusákem v honbě za sobeckým osobním uspokojením ještě v úplně jiné rovině. A za to bych tvůrcům udělila aspoň deset záporných hvězdiček! Docela by mě asi zajímalo, jak moc slavný režisér k tak odbytému a nezodpovědnému přístupu dotlačil i výrazně mladší a nezkušenější spolurežisérku, do jaké míry tedy silově svou osobností zneužil i ji a nakolik se to opravdu tímhle způsobem dělo i z její svobodné vůle a záměru (a jestli by vůbec byla schopná to objektivně posoudit, protože v naší kultuře a pedagogice je to přece tak běžné, až to zavání normou). Doufám, že až opadne první divácký šok z toho, co se povedlo zachytit z reálného chování sexuálních predátorů, k snímku samotnému hodnotitelé tak shovívaví nebudou. *** Pro úplnost dodávám, že jsem hodnotila verzi pro dospělé, V síti 15+. Film existuje také ve verzi pro školy, V síti: Za školou, kde mají být nejotevřenější sexuální záběry vynechány a film má být proložen vysvětlujícími vstupy, jež se praktickými radami a osvětou obracejí přímo k dětským divákům. Ty byly připraveny ve spolupráci s platformou e-bezpečí a je pravděpodobné, že tato verze má díky tomu vyšší relevanci, obávám se však, že většina dospělé společnosti uvidí pouze tu první. *~

Mizerně odvyprávěné, nasnímané, sestříhané - a alespoň v původní slovenské verzi také neposlouchatelné, jak řeč protagonistů v naprosté většině splývá s hluky pozadí a s několika tóny do zblbnutí se opakující iritující atmosférické hudby. Díry, lapsy a oslí můstky ve scénáři a otravné vizuální doslovnosti (deset záběrů na hřebík v lebce, chvílemi už únavná přemíra šera a tmy, záběr na mrtvou myš u misky s jedem, kterou se vysvětluje, jak vyšetřovatelé vědí, že archivářka už tam nějakou dobu nebyla, apod. A vlastně už i ten plakát, který by se spíš hodil k německému osmdesátkovému hororu na véháesce s pirátským dabingem.). *** Divácky tedy vyloženě nasírací. Naštěstí ze zbylého vyrešeršovaného materiálu nakonec vznikl scénář k Rédlovi, čímž se to víc než kompenzuje, protože zatímco tohle je ukázkový příklad, jak se kriminálka s přesahem netočí, Rédl je toho už ve všem všudy pravým opakem. *~

Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~

Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~

Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~

Jednoduché dílo nemusí být vždy prvoplánové ani povrchní, a Nevyplněný prostor, jak by podle mě zněl adekvátní překlad, toho budiž vynikajícím příkladem. *** Aktuálně lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=JQ-q9dYkMd4 *~

Televizní Rédl a Bez vědomí a kinosálová Amnestie jsou společně ideálním, byť těžko stravitelným menu k hořkým česko-slovenským oslavám polistopadového takzvaného nástupu demokracie, vlády práva a vítězství pravdy a lásky nad cynismem a penězi. *** Přesný rámovací komentář Radek99, tak si ušetřím práci. *** A k výtkám, jež v komentářích tu a tam padaly – já ani při nejlepší vůli nenacházím, co vytknout. Kvituji, že to nemá být příjemná a odsýpající podívaná, je to (mně velice sympaticky) divácky nevděčné už tím, kdo je hlavní hrdina, na kolik způsobů už je tou dobou vnitřně podlomený, jak svou dávnou tragickou minulostí a přímo románovou (čti romantickou) „vinou“ na smrti svého milence, tak nynějším skrýváním milostných preferencí, a celkovou bezvýchodnou rozháraností mezi defétismem, rezignací na naději a bytostnou neschopností přiznat systémovému zlu jeho absolutní nelidskost, zvrácenost a bezbřehý pragmatismus a zároveň si ve stejném světě dál hledat cestu, jak smysluplně žít. Což jednak znamená, že se osobně angažuje o to vehementněji, oč méně chce chápat rozměry a kvalitu zla, proti němuž bojuje, a má neadekvátní očekávání od druhých na temné i světlé straně Síly, čímž se stává nebezpečným všem, na jejichž stranu se postaví... A jednak to z něj dělá nadčasově archetypální křehkou postavu, je jako porcelánová figurka z řecké tragédie, která si svou nevyhnutelnou zkázu ve zdejším světě nese napsanou přímo ve vlastním genomu. A slouží mu jedině ke cti, že to nakonec pochopí – a vyřeší. Důvody k sebevraždě jakožto poslednímu možnému východisku snad ještě nebyly v žádném příběhu tak průzračné, pádné a ušlechtilé. Člověku se přímo uleví spolu s ním, a je to hodně divný pocit. A jednoznačně soudím, že v podání Ondřeje Sokola byl tenhle charakterní, utahaný a opotřebovaný sebeštvanec naprosto famózní. *** Nepřipadá mi ani, že by ve scénáři či jeho ztvárnění bylo cokoli přitaženého za vlasy, naopak jsem úplně ponořená oceňovala, v jak realistickém nepříjemném tempu, upachtěnosti, nevábnosti, ne-vznešenosti, eskalaci, specifických koloritech a soubězích okolností a překážek je vyobrazena každodenní praxe a obstarávání tolika typově různých postav a jak přirozeně je ta společensky výmluvná skládanka křížících se záměrů a souborů hodnot v jednom brilantně vyhmátnutém dobovém námětu a na něm hodinářsky jemně naroubovaném nadčasovém dramatickém příběhu pospojována. Scénář mi po několika úvahách připadá naprosto vynikající, mistrně komplexní a logicky i pocitově bezchybný – až mi nad tou precizností a záběrem zůstává rozum stát. *** Pachuť výpovědi přetrvává nesmírně silná. Rédl není zapomenutelná kriminálka, Rédl je transformační vryp do kolektivního i individuálního vědomí, napořád. *** Jako bonus odemykám výživný informační text o postavě generála Lorence, dost možná nejmocnějšího, nejinteligentnějšího (z mocných), a tedy nejnebezpečnějšího muže Československa: https://denikn.cz/208482/svedomi-posledniho-sefa-stb-netrapi-lituji-spis-toho-co-jsem-neudelal-rika-alojz-lorenc/?cst=07638600c03d562fb8be31b5e9e9c78e9b4eaef3 *~

Pěkný námět, a snad i záměr. *** Mít představu o tom, jak a čím by scény měly působit, žel není totéž jako toho neupoceně dosáhnout. Některé moudré knižní deklamace směrem do věčnosti pootočených hlav jsou přímo na zabití, banální práce s kamerou a obecně s řešením scén a vůbec celková doslovnost a prvoplánovost (včetně herectví, viz Báru Štěpánovou, agenty, papaláše a celkově typová klišé, nebo dramaticky temných či impresionisticky laděných tónů doprovodné hudby, podle situace) to místy srážejí k neukoukatelné trapnosti, byť člověk toho evokovaného, leč nenaplněného potenciálu zároveň lituje a věřím, že mnozí spokojenější diváci ve snímku díky té sugestivnosti, jak významně se to všecko tváří, viděli víc, než v něm je reálně přítomno. A to především díky povrchnosti, absenci prokreslených osobních příběhů, vztahů, kauzalit a vodítek, pod níž si hloubku možného dramatu může každý doměřit podle svého - to je ovšem velký zápor každého díla sázejícího na nedořečenost, neboť ta je každopádně bezpracná, nic důležitého sice nezkazí, ale ani nedosáhne. S tím také souvisí nečitelný výraz Hrušínského-Františka - on přísně vzato ani jiný být nemůže, protože nemá jaké konkrétní emoce jakožto osobnost konzistentně vyjadřovat, není, jak mu jako člověku rozumět, jeho příběh a vztah k životu neznáme, ve scénáři je za ním prázdno, neřeší, jestli je to dobrý nebo zlý člověk, uměřený, apatický, nebo dusící hněv, přemáhající zklamání, jaké má s kým úmysly, co se ho dotýká, si od toho, co dělá, slibuje, jestli ho to uspokojuje a proč, a až zúčtuje, jaké vlastnosti a schopnosti bude moci v jiné životní etapě nabídnout, jakým člověkem bude... nada, nula, nic. Jeho vnitřní život je autorům ukradený, a stvořili tak vlastně velice arogantní postavu a film, jimž jsou ukradení diváci - ať si o nich myslí cokoli, nezáleží na tom, film žádnou interpretaci neocení víc než jinou, je to zbytečná práce, ztráta času. *** Film zkrátka nestojí o hlubší pozornost, a především proto také za hlubší pozornost nestojí, byť se člověku nechce ten přitažlivý námět a nedostatečné náznaky jednoho zvláštního životního osudu a příběhu, který by stálo za to odvyprávět důkladně, opustit. Přímo to volá po nějakém poctivějším ztvárnění. *** Podle mého dobrá příležitost pro remake. *~

Nevidím, jak by skutečná po-etika směla být proti-etická ve vztahu k žité zkušenosti, zakoušení reálného světa, o němž a o vztahu autorů k němuž tento "milý" a krotce poslušný filmeček na krátkém pozlaceném vodítku chtě nechtě vypovídá. Mně se z té nestoudné výpovědi udělalo jen zle. I reklama může být neretušující, nezastírající, nepotlačující svědomí a vědomí souvislostí, reflektující, pravdivá a humánní, společensky uvědomělá a odvážná, je-li její autor a jeho cíl takový. Ovšem v prvé řadě musí takový být produkt sám. Taková by mohla být jen reklama na velice striktně solidně a solidárně zaměřené produkty či služby, na nichž neulpívá uvrhování nižádných životů do ještě horší bídy a veřejného zapomnění. Tahle anestetizace svědomí a tlumení humánnosti a citlivosti vůči bezpráví jsou jenom odporné. *** Pusťte tohle místním lidem přemisťujícím se v reálných lokálních vlacích třeba v onom zmiňovaném Darjeelingu. Pusťte to milionům lidí prožívajícím právě teď humanitární krizi na vlastní tělo, milionům lidí po celém světě v kterékoli válce, za níž prosvítají ekonomické cíle, milionům lidí v Africe, kterým korporace berou lokální půdu a soudržnou obživu nucenou výměnou za peněžní závislost, zotročení, chudobu a hlad, pusťte to domorodcům v Indonésii zaplavené plastovým odpadem a zahlcené mikroplasty, pusťte to ve stanech na severních hranicích Sýrie s Tureckem, kde se rodiny válečných uprchlíků střídají o místo na spánek vestoje. Pusťte to třeba i těm 900 000 českých obětí dluhových pastí, pusťte to dětem z extrémně chudých rodin, které naše úřady suše odebírají jejich rodičům, již z ekonomických a systémových důvodů v sociálních podmínkách, které si nevybrali, nedokáží vytvořit a udržet zázemí stabilního a bezpečného domova, protože chudoba je u nás tak drahá, že leckdo bohatý by si ji nemohl dovolit. A tak dál, nekonečně a vrstevnatě dál. *** Díky H&M, díky Wesi, fakt dík za tyhle miloučké, esteticky úpravné lži schovávající bídu, tíseň, ponižování, vykořisťování (tohle slovo nutně potřebuje rehabilitovat) a setrvalou degradaci kvality života 90% lidí na planetě, všech stávajících společenstev i stavu planety samotné oproti hrstce mocných a superbohatých, která o nich rozhoduje podle svých sobeckých a krátkodobých cílů. Jenže takovéhle retuše nejsou nevinné, jsou kolaborací s mocí, jsou nástrojem jejího upevňování a ubližují nám všem - nerozumím tomu, že zrovna Wes Anderson tohle nechápe, aspoň intuitivně. A nebudu se ptát, na kolik si takové fundamentální nerozumění a zaprodání svých diváků a budoucnosti jejich dětí u H&M nacenil. *~