Ulička přízraků

„TY LIDI NEKLAMEŠ. KLAMOU SE SAMI…“   Hezká atmosféra starýho cirkusu, nestvůr, kouzelnickejch triků a věštění či čtení mysli. Krom charismatu hereckýho ansáblu (přesně, co by to bylo za cirkus bez Perlmana?…) se na ni podepisuje noirovej nádech. Příběh „šarlatána“, kterej zašel příliš daleko, je sice kapku zdlouhavější, ale tím vším výše napsaným mě uspokojuje. Navíc má dobrou pointu…       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1946 napsal William Lindsay Gresham, neznám. 2.) Umím prokouknout lidi. ///  Thx za titule „Petr Zenkl“ a „robilad21“.                     PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (17.03.2022)

Z tohto filmu si každý zapamätá úžasnú vizuálnu stránku, či sa dej odohráva v prostredí zákulisia cirkusu alebo prítmí kancelárií. Vizuál dopĺňa daždivé obdobie v prvej časti a snehové poletovanie v druhej. Lenže len o vizuáli to nemôže byť. Film síce rozpráva príbeh muža, ktorý manipuluje ľuďmi, ale hlavne v druhej časti príbehu mohol byť silnejší, hlavne pri stretoch s tajomnou psychiatričkou. Herecky je film skvelý, pre vyššiu údernosť filmu stačilo niečo vystrihať. (24.02.2022)

Ach jo, tohle mě fakt mrzí - tak moc je tu vidět o co se del Toro snažil a že to mohl být zatraceně silný příběh, tak nádherně je natočený v jednotlivých detailech, a přitom tak tragicky se mu z nich nepodařilo složit přesvědčivý celek. První polovina je ještě docela parádní, nádherně ukazuje prostředí meziválečného cirkusu a na del Torovu poetiku naladěného diváka dokáže silně zaháčkovat, je čirá radost v něm jen tak chillovat mezi dobře napsanými a hlavně fantasticky zahranými postavami. A finální návrat do jeho polosvěta by hezky mohl fungovat jako depresivně katarzní vyvrcholení příběhu hlavní postavy... ...kdyby jen se k němu nedospělo přes násilně vložený noirový mezipříběh, který se kostrbatě snaží ukázat její vývoj až k závěrečnému pádu. A snad i lehce filosofovat nad paralelami mezi zneužíváním vědy a zneužíváním víry ve snaze pokřivených charakterů ovládat ostatní lidi. Tahle noirová vsuvka zabere skoro hodinu a je hrozně otravná a předvídatelná, nezachraňuje ji ani to jak krásně se v ní kamera mazlí s Cate Blanchett, která se pro role femme fatale snad narodila. Vůbec nechápu jak del Toro mohl tak minout, že mu nedošlo že tohle dramaturgicky nebude fungovat. 6/10 (15.02.2022)

Kéž by hlavní roli nehrál Bradley Cooper. On se prostě může snažit jak chce, a podle informací z tisku se upřímně snaží, ale mně nikdy nepřišel přesvědčivý. Vedle herců jako Blanšetka a Toni Collette je to extra vidět, ta propast mezi nimi. A po delším přemítání, Guillermo si sice (na papíře) dopřál dostatek stopáže, aby jeho časové rozmáchlý příběh měl čas dýchat a dávat smysl, reálně to ale nefunguje. Rozvržení událostí v rámci stopáže nějak nefunguje, skřípe. Za sebe bych řekla, že úvodní pobyt u cirkusáků měl být něco jako prolog, protože těžiště hlavního příběhu se nachází (opět musím říct na papíře) až v tom, co přijde potom, ale při sledování filmu to tak nepůsobí. Naopak ta cirkusová pasáž je rozvedená to takových detailů, že když tam odsud bez vyvrcholení či uzavření odejdou, tak to podvědomě vytváří frustraci, která divákovi nedovolí se investovat do toho, co má následovat, jako do "hlavní show". A protože divák strávil tak dlouhou dobu s postavami v cirkuse, tak to působí (a asi nejen působí, prostě to tak je), že vztahy Bradleyho s jeho obětmi, Blanšetkou i Rooney Mara nedostaly skoro žádnou pozornost a jejich význam tak vyšumí do prázdna. To platí zejména pro Rooney, která je tak zanedbaná (od režiséra i hlavní postavy, hehe?), že kdyby ji oba nepotřebovali pro závěrečný tríček, tak by si člověk ani nevšiml, že tam je. Chtělo by to prostě překopat a přenést to těžiště doopravdy do druhé části, a to jak přidáním osobních a detailních scén pro postavy obětí (aby ten šok z obou vyústění mohl být opravdový), tak i obsazením zajímavějších herců do jejich rolí. Když prostě na začátku dostanete hereckou masterclass od Willema Dafoe a dostanete pěstí od Rona Pearlmana, tak vás nějaký strejda s nalepenými vousy v závěru těžko nadchne jako "hlavní záporák". Jako příklad filmu s podobnou strukturou - a i tématem, když tak nad tím přemýšlím - (důležitý prolog, hra na kočku a myš a různé zrady, tajemství, mystický učitel, vztah se dvěma ženami, ztracení sebe sama ve svém díle), který ovšem funguje bezchybně, bych uvedla Dokonalý trik od Nolana/ů. Ten je koukám dokonce o 20 minut kratší, ale přesto mám dojem, že mi dokázal předat mnohem víc informací, a všechny se perfektně vztahují k tématu a k hlavní tezi, a nic, co se autoři rozhodnou divákovi ukázat, není zmatečné nebo nepotřebné. A kdyby se místo Bradleyho Coopera v té finální scéně Nightmare Alley smál Christian Bale nebo Hugh Jackman, tak si pište, že by to mělo úplně jiné koule. A ještě jedna věc, film se měl přeložit jako Ulička hrůz, nikoliv přízraků. (07.07.2023)

Nestřídmá stopáž má za následek optickou zdlouhavost filmu. Oproti tomu film disponuje tvůrčí osobitostí, má vytříbené (technické) atributy, mezi něž patří kamera Dana Laustsena, která skvěle umí střídat žánrové nálady. A poměrně pozoruhodné je rozdělení filmu do dvou odlišných částí. V té první sledujeme příchod nemajetného hlavního hrdiny do kočovného cirkusu s bizarnostmi, takže k vidění je největší silák na světě, nejmenší muž na světě, elektrická žena a mužská zrůda zakusující před obecenstvem slepici. V hlavní roli se představuje Bradley Cooper, a prostředí freak show dotváří Willem Dafoe, Ron Perlman, Toni Collette, David Straithairn a hlavně Rooney Mara, se kterou náš hrdina od kočovné společnosti odejde. Druhá polovina je od té první výrazně odlišná. Nese se ve výrazném nástinu neo-noir thrilleru. Na scénu významně napochoduje magická Cate Blanchett v roli podivné psychiatričky. A ústřední dvojice Cooper-Mara mají vlastní živnost, kdy s obecenstvem dokáží obratně manipulovat a nebrání se ani spiritistickým seancím, až se sami dostanou do smrtící pasti. Guillermo del Toro je technicky dokonalý, vzruch sice nedosahuje mimořádného měřítka, film postupně nalézal svůj rytmus. Zdlouhavější scény se dostavily spíše v té druhé polovině. Tempo, ačkoliv nebylo nikterak vysoké, místy znatelně uvadalo. Společná setkávání Coopera s Blanchett v její pracovně sice měla nějaký ten náboj, jen mně přišlo, že se vše dalo o něco více uspíšit a dostat se do náležitého tempa. Závěrečný úsek byl absolutně mimo. Režisér už asi únavou nenatočil materiál, co by zaujal, takže dojezd už je vyloženě slaboučký. Výsledkem je originální tvůrčí počin, co má pár vad na kráse, ovšem hledači vytříbených obrazových kompozic, osobitých režijních postupů a skvělých hereckých výkonů by film mohli vyzkoušet. 7/10 (25.06.2023)