Režie:
Mary LambertScénář:
Stephen KingHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Dale Midkiff, Fred Gwynne, Denise Crosby, Brad Greenquist, Michael Lombard, Miko Hughes, Stephen King, Andrew Hubatsek, Kavi Raz, Blaze Berdahl (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Se snem o lepším životě se mladý lékař Louis Creed se svou rodinou – manželkou Rachel, dcerou Ellie a tříletým synkem Gagem – přestěhují do nového domova ve venkovské městečku Ludlow ve státě Maine, znepokojivě blízko rušné dálnice. Když Rachel přijde při nehodě o milovaného kocoura, zoufalý Louis neochotně poslechne radu svého přátelského souseda, aby kocoura pohřbil na starém mikmackém hřbitově – tajemném pohřebišti s oživující mocí. Navzdory hrozným výsledkům a neustálým varováním od nedávno zesnulých se Louis zasažený tragédií musí na indiánský hřbitov vrátit a doufá, že tentokrát to bude jiné. Ale mohou se mrtví opravdu vrátit z hrobu? (Filmbox)
(více)Videa (1)
Recenze (320)
Film byl super, ale to herecké obsazení bylo hrozné. Uječená Ellie, děsně nesympatická Rachel (které jsem od první chvíle přála drastickou smrt) a polopsychopatický Louis s pohledem sériového vraha (který vypadal, že nedokáže projevit špetku citu). A to pohřebiště jsem si taky představovala o něco ponurejší a strašidelnější. ()
Tak trošku blbinka, nemyslíte? Já hlupák na to koukl s dabingem, takže jsem se alespoň vydatně nasmál, když už nic jiného. Čtyřletého chlapce mluví starší dívka. Padesátiletého pána mluví sotva třicetiletý. Samozřejmě dabéři absolutně nerespektují, že by bylo vhodné mluvit tehdy, když se přiděleným postavám hýbou ústa. A tak dále a tak dále. Úvod se mi docela líbil. Osamocený dům, frekventovaná silnice, zvláštní soused a cesta, která vede na hřbitov. Moc jsem se těšil, co bude následovat. Těšil jsem se asi 10 minut, protože pak mě film absolutně přestal bavit. Následuje pár trapných okamžiků, jedno kouzelné pohřebiště a roztomilé vraždící 5 kilové dítě. U hororu by se měl člověk alespoň ve skrytu duše bát. Tady bohužel nebylo čeho. Nejvíce mi nahánělo hrůzu, že to snad nikdy neskončí. Za povedenou hustou mlhu na cestě nedávám odpad. Mlha byla evidentně nejlepší ze všeho a doporučuji se podívat pouze na ni. ()
Ak by niekto chcel doslovne zadaptovať cca 400 stranový Kingov román, film by musel mať aspoň tak isto minút. A nebol by to dobrý nápad! King len na sto strán vytvára motívy všetkých postáv a úžasne sa piplá s tým, aby ich činy mali svoju logiku a nadväzovali jeden na druhý (čo nemôže fungovať vo filme, lebo by to bola... no nuda). Film úplne nepochopiteľne necháva udalosti a kostru románu, no v obmedzenej minutáži nemá šancu obsiahnuť všetky motivácie a tak postavy vyzerajú, že konajú ako banda dementov po lobotómii. Nehovoriac, že to dokonalo dokresľujú otrasní herci. Takýto až komický ansámbl je fakt ťažké nájsť. Tu hrá otrasne každý, vrátane kocúra! Jedno šťastie za rozkošnú 80s béčkovú atmosféru, mňamózny záver a Goldenthalovu hudbu akoby z ucha vypadnutú Kukuričným deťom. Koniec koncov je to rozkošné béčko, no kniha by si zaslúžila zadaptovať niekym, kto ju nebude otrocky prepisovať. ()
Jedna z najpôsobivejších adaptácií románu Stephena Kinga. Film výborne zachytáva hlavnú linku knihy; vplyv opusteného mikmackého pohrebiska na život a činy doktora Creeda, ktorý vo chvíli obrovského zúfalstva nad smrťou svojho malého syna, prebudil toto strašné miesto. Stephen King je zároveň aj autorom scenára a dokonca sa vo filme i mihol v jednej maličkej úlohe. Pet Sematary sa môže hrdiť strhujúcou atmosférou a Kingovsky tragickým koncom. No a scénu, kde sa po ceste rúti truck, ktorý zrazí malého Gageho a z kazeťáka toho kamionistu hučí pieseň od Ramones "Sheena Is a Punk Rocker", tak tú doslova milujem. Takže tento komentár ukočím časťou textu ďalšej skladby od tejto americkej kapely, ktorá znie počas záverečných titulkov a priamo sa týka témy. "I don´t wanna be buried in a PET SEMATARY, I don´t want to live my life again. Oh-no-no-no! **** ()
Co mě na tom nejvíc vystrašilo? Přešlapování rodičů okolo horké kaše při zásadních otázkách dcerky ohledně smrti. // „Ano, kocourek ti chcípne, ale to neřeš, vždyť to bude za tááák dlouho...“ Děti nejsou blbé. Například i vědí, jak moc se těšily na pouť. Nejprve tak strašně vzdálené, čas skoro neubíhá. „Já se té pouti snad nedočkám...“ LUP! A najednou už je po pouti. Každý den, i ten sebevzdálenější, totiž jednou přijde. Tak mi, mami a tati, sakra neříkejte, ať to neřeším. Jak si mám v hlavičce zpracovat ten šílený strach ze smrti, která jednou čeká i mě? Jasně, o nic nejde, protože to přece bude až za tááák dlouho... Já snad toho kocourka popadnu za zadní a omlátím vám ho o hlavu! // A dál? Film má i přes svůj věk stále solidně strašidelnou atmosféru. Ale ten úvod... Společné sprintování rodičů od jednoho dítěte v ohrožení k druhému a zase zpátky, to bylo... Úplně jsem to viděl. Na holčičku něco z křoví udělá „Ňaf!“, rodiče zanechají bratříčka na autostrádě a posprintují zase OBA DVA k ní. Bych je chtěl vidět, jak by logisticky zvládali péči o čtyři děti. To by se naběhali :-). Pozdější slabomyslnost a chyby rodičů už nevadily. Po tragédii se ztátou syna přímo před očima už na nelogické chování měli nárok. ()
Reklama