Shardlake

Slabších 5 hvězd. Čtyřdílná minisérie připomínající Jméno růže. Jen to je méně "divné", mainstreamovitější, zasazené do Anglie 16. století (kterou čtenář zná trochu lépe, než Itálii 14. století) a děj se neomezuje pouze na jeden klášter. Výborný příběh a oceňuji hlavního, tělesně postiženého (což bylo v té době považováno za nečisté a hříšné – buď byli dotyční hříšní sami, nebo možná projevovali hříchy svých rodičů a předků) hrdinu - Matthew Shardlake - právník, inteligentní, navenek silný, v soukromí s obavami a kritický vůči svým chybám. Oceňuji i další nečernobílé charaktery, které dokáží konat zlo i dobro a mohou prezentovat současně aroganci i lidskost. ■ Přestože obvykle v krimi záplatkách plavu, tentokrát jsem uhodl kdo, přestože jsem netušil proč. (05.05.2024)

Historické detektivky miluju. I když předlohu neznám, období vlády Jindřicha VIII je tak profláklé, že orientace v dobových souvislostech není problém. Příběh je zajímavě spletitý, ale drží se logiky a i prostředí zimou prolezlého kláštera má tu správně temnou atmosféru. Neobvyklá je hlavní postava fyzicky postiženého právníka, velice chytrého muže, který musí vybalancovat svou potřebu pravdy a spravedlnosti se zájmy svých chlebodárců. (04.05.2024)

jelikož neznám Sansomovi knížky, tak první co mě napadlo když sem zahlédl "plakát" téhle minisérie bylo že půjde o další teen fantasy od Disneyho. Jenže chyba lávky a Shardlake jmenující se podle svého hlavního hrdiny je velmi slušná historická detektivka, která svůj fiktivní případ zasazuje do reality Anglie šestnáctého století (v tomhle případě těsně za popravu Anne Boleyn). A ono to funguje a funguje to opravdu dobře. Jediné co mě trochu mrzí je fakt, že se celá série z větší části odehrává v interiérech, takže není zase tolik možností jak nasát tu špinavou středověkou atmosféru. Ve výsledku je to ale spíš detail...70% (03.05.2024)

Sansomovy knihy jsou dle mého neskromného a ryze objektivního názoru moc dobré. Dokonce bych neváhal velkohubě prohlásit, že jeho trampoty zkripleného středověkého právníka za vlády prasokrále Jindry Osmičky bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co lze z historické literatury i z literatury obecně s obrovskou chutí sežrat. Jedná se totiž nejen o nebývale qalitní, originální a strhující napínače s naprosto precizně vykresleným historickým pozadím, ale především o vzdělávací počin, který velmi zábavnou formou sqěle doplňuje bílá místa ve velkobritském dějepisu 16. století. Tudíž jsem se, sice s obavami, vrhnul po audiovizualizaci Sansomovy prvotiny „Rozpuštění“ lačněji než štětka s genitálním oparem po Herpesinu a slupnul to na jeden zátah. Ten oprávněný strach pramenil výhradně z toho, že jsem pod produkcí uviděl rudý nápis „Dyzny“. A nebyl by to zkurvený manipulativní bolševický kokotporát, aby to alespoň pořádně nenegrofikoval. A tak tu máme klášterního negropata z Ugandy a mnišské osazenstvo tvoří z poloviny mouřenínové, hadrové hlavy a pandžábští čmoudí, pro které dozajista nebylo ve středověké Anglii, a zejména v církevních kruzích, kam plivnout! Nasraně druhé se však jedná o naprosto perfektní, kulantně výpravnou a maximálně věrnou adaptaci Sansomova sqostu, ozdobenou naštěstí bílým!!! Fazolkovým Cromwellem, zcela bez jakýchkoliv středověkých feministek, maskulinních vzplanutí k pánským konečníkům, zvrhlí mniši jsou zde bez revisionismu označování jako odporní sodomité, a ti na to de fuckto mají kopyrajt od Ředitele již od roku 325. Je vidět, že to SýDžej bezhlavě nepustil z ruky jako Bernie Saské kroniky Bolševizi, takže se až na to černomytí jedná o vynikající a téměř důstojnou adaptaci. Audiovizualizace samozřejmě nikdy plně nevystihne úžasnost knihy, takže pokud nejste úplní mongololidé a umíte číst, vřele doporučuji to udělat, nebo alespoň žvýkejte dobré knihy. Autorova prvotina, ač parádní, je z jeho 7 knih asi nejslabší, a opravdové bomby SýDžej jede až od druhého dílu. Moc doufám, že to proleze se slušnou sledovaností i přes většinové zdegenerované homixové retardéry a já se dočkám rasově, tranzistorově i sufraštětkově nezpotvořených adaptací všech sedmi. (02.05.2024)

Už když jsem příhody Matyáše Šerodlaka četl v knižní podobě, říkal jsem si, že po tomhle musí současná kinematografie dříve nebo později skočit. No posuďte sami – hlavní hrdina tělesně hendikepovaný, jeho nejlepší přátelé jsou dokonale integrovaný, na Sorbonnské medině studovaný arabský imigrant a dále konvertita židovského původu (to tenkrát v době čtení ještě byli Hebrejci ti hodní) a dokonce se v jedné z knih jako jeden/a z hlavních postav objeví opravdu velmi zajímavý/á tranzistorák. Že po tom chňapnul zrovna největší současný korektální ničitel dobrého vkusu, jehož logo v úvodních titulcích je pro mě jinak signálem pro okamžité vypnutí, mě proto sice nepřekvapilo, nicméně i tak docela vyděsilo, avšak po zhlédnutí první knihy musím říct, že nakonec to dopadlo docela přijatelně. Přemnožení MUDr. Maltonů, byť očekávané, mně sice permanentně nadzvedávalo žluč, stejně jako to, že Barák příliš nepřipomínal toho v knihách popsaného ostříleného a prohnaného šermujícího krav mága, ale spíše budil dojem, že by býval mohl velmi úspěšně infiltrovat tajnou klášterní sodomitskou buňku, a jakkoliv Matyáše shledávám povedeným, přece jen jsem byl mírně zklamán, že radši qazimódně neohnuli hřbet přítomného Borového Mirdy (jehož part by takto mohl zaujmout prověřený Rylance a Théoden si mohl znovu střihnout Norfolka). Takže sumasumárně zatím za pěkné čtyři, nicméně s ohledem na to, že v jedničce se autor teprve nesměle (a proto místy příliš okatě Ecologicky) rozjížděl, očekávám, že nejpozději po druhé knize to vytáhnu na plný počet a zejména doufám, že to Děsnejové neutnou/nedoprasí před nejoblíbenějším Zjevením. (03.05.2024)