Kozlowski8

Filmová adaptace hry "Vražda v salonním kupé" v prvorepublikové atmosféře, se spoustou hlášek, nápadů a laskavého cimrmanovského humoru. 75 %.

Pokud přivřu oko (spíš obě) nad absurdností, od které se vlastně celý příběh odvíjí (psaní esemesek na pracovní číslo mrtvého přítele, které logicky dostane někdo jiný), jedná se o vcelku příjemnou, milou, ne hloupou a místy i vtipnou romantickou komedii, ve které funguje vzájemná chemie mezi postavami. Lepší průměr. 65 %.

Příběh ženy, která se po mnoha letech snaží znovu získaz srdce své dcery, která ji kdysi opustila... Zajímavý příběh, který se nadějně rozběhne, pak si tak nějak plyne, aniž by se ponořil více do hloubky a intenzivněji zabředl do vztahu matky a dcery a najednou přijde konec - bez pointy, bez nějakého vyvrcholení. Největší potěšení během sledování filmu mi připravila výborná a velice krásná Adriana Ugarte. Další z filmů Pedra Almodóvara, který jsem si docela užil, ale nevtáhl mne tolik, abych šel s hodnocením výše. 65 %.

Příběh o slečně Julii, prokleté zlou tetou v roce 1600, kdy Julie dostala tři zlaté dukáty, kterými se může vykoupit a kletby zbavit. Vždy pouze jednou za sto let může zlatý dukát někomu darovat, avšak obdarovaný jí ho musí vrátit (to je ale blbost). První dvě století nevyjdou - kvůli hamižným dívkám, které si dovolí dukát ponechat a koupí si za něj šatičky a kvůli stejně hamižným malým holčičkám, které se za dukát obdaří panenkami (jak nemorální a neuctivé). Pak se přesuneme do roku 1900, kdy Julie narazí na baču Juraje, který je její poslední nadějí na zrušení kletby... Těch podivných dějových kombinací a úletů je v jinak zajímavém námětu příběhu poměrně hodně. Přesto jsem se rozhodl udělit tři hvězdy - za krásné exteriéry, hezkou Julii a sympaťáka Juru, za správně nesympatického hajzlíka v podání Jozefa Vajdy, za režisérku Marianu Čengel Solčanskou, které docela fandím a prostě proto, že českých (a slovenských) pohádek z poslední doby, které alespoň trochu za něco stojí, mnoho není. 50 %.

Ukrást klíč od nebeské brány není pro tři podvodníčky zrovna terno. Aby neskončili v pekle, musí klíč, který se mezitím opět ztratil, najít a přinést zpět svatému Petrovi... Scénáristicky, dramaturgicky i režijně odfláknutá pohádka, která nemá v sobě ani kapku originality. Senilní král zde byl už mnohokrát (mnohokrát i v podání pana Nárožného), mocichtiví a zákeřní rádcové (zde kancléř a kancléřka) jakbysmet, k tomu krásná (?) a chytrá princezna, hloupý vodník a zde ještě (taky hloupý) svatý Petr a neskutečně uštěkaný pes. Příběh, v němž je tolik nesmyslných a vzájemně se popírajících skutečností, že je to i na pohádku moc. Ani herecky mne nikdo zvláště nezaujal. Pro mne nezáživné, hloupé a zbytečné dílo. 20 %.

Srovnáním s Bratrstvem neohrožených se asi nelze zcela vyhnout, i když spíše jen v základním schématu a v hudebním základu Hanse Zimmera. Evropská bojiště vystřídaly ostrovy v Tichém oceánu a německé nepřátele vystřídali Japonci. Bojových scén není tolik, ale o to větší prostor tvůrci věnují postavám a jejich psychologii a představují život a náladu vojáků i mezi samotnými útoky a útrapy, které je provázejí, jako je vedro, vlhko, fyzické a psychické šrámy... V Pacifiku tak divák více a lépe pronikne do jednotlivých postav a je silněji vtažen do děje (opět srovnání s Bratrstvem). Proto je pro mne Pacific ještě o krapet silnějším zážitkem. 85 %.

Skvostná vizuální podívaná se skvělými herci, ale podívaná chladná, bez emocí, příběhově prázdná a nudná. 45 %.

Krásná, klidná, romantická dovolená na italském ostrově, pak nečekaný příjezd bývalého přítele a jeho dcery - a pohodová atmosféra je fuč... Snímek Luca Guadagnina láká ke shlédnutí prostředím sluncem zalitého ostrova a hlavně hvězdnou hereckou sestavou. Prostředí je skutečně úžasné a Tilda Swinton, Matthias Schoenaerts a především Ralph Fiennes, který si to očividně velmi užívá (jeho Harry je zralý na přesdržku hned když se objeví) hrají výborně. (Kromě Dakoty Johnson, která je spíš do počtu). Horší je to s příběhem, který je chvílemi nudný a nedokáže silněji vtáhnout. Nezachrání to ani dramatické finále. Slabý průměr. 55 %.

Příjemná oddychovka s dopředu čitelným dějem, trochu zbytečnou druhou dějovou linií, ale solidní atmosféra, příjemná hudba a dvě výborné herečky z filmu činí více než průměrnou podívanou. Mám to na hraně tří a čtyř hvězdiček. 65 %.

Syrová, naturalistická podívaná s atmosférou, která vás naprosto pohltí. Skvěle napsané postavy a vícero dějových linií, které - kromě hlavního tématu, což je vývoj medicíny na začátku dvacátého století - představují další témata, přibližující dané období, jako je rozvoj konceptu eugeniky, sílící rasizmus, třídní napětí, korupce, drogy. Zásadní roli při navozování působivé atmosféry má skvělá kamera a také zvláštní, jedinečná, trochu extravagantní hudba. Clive Owen a jeho doktor Thackery je tím, kolem něhož se to hlavně točí, ale ani ostatní herci a jejich postavy nezůatávají pozadu. Je zbytečné všechny jmenovat - všichni jsou vynikající. Krásný počin. 90 %.