duddek

Rozmarýnka (pro Kotrbovou je to takový princeznovský mezistupeň dva roky po Zlatovlásce a naopak dva roky před Honza málem králem) se v této hudební pohádce chová jako fracek a král se na ni sice zlobí, ale sám má máslo na hlavě, patrně jí při výchově dostatečně nenastavoval hranice. Oceňuju přehlídku pohádkových bytostí (víly, skřítkové, vodník) a sympatické bylo i to, že Jirka princezně tyká. Za pozornost stojí i kácení stromu nožem nebo absurdní úkol naplnit královskou síň po kolena vodou. Ale bohužel hvězdu jsem musil ubrat za to, že Jirka vůbec nereflektoval to, jak s ním princezna jednala, a za to, že *spoiler* její údajné prozření/zmoudření je naprosto nevěrohodné, není ničím podložené (ani doložené).

Tahle pohádka je především dlouhá. Víc než hodinu a půl v interiéru, to je pro děti neusledovatelné a i dospělí postrádají nějaké napětí, zpestření v záplavě dialogů a pomalu plynoucím ději (nesmyslnej souboj s neschopnejma příživnickejma rytířema na konci, to už je vyloženě nastavovaná kaše). Jsou zde dost jiné okolnosti než v novějším Bajajovi (např. neosiřel, navíc má i bratra, princezen je vícero, probíhá válka atp.). Chápu, že je o televizní film, ale i tak jsou nejvypjatější scény vyloženě odbyté (místo boje s drakem se díváme do tváře princeznám, místo bitvy sledujeme 2,5 minuty (!) záběr na tlukot paliček do bubnu). Na zážitku nepřidá ani fakt, že místo koně mluví jen umělá hlava, princezna vůbec není překvapená, když Bajaja sundá přilbu (čímž konečně odkryje svou identitu) a hlavně – ani tady na konci nedojde k polibku (dokonce se ani nedívají do očí, i to by asi bylo příliš pobuřující). P. S. Král je s tím svým "Co dělat?" vyloženě otravnej – co je to za krále, který si v jednom kuse neví rady?

Tuhle pohádku jsem viděl prvně až nyní v požehnaném věku... a připadá mi taková průměrná. Hvězdu dolů jsem musel dát kvůli poslední scéně, kde se *spoiler* po tak dlouhém odkládání nedočkáme očekávaného polibku... ve stylu "to se přece nesluší ukazovat, radši v rozhodujícím momentu uhneme s kamerou a ještě ji pro jistotu rozostříme". Vypjaté scény se odehrávají bez hudby, což je zejména u scény s drakem vyloženě rušivé (mnohaminutové funění a sípání). Bajaja v roli šaška má několik dramatických pantomimických výstupů, které děti úplně neocení. Stejně tak vyhazování lidí z hradeb do propasti je pro děti dost drastický záběr, se mi zdá. Výhrady mám ale i k předloze: 1) Černý princ se neustále nevysvětlitelně objevuje tam, kde hlavní hrdina; 2) je vůči němu nespravedlivé, že před něj pořád kladou další a další úkoly, aby si princeznu zasloužil (ani když ji přivede od draka, ani když vyhraje souboj s dřevci nad ostatními princi, pořád to nestačí); 3) ten kouzelný kůň to zbytečně a neúnosně natahuje, i za cenu toho, že princezna zabloudí v lese a ve strachu tam usne. Komu to prospělo? P. S. Neobvyklým prvkem jsou zde trubačky. P. P. S. Hvězdu dolů jsem nakonec nedal, neboť ve srovnání s TV verzí z roku 1960 je tohle zpracování ještě zlaté! :)

Úmorně dlouhá pohádka (spousta výplně a pitvoření) s takovým množstvím písniček, že postavy mezi dvěma čísly pomalu nestihnou říct ani dvě věty. Navíc melodie se opakují. Co se ale opakuje nejvíce, je slovo "urozenost". Až se divákovi zoškliví. Scénář hodně kulhá a princova náhla proměna je bohužel zcela nevěrohodná. A Vladyka se nenamáhá ani otvírat pusu, když za něj zpívá někdo jiný.

Je to zajímavé srovnání, jak v Británii už na začátku 80. let měli doma běžně ananas, banány, světýlka na stromek nebo elektrický vláček. Sněhulák musí být vlastně dost historický fenomén, když se napříč kontinentem používají jako oči a knoflíky uhlíky. Jinak oceňuju snovou atmosféru celého animáku, jen škoda toho krutého závěru, ze kterého neplyne žádné ponaučení. P. S. Ústřední píseň mi ještě drahnou dobu zněla v hlavě, připomněla mi Willow's Song z Wicker Mana (1973).

Jeden z nejlepších dílů 4. série, hlavně díky holčičímu večeru, ale i linka s Markovou novou známostí je zdařilá.

Hned v prvním dílu pořádná dávka odborných termínů jako neocortex, mitochondrie, RNA apod., děti je vůbec nemají šanci pojmout. I pro dospělého je těžké odhadnout, co se v různých scénách děje...

Film zachycuje jen krátký výsek ze života tohoto enfant terrible rock'n'rollu. Vlastně jen roky 1956–1959. což je trošku škoda, protože jako divák bych se třeba rád dozvěděl aspoň trochu i o jeho dětství, o tom, jak se naučil takhle na piano, a taky o dalším vývoji jeho kariéry a manželství s Myrou. Jeho život byl mnohem bohatší: už v 16 letech se oženil s dcerou kazatele, už v době, kdy děj filmu začíná, měl dvě děti (o kterých se tu vůbec nedozvídáme) a dvě děti měl i právě s Myrou. Jejich první dítě, které vidíme i na plátně, se utopilo ve 3 letech. Myra se s Lewisem rozvedla roku 1970 proto, že ji prý zneužíval všemi možnými způsoby a byl jí nevěrný. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. P. S. Herec Trey Wilson (hrál producenta Sama Phillipse) se nedožil ani premiéry tohoto snímku, zemřel už ve 40 letech na krvácení do mozku.

"Víš, jestli ti má právo někdo vynadat, tak jsme to my." :)

Některé tatínky stačí jen poprosit – a už kupují psa. Geneze jména Fík (< Fek < Rek) je fonologicky poněkud problematická, Áju totiž tvůrci nechali ojediněle (a nesmyslně) nahradit "r" hláskou "f" (ta přitom sloužila Áje v ostatních případech logicky místo "s").