Léčba šokem

Osobitá atmosféra prostredia, v ktorom skupina vyvolených užíva radostí života na úkor bezcenných gastarbaiterov, slúžiacich bohatým klientom sanatória ako zásobáreň životnej miazgy. Girardotová aj Delon bezchybní, ako oblečení tak nahí. Napriek dlhoročnému odstupu od doby, kedy som film videl, tento výrazne uviazol v pamäti, a to rozhodne neznamená trojhviezdičkový odpal do jemného nadpriemeru, akým film poctila ctihodná užívateľská komunita tuná na čsfd. Poznámka: Moja dobrá známa, pani v rokoch mi rozprávala dopodrobna príbeh brata jej priateľa, významného slovenského vedca, ktorý zomrel v New Yorku počas návštevy mesta. Skolaboval na ulici, nemal pri sebe doklady a jeho spôsob obliekania pripomínal nedbalosťou skôr bezdomovca ako vedca. V nemocnici strávil pred smrťou takmer týždeň. Identifikácia tela sa podarila až po smrti, kedy ho objavil zúfalý brat. Ten pátral po príčinách úmrtia a dozvedel sa neradostnú zvesť (po súčinnosti s advokátmi a lekármi odinakiaľ). Jeho vlastný brat stal súčasťou mašinérie tamojšej nemocnice, ochotne a relatívne zdarma sa starajúcej o núdznych a biednych kolabujúcich ľudí-pacientov. Títo po absolvovaní špeciálnej liečebnej kúry umierali, aby ich telá, orgány a tkanivá poslúžili čakajúcim platiacim klientom nemocnice. Dokázať to bolo takmer nemožné, no pokúsil sa zažalovať nemocnicu. Dopadlo to tak typicky americky: po rade vyhrážok zo strany vedenia špitála, došlo aj k zastrašovaniu, ktoré vyústilo do stiahnutia žaloby výmenou za tučnú sumu peňazí - odškodného. (18.08.2016)

Ve všech směrech doslovná a polopatistická moralita ukazující se vztyčeným prstem na honbu za krásou, díky které podepíšeme doktoru Devilersovi (kdyby alespoň to jméno neříkalo od první minuty filmu vše o zápletce) jakýkoliv úpis, a na naše zneužívání těch bezmocných chudých ze zemí méně bohatších. Herci sami neví, jak ke svým postavám přistupovat, protože jim scénář do úst vládá pouze papírem šustící deklamace (Delon je viditelně v roli ztracený, Girardot většinou nesnesitelně přehrává - viz scéna jejího záchvatu po smrti přítele), takže z filmu si nakonec divák zapamatuje jen příval plnočelné nahoty. Je vidět, že se herci při natáčení slušně odvázali a zařádili si. (26.08.2010)

Annie Girardot byla jediná francouzská herečka, která v 70. letech hrála jenom a výhradně hlavní role, ovšem tahle mi nepřišla nijak zdařilá, navzdory svým sympatiím k francouzské kinematografii bych dokonce rouhačsky dodal, že první polovinu jsem se nudil. Fajn, sympatické exteriéry, hodně překvapivé nahoty. Ovšem kromě dvou hlavních představitelů žádné jméno, které by stálo za řeč. Nevím, nakolik mohl být tenkrát šokující příběh, možná byl i trochu futuristický, ovšem já dneska - ovlivněn kdejakou americkou slátaninou na podobné téma - to beru jako celkem slabé. (28.09.2010)

Francuzi nikdy netocili poriadne frylery, a tento je len dalsim krasnym dokazom francuzskej frylerovej nemohucnosti. Vyse polhodinu sa nic nedeje, ucast Alaina Delona /ano, velmi dobre viem, kto to je/ a Annie Girardot su miestami az samoucelne. Napatie ziadne, rezia amaterska z kazdeho uhla pohladu. Takze len dalsi francuzsky zvachanec a zbytocna cvachta. Bez filmarskej hodnoty. 20 % (24.06.2014)

Film zůstavá až do samého závěru tajemný a záhadný. Docela mě celou dobu zajímalo jak to dopadne, což je vždycky u filmu velké plus. V závěru mi připadala Helena trochu nesmrtelná. Leckterý muž, by jí tu její vytrvalost a fyzičku mohl závidět. Třeba já. Hold, hrála jí milá Ááánička. To se není čemu divit. Rozuzlení mě neurazilo, ale ani nepřekvapilo. Nicméně, i tak bylo docela děsivé. Snímek by určitě snesl o takových 15-20 minut delší stopáž, neuspěchané zakončení, méně nahoty, nebo respektivě žádnou nahotu (scéna v moři měla znamenat jako co?) a také hudbu která by k němu pasovala a nebyla by jak z jiného filmu. Ale vcelku to byl docela dobrý úlet. Ale na 4 to skutečně není. (25.07.2017)