verbal

V architektonicky unikátním žabožroutském paneláku řádí strašlivá havěť! Kvůli tristně nedbalému přístupu celníků se tu totiž přemnožili akulturní, nezcivilizovatelní, kriminálničtí a řádně zislamizovaní negři a hadrové hlavy, Francouzi jako poleno, jež teď spolu s už jen minoritní hrstkou starých dobrých bílých socek nevybíravě terorizují své kultivovanější sousedy a zanechávají po sobě děsivý bordel. Naštěstí tu však také máme kolonii nesmírně užitečných a společensky přínosných osminohých miláčků, kteří neváhali, přimigrovali z Afriky na pomoc a ze všech altruistických sil se snaží ten barák deratizovat, seč jim kusadélka stačí. Ač dělají, co mohou, a celou hrací dobu jim zaníceně držíte palce, pár těch neřádů nakonec přeci jenom z nemovitosti vymigruje, takže akutně hrozí, že se zakuklí o dům dál, natahají si tam příbuzenstvo a celá ta politováníhodná situace se pravděpodobně bude opakovat ve dvojce s názvem Havěť 2: Návrat havěti. Tudíž doufejme, že se vrátí i pavoučci a nebudou perzekuování zkurveným neobolševickým establishmentem za hysterického ječení pamrdů z vlastizrádných neziskovek. Ohlasy nelhaly! Jedná se o snímek, u něhož místy opravdu otřepává, a o vynikající debut skoronašince Šebestiána Vaníčka, jenž plně prokázal svůj talent a nehynoucí lásku k hmyzu, přičemž také představil vskutku hřejivou vizi možné desinsekce parazity zaneřáděné Evropy.

Sansomovy knihy jsou dle mého neskromného a ryze objektivního názoru moc dobré. Dokonce bych neváhal velkohubě prohlásit, že jeho trampoty zkripleného středověkého právníka za vlády prasokrále Jindry Osmičky bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co lze z historické literatury i z literatury obecně s obrovskou chutí sežrat. Jedná se totiž nejen o nebývale qalitní, originální a strhující napínače s naprosto precizně vykresleným historickým pozadím, ale především o vzdělávací počin, který velmi zábavnou formou sqěle doplňuje bílá místa ve velkobritském dějepisu 16. století. Tudíž jsem se, sice s obavami, vrhnul po audiovizualizaci Sansomovy prvotiny „Rozpuštění“ lačněji než štětka s genitálním oparem po Herpesinu a slupnul to na jeden zátah. Ten oprávněný strach pramenil výhradně z toho, že jsem pod produkcí uviděl rudý nápis „Dyzny“. A nebyl by to zkurvený manipulativní bolševický kokotporát, aby to alespoň pořádně nenegrofikoval. A tak tu máme klášterního negropata z Ugandy a mnišské osazenstvo tvoří z poloviny mouřenínové, hadrové hlavy a pandžábští čmoudí, pro které dozajista nebylo ve středověké Anglii, a zejména v církevních kruzích, kam plivnout! Nasraně druhé se však jedná o naprosto perfektní, kulantně výpravnou a maximálně věrnou adaptaci Sansomova sqostu, ozdobenou naštěstí bílým!!! Fazolkovým Cromwellem, zcela bez jakýchkoliv středověkých feministek, maskulinních vzplanutí k pánským konečníkům, zvrhlí mniši jsou zde bez revisionismu označování jako odporní sodomité, a ti na to de fuckto mají kopyrajt od Ředitele již od roku 325. Je vidět, že to SýDžej bezhlavě nepustil z ruky jako Bernie Saské kroniky Bolševizi, takže se až na to černomytí jedná o vynikající a téměř důstojnou adaptaci. Audiovizualizace samozřejmě nikdy plně nevystihne úžasnost knihy, takže pokud nejste úplní mongololidé a umíte číst, vřele doporučuji to udělat, nebo alespoň žvýkejte dobré knihy. Autorova prvotina, ač parádní, je z jeho 7 knih asi nejslabší, a opravdové bomby SýDžej jede až od druhého dílu. Moc doufám, že to proleze se slušnou sledovaností i přes většinové zdegenerované homixové retardéry a já se dočkám rasově, tranzistorově i sufraštětkově nezpotvořených adaptací všech sedmi.

Mstivě esoterická cesta Džonmorevika, k dokonalému gaybarovému fistingu vycvičeného ostrakizovanou sektou cigánských tranzistorů, malebnými zákoutími Chánova. Tentokrát mu psa sežral veskrze prohnilý kapitán PandžábPD Milan Čonka, za jehož nitky tahá bezskrupulózní Bába z Šachty, strašlivý to obchodník s Védami. No, trochu po tom pálí prdel jako po přečiliovaném vindaloo a Dezider Patel se místy přepajcoval betelem, načež vychrlil na papír zhruba třicet minut sanskrtsmaženic, z nichž máte tak trochu pocit, jako by vás nadržená hermafroditní Kálí honila čtyřma rukama, Šiva vám u toho se zlomyslným chechotem třepal kaleidoskopem a v pravidelných intervalech prskavě řval do xichtu sikh heil. Nicméně to nádherně hygienické, civilizované a kulturní prostředí tomu prostě propůjčilo nebývale optimistický puch místa, až máte chvílemi neodolatelnou chuť urvat z první dostupné fasády měděný okap a nadšeně s ním pelášit do nejbližší sběrny. A rovněž oceňuji, že odolali jakékoliv obvyklé hárekršna diskotéce a po dlouhé době konečně zase někam Kopli Čárlta.