Soweek

Paul King je prostě mistr v žánru pohádek pro děti i dospělé. Jedinou výtku filmu mám jen, že se jedná o muzikál, ale to může být čistě můj problém, jelikož muzikálům prostě neholduji.

Když už to vypadalo, že to Fargo po ne moc povedené 3. a 4. sérii zabalí, tak se pátou kapitolou vrátilo zpátky na trůn mezi těch pár vyvolených počiňů, na které budete vzpomínat ještě několik let a občasně si v hlavě přehrávat klíčové scény ve své hlavě. Fargo je opět jen obyčejný příběh. Pravdivý příběh. Všechna čest. Nejlepší seriál roku 2024 už mám pravděpodobně v půlce ledna za sebou.

Dream Scenario je neskutečná přehlídka absurdnosti a trapnosti. Trapnosti tak velké, až je to celé neskutečně trapné a skutečně to bolí, jak je to trapné. Na tento film se už znovu nechci podívat, protože trapnější a ubožejší charakter než profesor Paul ztvárněný Nicem Cagem, jsem snad ještě neviděl.  Ve vzduchu tak stále visí otázka, jestli je Nic skutečně tak špatný či dobrý herec. Nápad filmu je velmi originální a provedení se pohybuje někdy mezi Gondrym a Asterem ( který i film produkoval ).

Illumination Studios už pravděpodobně převálcovalo disneyovský Pixar.

Snyder si pod sebe vzal grupu maximálně nesympatických (ne)herců včele s příšernou Sophkou, aby natočil ještě o chlup horší novodobé Hvězdné války. Pokud hledáte odpočinkové sci-fi s jednoduchým příběhem, sáhněte prosím po Creatorovi nebo o něco starším, ale stále dobře fungujícím Valeriánovi a jeho tisíci planetách. Na první ligu již doufám Snyder může klidně zapomenout

Saltburn je jeden z těch filmů, o kterých se vyplatí nic si dopředu nezjišťovat, což jsem taky udělal ( nebo neudělal ). Znalost zápletky předem by mě asi nevedla k tak vysokému hodnocení, ale prodávám tak, jak jsem koupil. Saltburn je hlavně naprostým hereckým koncertem Barryho Keoghana, mojí oblíbené Rosamundy Pike a Richarda Granta. Způsob, jakým E. Fennellová míchá tvrdý britský koloniální humor s dramatem a černým humorem je k tomu naprosto fenomenální a pokud k tomu přidáte i neznalost zápletky, tak budete v některých pasážích velice překvapeni.

Na návrat Scotta jsem se hodně těšil, obzvlášť, když jsem se dozvěděl, že se vrací prakticky všechna jména z Wrightovo zpracování. Animovaná verze se bohužel ztrácí sama v sobě a v podstatě urputně nudí. I když to není naprostá blbost, musel jsem se nutit to vůbec dokoukat, protože to nemělo vůbec co říct. Sex Bob-omb neboli Beck se předvedl pouze s jednou velice krátkou písničkou a mé přání v celé album tak asi zůstane navždy zapovězené. Velká škoda.

Čekal jsem popravdě víc. Úsvit zaujme nesmírně krásnýma kulisama, ale z příběhu se dala udělat daleko lepší detektivka se skoro až noir zaměřením. Místo toho vyústění přijde už v půlce filmu a druhá půlka je spíš už takové nemastné neslané životní drama, které si filmaři mohli klidně odpustit.

1,5* Na spojení Woo + Kinnaman jsem se hodně těšila doufal jsem na návrat skvělé béčkové produkce ala Tváří v tvář. Jenže tohle se vyloženě nepovedlo. Ulice Texasu jsou v podstatě obývané jen gangy, běžný člověk neexistuje. Vraždy nikoho nezajímají, policie buď neexistuje nebo je nadstandardně tupá. Efekty jsou opravdu devadesátkové ve špatném smyslu slova a příběh a jednání postav je vyloženě k smíchu.

3,5* Francis Lawrence si natočil ke svým Hunger Games prequel ve stylu Star Wars, aneb jak se Snow z dobráka padouchem stal. Motiv je v podstatě celý sprostě okopírovaný z Hvězdných válek, kdy souhrou nešťastných událostí se z hrdiny stane takový Darth Vader. I tak to ale není špatná podívaná. Francis si drží kvalitu jeho filmů celé 2/3 třetiny. Závěr filmu je bohužel slabší.