darkrobyk

Upíři mají, na rozdíl do zvířeckých vlkodlaků, v sobě cosi vznešeného, aristokratického...Upíři v 30 dní dlouhá noc jsou ale především krvelačné bestie, a pak, jistěže, také trochu ta šlechta. Původní comics se mi velmi líbil, filmové zpracování mě naprosto nadchlo. Grafický román mi doslova ožil před očima - se svojí hutnou atmosférou, temnými obrazy, proudy krve, chladem sněhu. Šerosvit, chce se mi opět napsat až gotických obrazů, ale to by byla blbost, jelikož šerosvit je objevem baroka....a vida, skoro až barokních obrazů, proč ne? Zima = smrt. Upír = něco horšího, než smrt - nežití. Obojí dohromady - velký problém pro ty, co se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Tak chladný film, plný tolika horké krve se už dlouho neobjevil. A upíři? Žádní hezounci ze Stmívání, ale hmatatelně surová monstra bez slitování. Nu, zde by se jeden asi obtížně zamiloval..... A další plus - žádné vyčkávání, plánování, diskuse a přemýšlení. Film nabere tempo a řítí se jako rozjetý vlak temným tunelem. Joj, naprosto skvělý horror. Není divu, že pokračování je na spadnutí. Trailer nevypadá špatně, ale znáte to: nevěřte trailerům! Bylo by však fajn, kdyby se dvojka povedla stejně....dost bylo Zatmění!

Zpočátku klidně plynoucí film z přímořského sanatoria se pozvolna začne měnit s tím, jak hlavní hrdinka pojímá podezření, že se zde děje cosi nekalého. Všichni klienti jsou takoví rozesmátí, švitořící a stále veselí, a přitom ve vzduchu visí nějaká čertovina. Vnímavá Helena - vynikající A.Girardotová ( škoda jen, že ji nenadabovala V.Galatíková..., ale tenhle film zde v kině dabovaný nešel - a mám pocit, že před rokem 1989 vůbec ne, a pak možná v klubech či na nějakých filmových akcích s titulky) začíná tušit, že se sanatoriem není něco v pořádku. Scéna, kdy krade spícímu A.Delonovi klíče, mi přišla daleko napínavější, než sledování ponurého horroru. A čím více proniká Helena k tajemství léčebny, tím úžeji se okolo ní stahuje smyčka - její život je v ohrožení! Netušil jsem, že mě i dnes postarší francouzský film tak zaujme ( a to mám francouzskou kinematografii - 60.-80.let docela nakoukanou, tenhle film mi však stále unikal). A.Girardotová se v řadě filmů svlékla, tudíž nic překvapivého. Ovšem A.Delon v rouše Adamově zezadu i zpředu...to bylo přinejmenším nečekané. Ostatně i celá hromadná scéna v sauně a moři byla dosti odvážná, byť Francouzi nahotou ve svých filmech nikdy příliš nešetřili. ( hm, tak ČT v roce1992 udělala dabing s V.Galatíkovou, to mi uniklo. Je mi jasné, že dle praktik naší televize šel film někdy hodně dlouho v noci ve všední den.... nakonec V.Zavadská taky není úplně špatná a na úplný konec - každý dabing film zprzní, tudíž nejlepší je prostě originál!)

Občasná lekačka děsivý thriller opravdu neudělá. Patřím mezi velmi trpělivé diváky, vycvičen experimentálními filmy, tvorbou 60.let - kde se povětšinu nespěchá a také filmy sovětskými - kdě ani dumajut i dumajut..... Ovšem tento velmi snadno předvídatelný film mě opravdu nudil. Vydržel jsem do konce, ale bombastická pointa se nekonala. A přitom Španělé umí velmi dobré mysteriozní filmy a horrory. Pravda, film je rádoby efektně nasnímán, ale takto udělaných filmů jsou za posledních deset let mraky. Navíc 3/4 jsou v pološeru či tmě a divák se obtížně orientuje. Nepřišlo mi, že by tento způsob snímání podněcoval divákovu fantazii, mě prostě štval. To není stejné jako skrývat Vetřelce nebo ukázat velkého bílého žraloka až ve finále.... V momentě, kdy se bloudící hrdinka blížila ke skupině temných stromů a třeštila oči, už bylo jasné, že je zpět na místě, odkud vyšla. Opravdu originální. Zajímavý nápad představovali jen dvojníci, leč nebyli nějak dotaženi do konce. Podprůměrný špinavý film, který lze s klidem minout. A Karel Roden na tom nezmění vůbec nic....

Jeden z nejlepších Fulciho filmů! A to si autor údajně postěžoval, že ho točit horrory nebaví, leč co má dělat, když potřebuje živit rodinu. Tož Mistře, nevěřím vám ani nos mezi očima. A propos oči, to je Mistrova specialita a ani zde nemohou chybět - vydloubnuté pařátem, vyrvané skobou, prokousnuté pavoukem, živé, mrtvé, vytřeštěné, zvědavé, unavené, umírající... Fulci nashromáždil tolik nechutností, s kterými si trikaři vyhráli, a přece nepůsobí samoúčelně. Předpokládám, že takový Freud by si na filmu smlsnul. Jistě, lze ho sledovat prvoplánově jako vršení nechutností až k samotnému konci, kdy žili možná věčně, ale určitě ne šťastně. A co takhle jako destrukce světa, který se přežil? Společnost, která se dostala do slepé uličky ( Sodom a Gomora). Obžaloba systému? Kapitalismu nebo socialismu, podle toho, jak se kdo dívá. Film je zčásti snový, surrealistický, chvílemi vlastně divák možná tápe, co je sen a co skutečnost. Z toho plyne možnost různých výkladů, jako když čtete báseň. Fulciho Beyond je totiž filmovou básní a je na divákovi, co vše si v ní najde. Třeba by Mistr poznamenal, že chtěl natočit jen cosi nechutného...ale právě to třeba... Ponořte se do snu, z kterého se možná už nikdy nevzbudíte.

Horror? Sci-fi? Thriller? Tak ani jedno, jedná se totiž o dokumentární film líčící nevydařený návrat jedné kosmické posádky na matičku Zemi, klidně by mohl odpovědět režisér R.Scott. Puntíčkářsky vypilovaný gotický ( bože, pokolikáté už píšu v komentářích gotický - ale je to pravda, zkuste si místo kosmické lodi dosadit starý hrad....) horror. Temná, chladná, neuvěřitelně rozsáhlá kosmická dopravní loď Nostromo ( ten název má v sobě cosi zlověstného), kde se snadno ztratíte, nesnadno naleznete, co hledáte, ale snadno nalezne vás to, co vás hledá. Brilantní výtvarnou stránku má na svědomí švýcarský surrealista H.R.Giger ( ve svých návrzích a vizích však musel býti značně krocen, jelikož se do všech svých obrazů snaží vpašovat více či méně viditelné mužské pohlavní údy a vagíny....což se mu zčásti stejně podařilo a všímavý divák je odhalí) i samotný režisér, který má rovněž výtvarné vzdělání+praxi v reklamě = a výsledek je pak jasný.Ovšem formální stránka, jak je patrno z řady dnešních filmů, je jen polovinou díla. A Scott dodal výborný, napínavý příběh bez ohledu na to, že je mu vyčítána inspirace sci-fi filmem z 50.let. Já mu ji rozhodně nevyčítám. A o strhující hudbě J.Goldsmitha snad ani nemá cenu psát, stala se vzorem pro tolik dalších filmů....Při sledování vystřižených scén jsem si uvědomil, jak precizní práci režisér odvedl. Ano, ty scény ( zejména nalezení kapitána Ripleyovou a jeho následné...doražení...) se do filmu opravdu nehodí. A ještě k tvůrci vetřelce - nějak jsem se zatím přesně nedopátral ( ani po přečtení dvou knih o H.R.Gigerovi), kde našel inspiraci pro vysunovací čelist. Ovšem v přírodě bychom ji našli. Není zcela vysunovací, ale funguje úplně stejně. Mají ji larvy vážek a říká se jim odborně lapací maska.... Příběh samotný je natolik znám, že snad lze s klidem zmínit dvě nejšokující scény: setkání s vejcem a zrození samotného vetřelce. V četných recenzích se sice tvrdí, že herci netušili, jak se vetřelec narodí, a proto jejich vyděšené tváře jsou autentické...hm..mně se to moc nezdá. Scéna je bezesporu trikově náročná ( žádné počítače - naštěstí!), tudíž pochybuji, že skupina herců žila v blahé nevědomosti. Ale zahráli ji skvěle! Jako je skvělý celý film!

Vincent Price je pro mne horrorový bůh a k tomu, ale to snad ne, Barbara Steeleová je horrorová bohyně a jsou tu oba! Cormanovy filmy podle Poa mám hodně rád, stejně jako Poa samotného. Corman svým filmům vtiskl nádhernou výtvarnou poetiku - barvy, hudba, gotické krajiny, hrady, kobky, hřbitovy, mlha, bažiny, pavučiny..... A k tomu se nebál často přidat i nadsázku, humor, parodii ( nejvíce asi v Havranovi). Pravda, film toho s původní povídkou příliš společného nemá. Ale - četli jste ji? Já ano, líbí se mi velice, ovšem jako film si ji dost dobře představit nedovedu. Koho by bavilo hodinu a půl sledovat, jak se hlavní postava potácí mezi dvěma mučícími nástroji a přitom filozofuje o životě? To si zřejmě uvědomil i Corman, a proto vytvořil vlastní příběh. A poslední záběr mne kdysi, přiznám se bez mučení, strašil až do rána. Ty oči, bože, ty oči....

Vynikající gotický horror natočený podle romantické ( neplést se sentimentální tj.červenou knihovnou) povídky Vij od ruského spisovatele N.V.Gogola. Skvělá černobílá kamera, se všemi možnými stíny a odlesky, tajemně krásná Barbara Steeleová ( v 60.letech si zahrála v celé řadě horrorů italských, ale i amerických - např. v Cormanově Jámě a kyvadlo podle E.A.Poa) a vpravdě gotické obrazy krajiny, hřbitovů, krypt i interiérů. Úvodní scéna s železnou maskou s hřeby a odsouzenou čarodějnicí na hřbitově dává tušit, že bude následovat cosi zlověstného. Italská škola se nezapře ani v gore efektech - při sejmutí masky se objeví červi, švábi a další rozličný hmyz, působivě je pak ztvárněna obnova-oživení-obličeje ( oči, které se odkudsi z hloubi lebky vynořují, aby zaplnily prázdné oční důlky....). Poprvé jsem viděl film hodně dávno v německé TV ZDF. Je zajímavé, že Němci dali tomuto filmu název - Hodina, kdy přichází Dracula....nu, přišlo jim to zřejmě výstižnější? Nevím, každopádně já se tenkrát, ve svých 13 letech, hodně bál.... Dnes se u tohohle snímku hlavně bavím.

Na úvod - správně, podle knižní předlohy : film by se měl jmenovat Řbitov zviřátek. Přečetl jsem 3/4 knih S.Kinga a musím říci, že tahle patří mezi mé nejoblíbenější ( na prvním místě je sedmidílná Temná věž - hrozím se jejího avizovaného zfilmování!). K filmu jsem přistupoval s pochybami, ani ne tak proto, že režisérem je žena, ale proto, že jen pár filmů podle Kinga je opravdu dobrých ( Osvícení, Carrie, Christine, Cujo, Misery, z posledních Mlha). Byl jsem filmem velmi příjemně překvapen ( i když závěr knihy je poněkud pesimističtější). Samotný hřbitov má úžasně gotickou atmosféru a všudypřítomné zlo vystrkuje mlžné prstíky a nenápadně chňapá po budoucích obětech... A zoufalý otec jedná tak, jak by neměl, ale divák tuší, že by se asi zachoval stejně, že by to rovněž zkusil, a tak z nastoupené cesty není návratu...a na úplný závěr skladba od Ramones....skvělá ( je k ní i báječný videoklip). Proč to takhle nemohlo skončit? Proč se režisérka snažila vstoupit podruhé do stejné řeky, když musela vědět, že to zkrátka nelze....? Pokračování se mimořádně nepodařilo.... Ale tenhle film zato rozhodně stojí!

Protože Ramones patří mezi mé nejoblíbenější kapely, není co řešit. Navíc film jsem viděl poprvé v době, kdy jsem punkem žil, a tak je pro mne i nostalgickou záležitostí. A anarchie ve škole....naprostá bomba! Co se týká školy, nabízí se srovnání s filmem Zeď od Pink Floyd. Tam je škola představena jako obrovský masomlej, který otupělé žáky semele do jedné beztvaré masy....V tomhle filmu je škola tak děsivá, že nezbývá, než ji vyhodit do vzduchu. Osobně mě velmi pobavily měřič hlučnosti a cesta papírové vlaštovky.....

Příběh, který vám bude vyprávět tento film, se skutečně NEstal. Asi tak. Jde o hraný pseudodokument, který dokonale později vykradla Záhada Blair Witch. Ovšem natočený tak věrohodně, že režisér za to skončil u soudu. Musel nakonec požádat herce, kteří podepsali smlouvu, že rok nebudou účinkovat ani v reklamě, aby vystoupili z anonymity a potvrdili, že opravdu během natáčení zabiti nebyli. Pohoršovat se nad nechutnými záběry mi přijde komické, vždyť jde o filmové triky! Ohledně zabíjení zvířat je to věc jiná. Rozhodně to zde v žádném případě nehodlám obhajovat, ale tehdy se tak točilo. Stačí vzpomenout na čtvrcení býka zaživa v Apokalypse nebo na ruské, respektive sovětské filmy, kde například koně hynuli před kamerou často. Zejména během natáčení válečných filmů je vozili rovnou na jatka. Když se podíváte na Tarkovského A.Rubleva, uvidíte scénu, kterak se kůň řítí ze schodů při dobývání pevnosti. V ten moment už jakoby nežil. A herci to též neměli jednoduché. V jednom sovětském filmu jsou odsouzenci popravováni tak, že mají k nohám řetězem připevněný kámen, a ten je spolu s nimi vhozen do moře. U dna čekali potápěči a nebohé herce vysvobozovali. Jeden neví, kdo byl ve větším ohrožení, zda herec, nebo potápěč. Herci s Deodatem si maximálně užili moskytů.... Pro mě jde o nejlepší kanibalský film s úžasnou hudbou, nádhernou přírodou a pravým italským gorefestem.