duddek

Zdaleka nejhudebnější nemuzikál, co jsem viděl. Samotného mě překvapilo, že tenhle skoro nepřetržitý řetěz písniček funguje, a nenudil jsem se. Jen mi bylo líto zbytečné odtažitosti Irglové... ale co naplat.

Film o učitelce, která se navzdory všemu, co se děje, i ve vypjatých situacích chová nečekaně racionálně (zvenku prakticky nejsou vidět žádné emoce), ale na nikoho se nemůže spolehnout, de facto všichni jí lžou a chovají se k ní bez respektu nebo pochopení... takže je na všechno sama. Líbí se mi, jakým "dogmovým" stylem je to natočeno: pěkná ruční kamera, úplná absence hudby... k příběhu to sedlo.

Perfektní ústřední písnička, kterou si pamatuju ještě z dětství. Děj je ovšem poněkud spletitý i pro dospělé, natož pro děti. A Idefixova nekonečná "plavba" kaskádovitým systémem stok obsahuje tolik pádů hloub a hloub, že musel skončit několik kilometrů pod zemí. Ale nuda to není. :) | "Ten chlap má děsnej kamenopis, nepřečtu to."

Snahu tvůrcům nejde upřít. Škoda jen nevýrazného zvuku, leckde nebylo slyšet/rozumět.

Asi jediná československá hudební televizní pohádka 80. let, ke které prakticky nemám výhrady. A to jsem ji objevil až teď za dospěla. Vtipná a naprosto neodhadnutelná (tak např. drak, aby se pomstil vodníkovi, přičaruje perníkové chaloupce kuří nožky). A i písničky Uhlíře se Svěrákem se povedly, zvlášť "Skálo, skálo" se proslavila. | Vodník: "Já ti pomůžu nasadit baťoh..." Honza: "No, ale to není moc velká odměna, co? Tak mi něco dej, ne?" :))

Taková událost jako příchod nového člena rodiny si zasloužila lepší díl než hádající se děti se scénami z předchozích dílů. Tvůrci si s porodem evidentně nevěděli rady.

Ovce hrajou fotbal s hlávkou salátu. Občas do toho zasáhne prase, ale děj se odvíjí odnikud nikam.

Nápaditě ztvárněné postavy, ale děj pokulhává... kapesník mohl prožít mnohem zajímavější dobrodružství než setkání s popelnicí. Přetékající umyvadlo nedává smysl, je totiž vidět, že má přepad. Klukům se ale musí nechat, že mají na svůj věk slušnou kopací techniku.

Poměrně nudná pohádka postavená na tom, že Honza jen tak mimochodem umí zpívat kouzelné písničky. Tu pomůže kováři, tu pekaři a za odměnu od nich získává další superschopnosti. Hádanky jsou zde docela lehké, a to i na mě (v hádankových pohádkách si obvykle moc neškrtám)... a je jim ve výsledku věnováno dost málo prostoru. Poučení: když vás něco neposlouchá (ať už kamna, nebo kůň), zazpívejte tomu.

Zbytečně moderní verze Princezny se zlatou hvězdou, kde hlavní hrdinka hraje s kuchtíky kopanou (nepřijdeme ani o replay její trefy) a na plese na krále Hostivíta na přivítanou vybalí bez pozdravu: "Už jsi se našprtal tu básničku?" Nikdo se nepodivuje velkému prstenu, který při výpomoci v kuchyni coby Láďa vystavuje na odiv zejména při loupání brambor. (Btw, všimněte si, jak Sloup "loupe" brambory takovým stylem, že z nich nic nezbývá.) Osmdesátková hudba je spíš na obtíž. V paměti mi zůstane asi hlavně nevídaně nazdobená Růžičková (s jablkem v dekoltu a s párky na klobouku) a fakt, že Ladě to, stejně jako v původní pohádce, sluší víc v převleku než jako princezně. (Tady v převleku s kuchařskou čepicí trochu připomíná Báru Votíkovou.)